Tradice na talíři, globalizace ve skleničce. Rýžovici v Číně stále častěji doplňuje pivo nebo víno
Číňané tvrdí, že jejich kuchyně je ta nejlepší na světě. Jejich jídla mají vytříbenou chuť, rafinované názvy a většina z nich – alespoň podle kuchařů – jsou afrodiziaka, anebo rovnou účinná medicína. Ale i na čínský stůl už dorazila globalizace a ani tito vyhlášení gurmáni se jí zase tolik nebrání…
Paní Li zpívá svému manželovi. Ten slaví třiaosmdesáté narozeniny, rodina je tak velká, že si musela pronajmout salonek a jídla je v něm tolik, že některé chody nestihne ochutnat za celý večer.
Whisky? Koňak? Ne, čínská smetánka pije mao-tchaj
Říká se o něm, že zachránil komunistickou armádu v boji proti Čankajškovým nacionalistům. Po vzniku Čínské lidové republiky se stal symbolem luxusu, moci i korupce – likér Mao-tchaj. Svou exkluzivitu si zachoval i dnes, kdy se nejbohatší Číňané obklopují drahými francouzskými koňaky, italskou módou a jezdí v nejdražších německých nebo britských limuzínách.
„Tohle je takzvaná zimní pekingská ryba. Císařský dvůr si ji dopřával hlavně v zimních měsících, přes léto skoro vůbec. A tak v létě, kdy bylo téhle ryby hodně, byla levná a jedli ji obyčejní lidé. V zimě většinu ryb spotřeboval císař a jeho dvůr,“ vysvětluje nejstarší syn.
Většina zahraničních průvodců svým klientům vypráví, že čínská kuchyně má čtyři hlavní školy. A v podstatě s tím souhlasí i sami Číňané. Někteří přidají perličku, že psí maso osvěží, proto je dobré jíst ho v létě, zatímco kočičí zahřeje, takže jeho čas přichází v zimě. Je to ale spíše černý humor. Takové maso je drahé a málokdo si ho může dovolit.
Jedno pivo pro všechny
Zatímco na talíři vládnou v Číně tradice, v tom, co se tu nalévá do sklenic, zavládla revoluce. Vyhlášená rýžovice Baj-džo je sice nesmrtelná, pokaždé je blíž, než si člověk myslí, ale i Číňané postupně přicházejí na chuť silným pivům, a dokonce i kvalitním a drahým vínům.
A člověk musí přijmout i jiné postupy, které to provázejí. Podle Marka Vyskočila, který na čínském trhu zastupuje některé české výrobce alkoholu, je pro Číňany pití alkoholu více společenskou záležitostí.
„Rodinní nebo obchodní přátelé se společně sejdou, nebo je to nějaká rodinná oslava, otevřou si láhev piva – třeba jednu láhev pro sedm lidí, to je tady obvyklé – pijí ji postupně a teprve, když ji dopijí, otevřou další,“ popisuje.
Čínská pohostinnost
Na arabské rozlučce se svobodou se s alkoholem nepočítá. I tak je to ale pánský večírek ve velkém stylu
Podle islámského rodinného práva je svatba pro palestinského mladého muže jediná přípustná cesta k ženám. Večer před uzavřením sňatku čeká každého ženicha tradiční rozlučka se svobodou zvaná sahra.
Vypadá to nevinně, jenže pokud otevírají celý večer, je oslava náročná. Však teď také nejstarší syn oslavence už zve ke společnému stolu i cizince: „Prosím, poslužte si. Tady jsou krevety v medu, támhle zase naše vyhlášená pochoutka – vlaštovčí hnízda. A nezapomeňte vyzkoušet jehněčí zabalené do plátků pekingského zelí!“
Pokud se vám tohle v Číně stane, neodmítejte. Baj-džo i pivo jazykovou bariéru překonají – jako na této oslavě.
Paní Li přidává lidovou píseň z dalekého Yunananu a potom už jsou na řadě hosté z Česka. Naší moravské lidové sice nikdo nerozumí, ale Číňané ocení i odvahu a nasazení.
