Telefon šéfovi po pracovní době brát nemusíte. Ani ten služební
Musí být zaměstnanec na telefonu, když mu volá šéf? Tento problém řešil Žurnál servis na základě případu ženy, která měla spor se svým nadřízeným. On po ní požadoval soukromé telefonní číslo, ona mu ho nechtěla dát – všechno podstatné chtěla mít od zaměstnavatele písemně, třeba v mailu. Může zaměstnanec odmítnout sdělit firmě telefon, na kterém je k zastižení? Odpovídal právník poradny pro zaměstnance Českomoravské konfederace odborových svazů Tomáš Palla.
Ačkoliv má spousta zaměstnavatelů pocit, že zaměstnanec jim musí být neustále k dispozici, tak tomu z hlediska zákona není. Zaměstnavatel by měl respektovat zaměstnance jako svého smluvního partnera a respektovat jeho právo na soukromí a rodinný život. Soukromé telefonní číslo patří do soukromé sféry zaměstnance a zaměstnavatel na něj právo prostě nemá.
Soukromé číslo zaměstnance firma rozhodně znát nemusí – a pokud ho tedy žena nechce poskytnout, rozhodně nemusí. „Telefonní číslo zaměstnance je jeho osobním údajem a je zcela na zaměstnanci, komu tento svůj osobní údaj sdělí,“ vysvětluje Palla.
Stejně tak si může zaměstnanec pro sebe nechat i soukromou e-mailovou adresu.
„Zaměstnavatel je oprávněn od zaměstnance požadovat pouze takové údaje, k jejichž zpracování je povinen, tzn. například údaj o zdravotní pojišťovně zaměstnance, či rodné číslo,“ dodává právník.
Pokud dostane zaměstnanec k dispozici služební telefon, ten zvedat musí. Ovšem jen v pracovní době, nebo v době takzvané pracovní pohotovosti.
„Doba pracovní pohotovosti je dobou, kterou je zaměstnanec povinen držet jen na základě dohody se zaměstnavatelem a tato doba je zaměstnanci hrazená odměnou za pracovní pohotovost ve výši minimálně 10% průměrného výdělku,“ upozorňuje Palla.
Pokud zrovna nemáte – placenou – pohovost, služební mobil sledovat nemusíte. „V jiné době, než v době držené pracovní pohotovosti, není zaměstnanec ani povinen mít služební telefon zapnutý,“ uzavírá právník.