Tomáš Havlín

Asi největším evropským městem, které se nemůže spolehnout na funkční systém podzemní dopravy, je Bělehrad. Jeho občanům metro slibují spoustu let, zatím ale skutek utek’.

Ještě ve 20. století byl osel na Balkáně důležitým pomocníkem zemědělců. Dnes zajišťuje živobytí jen zlomku z nich. Třeba těm u srbského města Sremska Mitrovica.

Zatímco většina obyvatel Bělehradu v neděli nad ránem ještě spí, někteří nadšenci už slídí ve čtvrti Zemun po úlovcích s cenou nad zlato. 

Jsou to lidé, kteří nezvládli náročnou cestu přes hranici, která má být po částečném vstupu Bulharska do Schengenu ještě přísněji střežená. 

Planetárium z počátku 60. let je odleskem zašlé slávy bulharského Dimitrovgradu, někdejšího „města snů“ tamního totalitního režimu. I tak má ale stále co nabídnout.

Národní park Vacarest je ostrovem klidu v centru Bukurešti. Divočina, která kdysi měla být jezerem, se ale v posledních letech potýká s nedostatkem vody.

Kazaň na sklonku 80. let minulého století byla nebezpečným městem. Hlavní město sovětského Tatarstánu ovládaly pouliční party tzv. pacanů. 

Jedním z důsledků decimace občanské společnosti v Rusku, je i to, že stát nedokáže předvídat místa dalších konfliktů. Potvrzuje to situace v Baškortostánu.

Nepatří sice do výstavní skříně kulinářského umění, OSN přesto před pár lety zařadila africké ugali na seznam kulturního dědictví. Třeba v Keni si ho vaří několikrát týdně.

Humanitární krize ustoupila v titulcích světových médií válce mezi Izraelem a Hamásem. Ázerbájdžán ale může vznášet další nároky, a před Arménií tak stojí další výzvy.