Tradiční řecký jogurt je jako archiv chutí, tvrdí místní. Na ten opravdu poctivý si zajděte v Aténách do mléčného baru
Atény prý dříve byly plné mléčných barů. Dnes už budete v řecké metropoli obchůdky, kde hraje prim jogurt a med, hledat hůř. Údajně jeden z posledních podniků, které vyrábějí řecké mléčné produkty tradičně, kvalitně a bez průmyslových surovin, je schovaný v pěší zapadlé uličce nedaleko centra. Stejně jako další podniky v okolí, i mléčný bar Stani tady má pod markýzou stolky pro své hosty. A dva malé stolečky najdete i uvnitř, víc by se jich do malého prostoru ani nevešlo.
Černobílé fotky na stěnách ukazují, jak podnik vypadal před mnoha lety. Nejvíc se to tu podobá cukrárně. Kromě dezertů a zmrzliny jsou ve výkladních skříních vystavené spousty kelímků s jogurty a v poličkách na stěně mají vyskládané různé sklenice s medem.
„Náš podnik je jeden z nejstarších v Athénách a v Řecku. Dědeček a babička ho otevřeli v roce 1931. Dědeček věděl, jak se dělají mléčné produkty, protože byl z velmi tradiční vesnice, kde bylo plno ovcí a koz,“ vypráví hrdě majitel, pan Thanassis, zpoza pultu a ukazuje na stěnu, kde visí různá ocenění, která jeho podnik získal.
„Naše produkce je jako archiv – archiv chutí a vůní,“ dodává. Podnik totiž podle něj udržuje tradičními produkty na živu historii.
Tradice přes tři generace
Tradičně se mléko kvasí na jogurt za pomoci kvásku – trošky jogurtu z předchozí várky. „To znamená, že každý jogurt, který tu teď jíte, má malou trochu chuti jogurtu, který jsme dělali před 90 lety,“ usmívá se Thanassis.
Jogurty se vyrábí přímo tady. Většinou prý jeden den z ovčího mléka, druhý den z kozího a třetí z kravského. Mléko dodávají výhradně malí farmáři.
„Spolupracujeme s vnuky farmářů, se kterými spolupracoval můj dědeček. A i naši klienti jsou už třetí generace – jejich prarodiče k nám taky před 50 lety chodili,“ zdůrazňuje letitou tradici svého podniku majitel mléčného baru.
Stejně je to prý s včelaři, kteří sem desítky led dodávají med. A ten se tu dává skoro na všechno.
Kozí, ovčí nebo kravský?
Prodávají tady vlastní pudinky, k chlebu vlastní máslo zalité medem, což je prý populární snídaně zejména mezi zákazníky nad 50 let, taky různé tradiční dortíky a sladkosti, které sami vyrábějí včetně baklavy a kadaifi.
Doporučení od číšníka Nicose ale dostávám na jogurt s medem a ořechy. „Nejsilnější chuť má kozí jogurt, pak je ovčí – ten je tradiční a lehčí, slabší chuť má kravský. Protože ovčí jogurt je tučnější a kozí nejtučnější,“ vysvětluje. Volím tedy tradici – ovčí.
Jogurt s ořechy a medem mi přinesli na malém talířku. Je hodně hustý, takže drží tvar takového kvádříku. A je to dobrota. Na vršku jogurtu je taková kůrka nebo slupka, jinak se chuťově podle mě až tolik od běžného jogurtu neliší. Možná je trošku kyselejší.
Klienti z Instagramu i ze sousedství
Italským turistům Marině a jejímu manželovi mléčný bar Stani doporučil někdo na Instagramu. Stejně to má i Ioli ze Soluně: „Myslím, že si dáme jogurt s medem a vlašskými ořechy a já si ke snídani koupím kadaifi. Asi to bude mastné, ale mám na to chuť.“
Zjevně sem ale chodí i stálí zákazníci a s obsluhou a majitelem se srdečně zdraví. Jedním z nich je i takřka osmdesátiletý Atéňan, který si ke mně přisedl a představil se jako Michael. Jde za přáteli a přišel proto koupit místní koblihy s medem a skořicí.
Související
-
Krémeš od jezera Bled miloval i Tito. Slovinský krémový dezert je hvězdou každé tamní cukrárny
Krémový dezert krémeš nebo krémšnita oslavil letos 70 let od chvíle, kdy ho u jezera Bled poprvé upekli. Stal se tak populárním, že za ním sem jezdil i Tito.
-
Sezóna jahod u nás končí, na Kypru ji ale mají skoro celý rok. I díky hydroponnímu pěstování
Na Kypru se podle pověsti z mořské pěny zrodila bohyně lásky, sexuality a krásy - Afrodita. Vladimír Kroc tam ale podlehl úplně jinému sladkému pokušení – jahodám!
