Barmskou kinematografii zachraňuje tisíc filmů ročně
O asijské kinematografii toho nevíme mnoho, přesto v Asii vzniká obrovské množství filmů. Kvalitních i naprostých braků. Připomeňme třeba indický Bollywood nebo tchajwanská a korejská filmová studia. Velké množství filmových snímků ale vzniká například i v Barmě a o této produkci nevíme už skoro vůbec nic. Pravda, v případě mnoha filmů to není velká škoda. Ale existují určitě i výjimky. Jak vypadá jeden natáčecí den s barmským štábem v Rangúnu?
Z postaršího terénního auta vyskakují čtyři muži, na první pohled záporní hrdinové. Akce začíná. Natáčecí tým není nijak početný: kameraman, režisér, maskérka a jeden dva asistenti. Všechno se točí kolem hlavního hrdiny. A tím není nikdo jiný než populární Nay Htet Lin.
Filmů natočil snad stovky
„Je to akční film. Jsem Nay Htet Lin a v Barmě jsem slavný. Filmů jsem natočil ani nevím kolik, snad stovky. Každý měsíc jeden film, už dvacet let. Každý mě tady zná. Když se kohokoliv zeptáš, zná mě,“ říká hlavní hrdina, čtyřicátník s velmi sebevědomým vystupováním.
Ostatní členové štábu k němu vzhlížejí s opravdovou úctou. Jeho čas ještě nepřišel, postává stranou, občas přeparkuje auto. Zato jeho herečtí kolegové se činí, jak je patrné z děje. Jedná se o únos mladé ženy, ve kterém je zapleten její bratr, sestra a kamarádka, a Nay Htet Lin ji nejspíš na konci vysvobodí.
„Kvalita filmů nestojí za nic,“ tvrdí dokumentarista
„Tyto komerční filmy jsou v Barmě velice populární,“ říká mi Thiddhi, filmový dokumentarista, který vystudoval pražskou FAMU. Sám s těmito ryze komerčními snímky nechce mít nic společného.
„Kvalita filmů nestojí za nic. Jeden takový film se točí nanejvýš sedm dní. Pořád stejní herci a stejné příběhy – láska ve stupidní komedii. Prostě se snaží vyhnout cenzuře a nechtějí mít problémy. Ale hlavně je to byznys,“ uvažuje Thiddhi.
Nejvyšší čas, aby hrdina zasáhl
Natáčení se přesunulo k bambusové houštině. Unesenou dívku připoutali padouši ke stromu a jeden ničema ji drží pod krkem. Nejvyšší čas, aby Nay Htet Lin konečně zasáhl.
Mladá žena je osvobozena, a tak mi může prozradit, že jako herečka pracuje teprve rok a na kontě má „jen“ patnáct filmů. Oproti svému zachránci Nay Htet Linovi je to úplné nic. Nakonec jeho slávy ani honoráře jako žena nikdy nedosáhne.
„V těchto filmech se všechno točí kolem mužského hrdiny. I jeho honorář představuje až 70 % celého rozpočtu. Štáb i herečky jsou vlastně jen do počtu,“ vysvětluje Thiddhi.
Na rozloučenou sušenku
Jakkoli naivní by se nám filmy mohly zdát, Barmánci je milují. Zatímco ročně se v zemi natočí dvacítka filmů určených pro kina, videofilmů určených pro kabelové televize a DVD se každoročně vyrobí tisícovka. Jeden takový film s výmluvným názvem Další stín na matčině tváři, vzniká právě před mýma očima.
Do konce natáčení jsem nevydržel. Štípou tady komáři a začíná trochu pršet, ale i tak jsem dostal od jedné z hlavních postav filmu na rozloučenou sušenku.
