Turnhout je Mekkou světového karbanu
Spodek, svršek, král, eso. Srdce, žaludy, listy a kule. Asi každý se alespoň trochu orientuje v základních karetních termínech. Když u nás vezmete do ruky balíček karet, je velmi pravděpodobné, že pochází z vídeňské továrny Piatnik založené v 19. století. Metropole karet by se ale spíš než Vídni dalo říkat severobelgickému městu Turnhout.
Belgický Turnhout se mimo jiné proslavil dvousetletou tradicí výroby hracích karet. Dnes tam sídlí firma Cartamundi, která je na trhu s kartami světovou jedničkou. Proto když si někde ve světě zahrajete karty, máte velkou šanci, že budete v ruce držet právě výrobky z Turnhoutu.
Zdejší továrna a její filiálky denně vytisknou 600 tisíc balíčků karet pro nejrůznější tradiční i novodobé hry, které světoví „karbaníci“ znají. V tomto 40tisícovém městě blízko hranic s Nizozemskem si zakládají na tom, že se o něm mluví jako o karetní metropoli.
Na náměstí, na obchodní třídě, u nádraží i před radnicí vlají standarty s karetními symboly. Karty jsou součástí budování image města. „Do dvou let budou po reliéfech karet dokonce šlapat chodci na náměstí, které se právě chystá na velké opravy. Karty budou ve městě vidět ještě víc než dnes,“ chlubí se ředitelka turistického informačního centra Kristien Sysmansová.
Zatím se karetní tradice Turnhoutu prezentuje hlavně v Národním muzeu karet. Nejstarší exponáty tu pamatují, jak se s nimi hrálo už na počátku 16. století. Tehdy na nich ovšem ještě nebyly ani srdce, listy, káry nebo kříže.
„Nejstarší západní karetní hry, které se dochovaly v jižní Evropě a severní Africe, používaly znamení mincí, kyjů, mečů a pohárů. Pak se výrobci karet snažili symboly zjednodušit a objevily se srdce, listy, kule a žaludy,“ začal přednášku o původu obrázků na kartách ředitel muzea Filip Cremers.
K dokonalosti dovedli líce karet francouzští tiskaři. „Srdce, piky, káry a kříže byly francouzský vynález na konci středověku. Červeno-černé kombinace bylo velmi jednoduché vyrobit. Byly tedy levné a hráči mohli letmým pohledem zjistit hodnotu karet, které drželi v ruce. To je důvod, proč jsou po staletích ve světě tak rozšířené,“ říká Filip Cremers.
Byl by to však jen další důkaz evropské nabubřelosti, myslet si, že karty vymysleli zdejší hráči. Domovem karet a také karbanického hazardu je Čína. Objevily se tam už v 9. století a první písemná zmínka o nich je z roku 1294. Jak mi vyprávěl ředitel Národního muzea v Turnhoutu Filip Cremers, jde o soudní zápis o zatčení hazardních hráčů císařskou policií a zkonfiskování peněz, o které hráli. Karetní hry a samozřejmě i sázky v nich si od 14. století získávaly oblibu i v Evropě. Po kartách byla velká poptávka.
„První tiskařské stroje vystavené v turnhoutském muzeu dokázaly denně vyrobit čtyři až pět tisíc archů karet. Ovšem jen jednostranně a v jedné barvě. Poháněly se ručně. U velkého kola stáli celý den 2 kluci a 12 hodin jím točili. Tiskař zakládal do lisu papír a kontroloval válce s inkoustem,“ předváděl mi jeden ze starých strojů Filip Cremers.
Největší rozkvět výroby karet nastal v Turnhoutu v 19. století. Stroje na tištění, řezání, i leštění karet začala pohánět nová síla. Parní stroj se dvěmi obrovskými koly stojí v samostatné místnosti na konci muzejní haly.
Karty z Turnhoutu se vyvážely a vyvážejí do celého světa. Byly tradičně oblíbenou zábavou, ale také nebezpečným lákadlem. Nejen u nás se jim říká „čertovy obrázky“, a není to proto, že by s nimi hráli všichni čerti.
„Církev věřila, že karty nevznikly v Číně, ale že jsou výmyslem samotného ďábla. Ten jejich prostřednictvím nutil lidi ke špatnosti a k hazardu. Byla dokonce období, kdy se karty pálily na hranici,“ uzavřel historický exkurz do světa karetních her a jejich výroby Filip Cremers.
Očividně tiskárny už před několika staletími dokázaly rychleji tisknout, než stačili kněží přikládat na hranice. I díky tomu si dnes můžeme v belgickém Národním muzeu karet prohlédnout, s čím naši předkové sestavovali postupky nebo co vynášeli jako trumfy.
Zvětšit mapu: Národní muzeum karet v Turnhoutu
