Těch, kdo umí hrát na krokodýla, na hranicích Barmy a Thajska ubývá

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Hudba vycházející z kyamu může být pro Evropana nepochopitelná

Hudba patří k tradici každého národa. Nejinak tomu je v případě jihoasijských Monů, etnika, které žije na území Barmy a Thajska. Kdysi slavný a nezávislý lid nemá dnes svůj vlastní stát a pomalu se rozpouští v barmské a thajské většině. Spolu s monským národem mizí i jeho typická hudba a zcela výjimečné hudební nástroje. Našli jsme v barmském městě Mawlamyaing skupinu lidí, kteří se se ztrátou své tradice nechtějí smířit.

Tělocvičnou zní nervní hudba a zpěvačka přednáší skladbu o mytickém ptáku Hinthovi, národním symbolu monského národa. Evropské ucho jen stěží hledá v dynamické hudbě řád či dokonce melodii. To všechno tam ale prý je.

Svébytný sitár, základ monské hudby

„Studovali jsme západní stupnice a přemýšleli, jak hudbu zapsat do not tak, aby zároveň vyhovovala i naší tradici. Já sám jsem se učil jen podle poslechu. Člověk ale může zapomenout, proto je teď vše zapsané černé na bílém,“ libuje si starý muž.

Čtěte také

Je jedním z mála, kteří dokonale ovládají hru na kyam, hudební nástroj nazývaný někdy také krokodýlí sitár. „Krokodýlí sitár je základem monské hudby. Většina písní vychází z tónů tohoto nástroje,“ vysvětluje zpěvačka.

Kyam prastarý a krásný

Krokodýlí sitár vypadá jako velký zlatý krokodýl s otevřenou tlamou plnou zubů. Na krokodýlových zádech jsou přes pražce nataženy tři struny. „Struny jsou tři, ale hraje se většinou jen na tu vnější, která obsáhne celkem 13 tónin. Druhé dvě se používají jen v případě potřeby,“ názorně předvádí Tannet.

Proč má ale hudební nástroj tvar krokodýla, není vůbec jasné. „Jeden monský král měl coby zvířecího miláčka krokodýla a na jeho počest pak nechal nástroj vyrobit,“ cituje legendu mladý student hry na kyam. Hned ale dodává i případné seriózní vysvětlení.

Mizející kultura má své zachránce

„My Monové jsme farmáři. Odpradávna pracujeme na polích a tam jsou i krokodýli. Lidé z nich měli strach. Tím, že jejich podobu dali jemnému hudebnímu nástroji, se je snažili podrobit a vytvořit si k němu pozitivní vztah,“ vypráví student.

Krokodýlí sitár vypadá jako velký zlatý krokodýl s otevřenou tlamou plnou zubů

Win studuje medicínu, zná západní hudbu i kulturu. Zajímá jej ale i vymírající tradice jeho národa. A není sám. V barmském Mawlamyaingu se sešla hned celá skupina lidí, která se pod vedením zkušeného učitele, snaží svoji svébytnou kulturu zachovat.

„Technika hry na krokodýla je složitá. Ti, co ji zvládají, postupně umírají. Už nás moc nezbylo. Teď jde hlavně o to, aby se tento nástroj naučili ovládat i mladí. Aby měli zájem a pevnou vůli,“ říká Tannet.

autor: jma
Spustit audio

Související