Taťjanou Medveckou v novém představení Drahomíra

28. únor 2005
Dva na jednoho

Hezký den. Známá znělka oznámila začátek pořadu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu Dva na jednoho. Vladimír Kroc a Naděžda Hávová vám přejí příjemně strávenou následující půlhodinu. A doufáme, že příjemná bude i pro našeho dnešního hosta, herečku Národního divadla v Praze, držitelku dvou prestižních ocenění Thálie, Taťánu Medveckou. Vítejte.

Host (Taťjana Medvecká): Dobrý den.

Moderátor (Naděžda Hávová): Hezký den. Našeho hosta nejspíš není ani nutné představovat, ale ze zvyku to uděláme. Taťána Medvecká se narodila 10. listopadu 1953 v Praze. Vystudovala DAMU a ještě za studií hostovala v Národním divadle v adaptaci hry Vojna a mír. Na První pražské scéně ztvárnila desítky rolí a v roce 2000 obdržela od herecké asociace cenu Thálie za roli královny Alžběty ve hře Marie Stuartovna. O tři roky později totéž ocenění získává za ztvárnění Antonie Nikolajevny ve hře Poprvé vdaná. Hlas Taťány Medvecké důvěrně znají posluchači rozhlasových her. V roce 2002 získala v anketě neviditelný herec nejvíc hlasů za svůj výkon v nastudování Shakespearovy tragédie Macbeth. Taťána Medvecká je vdaná a má dvě dospělé dcery.

Host (Taťjana Medvecká): Krindy pindy, to byl výčet.

Moderátor (Vladimír Kroc): Koncem ledna měla na prknech Národního divadla premiéru hra Drahomíra a její synové. Hrajete v ní Drahomíru, pozvěte nás na to představení.

Host (Taťjana Medvecká): No to prosím vás přijďte, protože já jsem hrozně zvědavá, jak budou reagovat, teda promiňte že to tak řeknu, normální diváci, protože my jsme měli zatím jenom dvě představení. Což byly premiéry, no a to je vždycky to složení toho publika je takové trošku zvláštní že jo. No ...

Moderátor (Vladimír Kroc): Ale i tak vás chválily, nebo právě proto?

Host (Taťjana Medvecká): No já vám právě že, my jsme to dělali docela bych řekla tak jako intenzivně a bavilo nás to a mám pocit, že to co jsme do toho vložili dokonce i jakási očekávání, která jsme do toho vložili, tak se teda přiznám, že zatím se mi tak moc nevracejí. Tak si říkám, tak jako buď jsme udělali chybu nebo prostě já jsem zblbla, nebo prostě, no někde něco takové to, že by někdo přišel říkal wow, to je bomba normálně. Tak teda, jako říkali někteří kolegové, jo to bylo bezvadný, to bylo bezvadný, ale my jsme byli takový víc nadšený. To tak jako nevejřím, tak jsem z toho nesvá.

Moderátor (Vladimír Kroc): Dobře, půjdeme se podívat a řekneme vám.

Host (Taťjana Medvecká): Dobře.

Moderátor (Naděžda Hávová): Na webových stránkách Národního divadla je k Drahomíře a jejím synům popisek, shakespearovské drama, které napsal Josef Kajetán Tyl Krvavé křtiny a neb Drahomíra a její synové zachycuje střed pohanství s křesťanstvím a to prizmatem střetu dvou silných ženských postav. Má tohle téma ještě vůbec dneska současnému divákovi co říct?

Host (Taťjana Medvecká): Víte já si myslím, že vlastně tam nejde ani tak moc o to pohanství a křesťanství, jako spíš o vůbec jako o trošku o politiku, že je to vlastně vyrovnání se s faktorem jako mít silného souseda v zádech. A co s tím že jo? Což mi vlastně připadá, že tady by to mohlo bejt jako trošku aktuálnější.

Moderátor (Vladimír Kroc): Jak vás s Drahomírou přijalo italské publikum? Před pár týdny jste hráli v Římě.

Host (Taťjana Medvecká): No tak víte, já už když jsme teda jeli tam, tak jsem si říkala, pane bože co přivede normálního Itala na to jako sledovat počátky České státnosti, ještě k tomu v jazyce, kterému nerozumí, navíc jako co si budem říkat. Oni maj tu historii na každém kroku, jsou takový trošku, já je podezřívám jako že trošku v pohodě, jako tam to začalo u nich, že jo, takže proč se oni maj koukat na nějaké z lesů vyběhlé Slovany. No nicméně ten první večer to bylo dokonce, já jsem čekala, že tam teda moc lidí nebude jo, protože pár zájezdů s Národním divadlem absolvovala a to není nikdy moc velká sláva. Co si budeme říkat, jo. Vždycky ta jazyková bariéra tam je a pak taky patrně nepřinášíme tak atraktivní tituly. Nebo co. Byla jsem v Petrohradě, v Moskvě a v Budapešti a to bylo dokonce Macháčkovo představení, který tady bylo úplně jako nadšeně přijímáno, no a tam prosím vás, když jsme to hráli ve městě jménem Gyér, tak tam prostě byly dvě řady vojáků a Macháček chodil a kopal do dveří a říkal největší prdel světa, pardon, je Gyér, ale on říkal Gyér aby to jako znělo ještě hůř jo. Takže já jsem teda neočekávala, že tam budou davy, no to první představení teda parter byl plný, zaplať pán bůh, no ale pak tam došlo k jistému problému právě s titulky, že pan režisér vlastně jemu připadalo, že jak my jsme věrni tomu Tylovi, že ten překlad, který tam byl, což byl jakýsi dajdžes, nebo něco takového, tak jako že neodpovídá tomu duchu toho jazyka. A tak vlastně zvolil takové jako jiné řešení, že tam nechal jako jenom hesla. No a teď prý, to víte my jsme to nevěděli, že jo, my jsme hráli. Já tam mám dost svejch starostí a nade mnou prý bylo napsáno jako válka. Jo a teď my jsme hráli patnáct minut že jo a ti Italové prostě koukali a tam bylo napsáno Geraj nebo co. . .opravdu to bylo něco.

Moderátor (Naděžda Hávová): Kolik jich odešlo po přestávce?

Host (Taťjana Medvecká): No obávám se, že teda čtyři pětiny. Ne fakt to teda když jsme šli na tu druhou půlku tak jsme byli sklíčeni. To říkám zcela nepokrytě. To nás zaskočilo.

Moderátor (Naděžda Hávová): Vzpomeňte na své herecké začátky ty jsou možná radostnější, než první představení v Římě. Vás na divadelní akademii muzických umění vzali rovnou ze druhého ročníku gymnázia. Jak to?

Host (Taťjana Medvecká): No tak já nevim, no prostě já jsem se bála, že budu moc stará, protože jsem se narodila v listopadu a šla jsem o rok pozdějc do školy a už bylo čtyřleté gymnázium, no a tak to vzhledem ke svýmu tipu, že jo já nejsem žádná princezna Pampeliška jsem nikdy nebyla, tak ta moje paní profesorka Stránská kam jsem chodila říkala: Táničko abys nebyla moc stará, tak to zkus. No já jsem to zkusila, což bylo vlastně takový úžasný, že jsem neměla co ztratit. Na tom gymplu jsem to neřekla, šla jsem na ty přijímačky na a když mě vzali, tak řekli že mě udělaj dispenc od maturitní zkoušky. Tak já jsem pak šla za tím panem řiditelem, on mi řekl Aldáces fortuna a šla jsem, no.

Moderátor (Vladimír Kroc): Vzpomínáte si na svoji úplně první roli?

Host (Taťjana Medvecká): Jako kdy jsem vystupovala před lidma?

Moderátor (Vladimír Kroc): Ano.

Host (Taťjana Medvecká): Jako na jevišti nebo na ulici?

Moderátor (Vladimír Kroc): No tak bereme to jako roli divadelní, na jevišti.

Host (Taťjana Medvecká): Jako roli divadelní? Tak jako divadelní role to jsem asi byla jako to jsem tancovala a to jsem byla bůh lásky Amorek a měla jsem luk a šípy a byla jsem zmalovaná k nepoznání.

Moderátor (Vladimír Kroc): Kolik vám bylo?

Host (Taťjana Medvecká): Pět.

Moderátor (Vladimír Kroc): A pak řekněme skutečná role.

Host (Taťjana Medvecká): A pak skutečná role, tak to bylo vlastně jako vlastně na škole myslím. Ano to jsem byla stín na oponě. Taky dobrej začátek ne? To režíroval pan režisér Krejčík Na zábradlí. Dělal Slečnu Jůlii a my jsme tam byli taková ta chasa co tam tančí a on si to tak vymyslel, jako že ty naše profily budou takhle promítaný víte na to takový černý obrázky, jak to bývalo dřív. Tak to jsem stín na oponě.

Moderátor (Vladimír Kroc): Kde se vůbec v člověku vezme ta potřeba stát se hecem.

Host (Taťjana Medvecká): Já nevim, no já jsem vlastně vždycky hrozně jaksi hrozně moc intenzívně prožívala hudbu, takže když jsem slyšela muziku, tak jsem se začala prostě nějak jako natřásat, nebo prostě mě něco říkalo.

Moderátor (Vladimír Kroc): No tak to jste mohla být tanečnicí, baletkou?

Host (Taťjana Medvecká): No právě, no to nešlo, protože jsem to už jsem taky říkala. Moje děti to nenáviděj už tuhle ...... Ano měla jsi velkej zadek, nepřijali tě do přípravky Národního divadla, byla jsi moc veliká, takže takhle to bylo, že jsem vlastně nejdřív si myslela, že budu tou tanečnicí. No ale právě proto já mám takovou tu potřebu, že mám nedotancováno. Ještě vám prásknu jednoho kolegu, Boris Rösner a já. Máme takový, že jsme si dost nezatancovali a pořád jako přemýšlíme a toužíme po nějakým partu, kde by jsme nemuseli učit text. Už rozumíte? Ale kde by jsme tančili. No podívejte se, Kilián taky s těma staršíma tanečníkama udělal úžasný představení. No tak se staršíma hercema netanečníkama to by mohlo být docela zajímavý, teda to.

Moderátor (Naděžda Hávová): No my bychom rozhodně s Vladimírem na představení nechyběli.

Host (Taťjana Medvecká): Děkuji, děkuji.

Moderátor (Naděžda Hávová): Národní divadlo je ohromný kolos. Dvě budovy tři soubory, jak na vás působí malé scény, ve kterých hostujete třeba Dejvické divadlo, divadlo Rokoko, Viola ten rozdíl si myslím musí být asi obrovský.

Host (Taťjana Medvecká): Tak to víte, že to je veliký rozdíl a musím říci, že třeba to Dejvické divadlo mám opravdu jako takový já to nechci jako se rouhat já to Národní divadlo miluju a strašně jsem tam ráda, mám to ráda, nevadí mě ty zlatý portály a libí se mi ta jistá vznešenost a tak. Ale právě proto, že sem nikdy nic jiného nepoznala, tak pro mě ty Dejvice jsou úplně prostě zjevením, no a to je. Tam fakt někdy přijdou tak úžasný lidi na to představení, že já mám pocit, že já bych jim měla jako platit ty lístky a já bych je měla hladit po tom představení, protože jako mám pocit, že mi strašně moc jako dávaj. No minule tam vám byl jeden pán, který měl, to je takový zvláštní, on měl takhle nohu na jevišti. To se vám v Národním divadle nestane a tak jako takhle jako takhle byl na mě na mě tak strašně se furt na mě koukal a tak jak měl tu nohu na tom jevišti, tak to bylo jako že hraje se mnou. Tak to víte, tak to bylo docela příjemný a pak šíleně tleskal a takhle na mě ukazoval.

Moderátor (Naděžda Hávová): Čím to je, že takové vřelejší publikum chodí spíš na ty malé scény, že je Národní divadlo ještě nepřitáhlo?

Host (Taťjana Medvecká): No víte já si myslím, že právě jako těm lidem o ten kontakt asi jako víc jde. Potom jako mají toho herce víc na dosah že jo. Do tý dušičky . . .

Moderátor (Naděžda Hávová): Takže bariéra je ten prostor.

Host (Taťjana Medvecká): Já si myslím, že ano, že ten prostor jako a potom jako naplnit ten prostor a třeba jako zkontaktovat ten prostor tak to je fakt velikánská námaha bych řekla i.

Moderátor (Vladimír Kroc): No vy už se takto namáháte nerad to připomínám ale déle než čtvrt století. Nastoupila jste 1. srpna 1975 do Národního divadla. Pozorujete, že by se diváci, jak se říká zlaté kapličky, nějak změnili za tu dobu?

Host (Taťjana Medvecká): Řekla bych teda, že jako Národní divadlo nebo chodí do něj teda konzervativnější diváci, že jo to je jasný. Třeba včera jsme hráli Furianty, to je představení, které udělal pan režisér Pitínský a je opravdu jako velmi krásné čisté, no a to když pak vidíte ty lidi jak vlastně oni tam něco takového očekávali, to dostali, no a jsou fakt jako reagujou úžasně, je to nádhera. No ale pak když jim někdy předložíme něco, co třeba nečekají, tak to je o to potom tristnější ten náraz. To třeba mám taky takovou zkušenost ze hry, která mě hrozně bavila. Jmenovala se Top Girls, my jí pořád ještě hrajeme, hrajeme ji ve Stavovském divadle, nicméně patrně to obchodní oddělení nebo prostě dost nepoukázalo na to, že to je kontroverzní titul, že jako pozor není to jako pohlazení po duši, Když přijdou mladší, když přijde mladší publikum, v pohodě. No ale jakmile tu nasaděj odpoledne ve třináct hodin a v prvních řadách sedí šedovlasé dámy a my tam na ně potom po té první půlce, která jako by vůbec nesouvisí s tím zbytkem toho představení, nasadíme teda hovorovou řeč, to tady ani nemůžu ve veřejnoprávním médiu říkat jaký věci. Tak ty babičky jenom tak jako dýchají, odcházejí a některé dokonce opravdu se slzami v očích, jako že tohle to jsme si přeci nezasloužily, to my nechceme. A teď hrajete a vidíte jak se dveře otvíraj, že jo. Tak to zas taky není žádná sláva že jo.

Moderátor (Naděžda Hávová): Posloucháte Český rozhlas 1 - Radiožurnál. Povídáme si s herečkou Národního divadla Taťánou Medveckou. Po písničce budeme v povídání pokračovat.

Moderátor (Vladimír Kroc): Tady je Český rozhlas 1 - Radiožurnál. Pořad Dva na jednoho, dnes s herečkou Národního divadla a nejenom jak jsme si řekli Národního divadla Taťánou Medveckou. Vy mluvíte velmi dobře třemi jazyky anglicky, francouzsky a rusky, dokonce se vám podařilo v angličtině nastudovat Topolova Slavíka k večeři. Jaké to je vyjadřovat se na jevišti v jiném jazyce než v tom rodném.

Host (Taťána Medvecká): No tak je to těžký že jo a já mám jako jedinou zkušenost, takže si netroufám nějak zevšeobecňovat. Tím jsem si vlastně splnila takový svůj sen. Ono je to hrozný to už bude 10 let, co jsme to tak jako po nocích a po sobotách a nedělích tohle nacvičili, tohle představení a schválně říkám nacvičili, protože přece jenom prostě nejste v tom jazyce tak doma, aby když vám třeba vypadne text, což se naštěstí nestalo, protože jsme to opravdu velmi důkladně nacvičili, tak aby jste tak třeba já nevím, tam nějak zareagujete pomocí gest. Nebo nějakým citoslovcem no ale to je ono to víte to je smutek, to jsem si uvědomila, když jsem byla letos v tý Austrálii, že musela jsem jet na druhý konec světa, abych si uvědomila, že bych prostě divadlem se tam živit nemohla. No a to je pro mě smutné zjištění, protože bych vždycky hrála jenom cizince, nebo prostě nějakou tu. . . . jak oni ještě říkaj, že jsme z tý východní Evropy no je to hrozný. Člověk jim musí vysvětlovat, že jsme ze střední Evropy a že to je něco jiného.

Moderátor (Vladimír Kroc): Co vás zaválo do Austrálie?

Host (Taťjana Medvecká): Já jsem tam byla pozvaná svým strýčkem a tetou, takže já jsem si fakt v těch padesáti udělala výlet jako přes oceán, no bylo to úžasný.

Moderátor (Vladimír Kroc): Tak to jsem rád, že vás to nadchlo. Jak dlouho jste byla v Austrálii? Tam nemá cenu jezdit jenom na týden.

Host (Taťjana Medvecká): Pět neděl. Byla jsem tam teda během prázdnin divadelních, což znamená v jejich zimě, což bylo smutný, takže mám pocit, že ta zima je nekonečná, no ale tak jako já nemůžu že jo v jejich létě. To tady hraju.

Moderátor (Naděžda Hávová): Byla jste v Austrálii v divadle se podívat?

Host (Taťjana Medvecká): Oni zrovna teda ten, když jsem byla na Tasmánii, kde je mimochodem jedno z nejstarších divadel tak mě tam nepustili, protože měli zkoušku, ale tak jsem si to jenom z venku prohlídla. No hrajou normálně a zrovna v tu dobu, když jsem tam byla, tak Kate Blanchetová měla premiéru hry Gáblerové v Sydney, no ale sorry, to jsem tam nebyla. Nějak jsem to nestihla.

Moderátor (Vladimír Kroc): Herečky ranného věku si stěžují, že pro ně není dost pracovních příležitostí. Vy si ale na nedostatek rolí stěžovat nemůžete.

Host (Taťjana Medvecká): To je tak hezký zralej věk. Já si vždycky představím zralé hroznové víno a to je teda takový, jako teď nevím v jakým stádiu. No podívejte se já.... . .

Moderátor (Vladimír Kroc): Jak byste to řekla vy, aby jsme vás neurazili.

Host (Taťjana Medvecká): No ne řekl jste to hezky, zralý věk, to je hrozný. No podívejte, fakt jako když mluvím za sebe .. . .

Moderátor (Vladimír Kroc): Tak dospělejší herečka. . .

Host (Taťjana Medvecká): No dobrý, dobrý už to nespravíte. Když mluvím za sebe, tak opravdu v tuhle chvíli si stěžovat nemohu, protože jakousi zvláštní shodou okolností mám na repertoáru asi 11 titulů jo, což je úplně hrozný, když si vezmete, že tam máte prostě v těch šuplíkách 11 různých představení.

Moderátor (Vladimír Kroc): Ještě se vám ty šuplíky nepřesypaly?

Host (Taťjana Medvecká): Akorát jako když ráno vstanu a tak samozřejmě že vím že hraju, protože teď momentálně mám období, že třeba hraju i 24 představení měsíčně. To jsem nehrála ani když jsem byla ta mladá začínající jo. Tak teď ráno vstanu a říkám je co to je co to je dneska, čtvrtek, čtvrtek, co to je čtvrtek Furianti no to je šumbálka to je jeden výstup, na tak jako to jo víte to vám tam hned naskočí, na tak to je dobrý no, tak vždycky když mám takový ty těžký představení což je pro mě teď ta Drahomíra, tak to je asi úplně nejtěžší, protože je to vlastně nový a vlastně ne ještě úplně zažitý no tak to jsem v pozoru od rána.

Moderátor (Naděžda Hávová): Když vy dva na jednoho byl host už jste ho zmínila Boris Rösner, tak říkal herci jsou ritualisti. A na sebe prozradil, že před každou premiérou pravidelně myje auto a Josef Vinklář prý vždycky čistí všechny boty, které najde v botníku. Má Taťána Medvecká nějaké rituály bez kterých se neobejde?

Host (Taťjana Medvecká): Ti pánové se mají. Oni to mají. Ne, já prostě dělám, co je potřeba samozřejmě. No protože znáte to, vždycky ten rytmus před tou premiérou, to je strašný. To vlastně v tom divadle jste od rána do večera a tak. Tak v ten den premiéry, kdy se nezkouší, no tak patrně vařím, peru, venčím psa a snažím se, když to není moc těžký, že jo. Někdy je dobrý se trošku jakoby rozehřát předem, no ale když mě čeká velkej úkol, tak spíš něco peču nebo tak.

Moderátor (Vladimír Kroc): Naděžda už v úvodu řekla, že pravidelně spolupracujete s Českým rozhlasem. Posluchači vás znají z desítek rozhlasových rolí. Dá se to chápat i tak, že si třeba do rádia chodíte odpočinout? Je to rozhlasové herectví jednodušší než divadelní nebo filmové?

Host (Taťjana Medvecká): To bych řekla, že není jednodušší, určitě ne protože v tom momentu musíte být strašně zkoncentrovanej a naštěstí je to teda mazací zařízení, takže když to spletete, tak to můžete udělat znova, ale jako výhodou je, že se nemusíte text učit z paměti. Co si budeme říkat jo, ale samozřejmě příprava domácí musí být, jako tam nemůžete pak zdržovat před tím mikrofonem že jo. To tiká rychle, takže.Ale musím říct, že to mám moc ráda.

Moderátor (Vladimír Kroc): My jsme několikrát narazili právě na otázku paměti. Já musím říct, že všechny herce obdivuji, protože neuměl bych se text učit nazpaměť. Mám pocit, že v okamžiku, kdybych zapomněl třicátou pátou větu, tak už se dál nedostanu. Je to ten případ, nebo máte nějaké záchytné body? Jak vůbec funguje ta herecká paměť?

Host (Taťjana Medvecká): Jo tak to já jsem moc nestudovala, jak to funguje. Já teda musím určitě pro mě je hodně důležitý rytmus jo tak jak jsem říkala, že jsem byla vždycky napojená na tu muziku. Takže dodneška si třeba pamatuju je to vlastně trošku takový divný a já si fakt pamatuju třeba některý úryvky co jsme dělali ještě v tom dramatiku. To bylo v minulém století to bylo v roce 1965 a já jsem se zrovna tuhle bavila s jednou kolegyní, že jsme jako . . .Ona začne učit někde jako v Lidušce, já jsem říkala no to víš, to my když jsme byli v Lidušce a teď jsem si najednou vzpomněla prostě na nějaký verše Heidrycha Hayna, když jsem recitovala v divadle Jiřího Wolkera kdysi ještě před těma sty lety. Je to tam prostě někde schovaný, ale fakt je, že třeba role ke kterým jsem neměla vztah, jako moc, jako i to se stane. Tak ty jsem zapomněla velmi velmi snadno a bez problémů, ale třeba Orestovou si pamatuju a už bych jí mohla dávno mohla mít, a to bylo těžký představení a už bych jí dávno mohla mít z tý hlavy jako vyvětranou a furt tam ten monolog, jak teda ten Hefaistos tam zažehnul tu zář v tý Idě, furt to tam mám.

Moderátor (Naděžda Hávová): Podědily vaše dcery něco z vašeho hereckého talentu? Čím se vlastně zabývají? Co studují?

Host (Taťjana Medvecká): Ta starší studuje politologii a mezinárodní vztahy a mladší studuje gymnázium. Myslím si, že mají vlastně po mě takovou jakousi, jak bych to řekla, ty jazyky to jim nedělá problémy a myslím si ani jako že s komunikací nemají problém, ale jako že by cílily k tomuhle ty pu vyjadřování jako mám já, teda k tomu herectví, tak to snad ne.

Moderátor (Vladimír Kroc): Váš muž Jiří Dufek je dramaturg a scénárista.

Host (Taťjana Medvecká): To tady, to je ale opravdu pořad, jako co ještě o mě všecko víte?

Moderátor (Vladimír Kroc): No není to snad nic špatného, že to zveřejníme.

Host (Taťjana Medvecká): Ne, ne ano Jiří Dufek je můj muž už od roku 1979.

Moderátor (Vladimír Kroc): Je jeden řekněme jedním z prvních kritiků těch vašich divadelních výkonů.

Host (Taťjana Medvecká): Jo, jo,jo to jo, To jo.

Moderátor (Vladimír Kroc): Konzultujete tedy spolu práci?

Host (Taťjana Medvecká): No tak to vlastně to ne. Vždycky až v té finální fázi a díky tomu, že on umí s videem že jo, což já blbec ještě jsem se nenaučila, ale já se nemůžu sama natáčet že jo. Tak jako už mě párkrát pomohl, že třeba mě natočil nějakou tu hlavní zkoušku. No a to je potom víte takový smutek jo. To je ta konfrontace těch představ jo, jak jsem si představovala, co hraju s tim co pak vidím na tý obrazovce. No katastrofa. Jo takže to jako je mi moc nápomocen. No a on jak je dramaturg tak pak vždycky řekne základních poznámek. Já říkám sakra tak proč jsi mi to neřekl už před dvěma měsíci.

Moderátor (Naděžda Hávová): Takže na jeho slova dáte?

Host (Taťjana Medvecká): Jo, jo.

Moderátor (Naděžda Hávová): Někde jsem se dočetla, že váš tatínek vyprávěl historku o tom jak váš dávný předek zachránil na lovu Uherského krále. To ho zachránil před medvědem a odtud vaše příjmení Medvecká?

Host (Taťjana Medvecká): No tak já nevím. Nějak tak se to traduje v tý rodině, že my jsme tak jako od Oravy někde nějaká vesnička, která se jmenuje Medvedzie a bol tam vraj nějaký sraz takých Medvedských, ale já som tam nebola, nemóžem vám nič povedať, takže jako tatínek je teda Medvecký, ale nějak se k těm medvědům jsme se vždycky hlásili. No a nějak jako musím tady poznamenat, to vždycky moje maminka říká, no a ty se za to stydíš, nebo co? Jako že nějaký my jsme nějaký zemani, nebo nějaká ta nižší šlechta, tak jako že máme nějakej dokonce snad i erb nebo co.

Moderátor (Vladimír Kroc): Když vás tak sleduji, tak musím se přiznat k tomu, že mě překvapilo, jaký jste živel. Máte pocit, že dostatečně využito vašeho komediálního potenciálu?

Host (Taťjana Medvecká): No to nevím, víte to je, já vím teda proč není využito třeba mého potenciálu třeba ve filmu, protože si to vemte, když jak já tady sebou furt takhle šmrdlám a házim těma rukama. . .

Moderátor (Vladimír Kroc): Jsme rádi, že máme dost pevné studio.

Host (Taťjana Medvecká): Že máme prostorné studio. To si myslím, že vlastně pro tu filmovou kameru musí být strašně zneklidňující. Tak já jenom doufám, že ještě až jako budu ještě zralejší víte a zklidním se, tak teprve přijde ta má filmová doba. A já to nějak všecko zúročím a pak jedním okem prostě to tam bude a lidi se budou smát.

Moderátor (Naděžda Hávová): Tak my vám přejeme hodně sil a chuti do další práce. Děkujeme, že jste si udělala volnou půlhodinu pro Český rozhlas 1 - Radiožurnál. Hostem Dva na jednoho byla přední členka Národního divadla v Praze, herečka Taťána Medvecká. Děkujeme.

Host (Taťjana Medvecká): Já vám děkuji za pozvání.

Moderátor (Vladimír Kroc): Nashledanou. Naděžda Hávová a Vladimír Kroc přejí dobrý den.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

autoři: vlk , nah
Spustit audio

Více z pořadu