Rozhovor s malířem Štěpánem Marešem

r_2100x1400_radiozurnal.png

Hezký dobrý den. Po dvou a půl roce je naším hostem malíř a karikaturista Štěpán Mareš. Dobrý den i tobě.

Štěpán MAREŠ, malíř, karikaturista:
Dobrý den. Já vás všechny tady zdravím, všechny dva, i diváky samozřejmě, teda posluchače.

Vladimír KROC, moderátor:
Spíš posluchače. Štěpán Mareš se narodil 26. června 1972 v Třebíči, žije střídavě v Okříškách a v Praze. Maturoval na gymnáziu v Třebíči, kde už ilustroval školní časopis Zvonek. Jeho kresby znáte ze Zeleného Raula časopisu Reflex, Dlouhého nosu Lidových novin, z Mladé fronty DNES, z Blesku, z týdeníku Profit a spousty dalších periodik. Jeho tvář pak můžete kupříkladu znát z pořadu televize Prima Dementi. Je autorem několika obalů CD, kromě jiných skupiny Tři sestry. Dosud poslední výstavu kreseb měl v Galerii Knížecí dvůr v Hluboké nad Vltavou. Štěpán Mareš je stále svobodný a stále bez závazků.

Štěpán MAREŠ, karikaturista, malíř:
Je to tak, ano, nejsem Al Bunda, Ženatý se závazky. Těch kreseb k dnešnímu dni, já to teda nepočítám, se přiznám, ale jen tak jako z hlavy jsem se to pokoušel vypočítat, prošlo tiskem za posledních sedmnáct let teda těch mejch kreseb cirka padesát tisíc. To je, myslím, celkem dost.

Vladimír KROC, moderátor:
Já jenom nemě žasnu.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Já neumím moc počítat, ale kolik je to zhruba kreseb na den?

Štěpán MAREŠ, karikaturista, malíř:
Ježíš tak to taky nevím, to ani nevím, ale samozřejmě neznamená to, že padesát tisíc kreseb rovná se padesát tisíc úžasnejch kreseb, že jo, to jako ne. Myslím, že teda kvantitativně, že jich je hodně, ale kvalitativně nevím, snažím se o co nejlepší.

Vladimír KROC, moderátor:
Roku 2007 zbývá už jenom čtrnáct dní. Jaký byl pro tebe osobně ten rok?

Štěpán MAREŠ, karikaturista, malíř:
No, takovej hektickej dost, ale ...

Vladimír KROC, moderátor:
Ostatně jako těch šestnáct předtím?

Štěpán MAREŠ, karikaturista, malíř:
Přesně tak, no. Akorát třeba teďka jsem měl poslední tři týdny naprosto, to bylo neuvěřitelný práce, dělal jsem nějaký kalendář pro nějakou obrovsky bohatou firmu a takže jsem od rána, od rána do rána, opravdu téměř beze spánku kreslil teda kalendář a tak dále. A jinak celej ten rok byl, myslím, úspěšnej, protože musím to zaťukat, počkejte, to je kůže tady, tady dřevo, protože nic moc zdravotně mě nepostihlo jako špatnýho zaplaťpánbůh nebo někdo jinej, někdo jinej, a to je dobře, protože zdraví je strašně důležitý a takový to klišé "na zdraví", jak se říká, tak ono to fakt platí, ale opravdu teda.

Vladimír KROC, moderátor:
Ale zase je zvláštní, že si člověk připíjí alkoholem.

Štěpán MAREŠ, karikaturista, malíř:
No, tak právě jako.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
No, tak může i někdo mlékem.

Štěpán MAREŠ, karikaturista, malíř:
Tak jako jednou za čas to neškodí, jednou za den to neškodí.

Vladimír KROC, moderátor:
Nebo i dvakrát.

Štěpán MAREŠ, karikaturista, malíř:
Dvakrát ...

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Štěpáne, tobě se docela daří. Před půldruhým měsícem jsi představil knihu Politické (o)bludy. Jaký má ohlas, už přišly nějaké žaloby?

Štěpán MAREŠ, karikaturista, malíř:
Žaloby nepřišly, ano, Politické (o)bludy, O je v závorce jako bludy a obludy. No, tak žaloby nepřišly, ale ohlasy knížkama aspoň teda zatím dobrý, tak já nevím, jestli ty lidi to dělaj jako, abych měl radost, nebo říkají, že jako, abych měl radost, že je dobrá, ale nesetkal jsem se s nějakou žalobou nebo s něčím, že negativním nějakým názorem, nebo tak. Nevím, i to může přijít samozřejmě, logicky já se tomu nebráním, proč ne?

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
A co je podle tebe tím největším politickým bludem?

Štěpán MAREŠ, karikaturista, malíř:
To je těžká otázka tohle to, co je největším politickým bludem. Já myslím, že největší politický blud je vůbec tahle ta celá, celej těch posledních sedmnáct let je takovej velkej politickej blud, ale ne, myslím to v dobrým slova smyslu, protože je z čeho čerpat, že jo, to za Husáka třeba bylo taky z čeho čerpat, akorát, že kdybych to nakreslil, tak mě za to zavřou, že jo, ale ...

Vladimír KROC, moderátor:
Bylo by za co bručet.

Štěpán MAREŠ, karikaturista, malíř:
Tak, tak, no, ale tak jako vůbec Paroubkova vláda, teďka Topolánkova vláda, a tak, různě, no, tak Čunek.

Vladimír KROC, moderátor:
A jak bys teda odpověděl na otázku, koho považuješ za největší politickou (o)bludu, zase se držím názvu tvé knížky?

Štěpán MAREŠ, karikaturista, malíř:
No, to bych právě řekl v množným čísle. To je komplet ...

Vladimír KROC, moderátor:
Celé obludárium?

Štěpán MAREŠ, karikaturista, malíř:
Prostě celé obludárium, celé obludárium v parlamentu a ve vládě a v opozici a komunisti a já nevím, kdo všechno, to všechno jsou ..., teda komunisty jsou asi největší politický obludy teda, ale kompletně ..., to jsou opravdu ..., totiž takhle, nechci jmenovat jednu politickou obludu, protože ony by se ty druhý mohly urazit taky, takže ...

Vladimír KROC, moderátor:
To zní, jako bys neměl v té politice žádného oblíbence, teď myslím v pravém slova smyslu, ne, že bys měl někoho oblíbeného, že se dobře kreslí.

Štěpán MAREŠ, karikaturista, malíř:
Jo, takhle, že oblíbence, že ...

Vladimír KROC, moderátor:
Jakože bys mu věřil třeba? Nemáš.

Štěpán MAREŠ, karikaturista, malíř:
No, to je pravda, to asi nemám.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Nevidíš tu naši politiku příliš skepticky?

Štěpán MAREŠ, karikaturista, malíř:
Ne, ne, ne, já se na ni právě dívám spíš skrz tu tužku a tuš a pero a papír, takže já nejsem skeptik, nejsem snad ani pesimista, ale mně se líbí, když v politice jsou nový tváře, ale pokud možno tváře trošku něčím jakoby, já to řeknu hloupě možná, něčím jakoby trošku zdeformovaný nebo postižený nebo tak, jo. Já jsem třeba měl potíže a mám potíže s panem Topolánkem, teda ne osobní, teda myslím si, že asi ne osobní, ale coby kreslíř, protože on není příliš výraznej typ na karikaturu a vždycky, když ...

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Já jsem myslela, že řekneš, že má příliš malebnou tváře, že se nedá nic zachytit.

Štěpán MAREŠ, karikaturista, malíř:
To zase nemá, ale prostě není ničím příliš výraznej a já právě, až ho potkám, nebo doufám, že ho někde někdy potkám, nebo mu napíšu snad dopis někam, tak ho požádám o to ...

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Víš co, vzkaž mu to takhle přes rádio.

Štěpán MAREŠ, karikaturista, malíř:
Přes rádio, já bych vás vyzval, pane premiére, jestli by to šlo, kdybyste si zašel na plastiku a nechal si třeba zvětšit nos nebo pořádně velký uši si nechat udělat, abyste se mně konečně dobře kreslil, nebo nechat si naimplantovat ten lalok pod krk, jak se to jmenuje vole, tak nějak vole, teda jako vole asi tak nějak.

Vladimír KROC, moderátor:
Asi to máš na mysli. No, v každém případě na tom se dá ještě zapracovat, ale ...

Štěpán MAREŠ, karikaturista, malíř:
No, uvidíme, co udělá pan Topolánek.

Vladimír KROC, moderátor:
Ale pro jistotu k té knížce, jak ona vznikala?

Štěpán MAREŠ, karikaturista, malíř:
No, ta knížka vznikla úplně jakoby náhodou, seděl jsem takhle s přítelem, kamarádem, publicistou, novinářem Markem Stonišem na kávě, jsme seděli na kávě a limonádě s citronem v restauračním zařízení páté cenové skupiny, no, a najednou nás napadlo, že vlastně, nebo jsme si uvědomili, že už tři roky kreslíme pro nejmenovaný deník vtipy a že by vlastně z těch vtipů šel udělat takovej výběr takovejch těch jakoby z našeho pohledu těch nej vtipů ve smyslu těch, který přežijou, ...

Vladimír KROC, moderátor:
Takže nezestárly za ty tři roky?

Štěpán MAREŠ, karikaturista, malíř:
Právě, právě vtipy, který nezestárly a určitě nezestárnou minimálně další tři roky, jako že ty kauzy si budeme pamatovat, protože to jsou vtipy o Mrázcích, Krejčířích uteklejch a já nevím o Paroubkovi a jeho milence, ježíš, teď můžu bejt žalovanej, protože to se nesmí prej říkat, že má milenku, ale jeho nyní manželce, o Topolánkovi a autech, já nevím, co všechno. Takže jsou to vtipy opravdu napříč politickým spektrem, nevynecháváme nikoho, nikoho ani nějak jakoby nešetříme, ale zase musím říct, že nikdy ty vtipy nebo nikdy ta karikatura nevzniká jen tak, abysme někoho, abych někoho já poškodil nebo urazil a mnul si ruce, ale vždycky je to reakce na něco, co ten dotyčnej buďto provedl nebo má na hrbu nějakej skandál nebo daňový úniky a tak dále, nikdy to není samoúčelně nakresleno.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Štěpáne, jak se dělají lehce nebo těžce vtipy na zakázku?

Štěpán MAREŠ, karikaturista, malíř:
No, tak to je trošku otázka spíš na Marka Stoniše, který ten vtipy vymýšlí, ale on je teda brilantní a řekl bych až geniální, on dostane, my to prakticky opravdu děláme na zakázku ty vtipy, že šéf nebo vedoucí vydání dotyčného deníku zavolá Markovi Stonišovi a řekne třeba: "My bysme potřebovali vtip, já nevím, o Bursíkovi na zítra a jeho údajných potížích s daněmi a já nevím s čím vším." Ten Marek během půlhodiny, třičtvrtěhodiny vymyslí dva, tři, čtyři vtipy, pošle je mně, vybereme z toho ten jeden, kterej se nám zdá ten jakoby nejlepší, já ho během hodiny, hodiny a půl, dvou hodin nakreslím, pošlu, druhej den ten vtip vychází. Musím se pochlubit, že vlastně žádný jiný noviny kromě tohohle toho deníku v týhle tý republice takovouhle rychlost jakoby nemají a takhle vtip na zakázku, že vlastně je to opravdu ze dne na den dělaný přesně šitý na míru, ale není to dělaný jakoby k nějakýmu článku, jo, jako že to není vázaný zrovna ...

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Jde o téma, téma dne.

Štěpán MAREŠ, karikaturista, malíř:
Jde o téma, ten vtip žije sám o sobě. Když k tomu náhodou mají i článek jakoby, tak tím líp to padne.

Vladimír KROC, moderátor:
Co je na tom asi nejhezčí, že takhle člověk může pracovat z Okříšek a nemusí se trmácet do Prahy, když nechce.

Štěpán MAREŠ, karikaturista, malíř:
No, jasně, ale já se trmácím kolikrát rád, kolikrát rád, David Rath. Já se trmácím kolikrát rád, to je blbý sousloví, ...

Vladimír KROC, moderátor:
Ty ses do toho zamiloval, co jsi chtěl říct?

Štěpán MAREŠ, karikaturista, malíř:
Že, no, prostě, že já mám byt v Praze a zároveň na Vysočině vlastně u rodičů dům mám, teda jako nemám já, ale rodiče a bydlím tam, mám tam ateliér v podkroví a kocoura tam mám taky a teďka vůbec nevím, co jsem chtěl říct, jo, že ...

Vladimír KROC, moderátor:
Že tě /nesrozumitelné/ ta Praha.

Štěpán MAREŠ, karikaturista, malíř:
No, no, no, že když se mně chce, tak kreslím z Okříšek, že jo, a mailem pošlu vtip, anebo když se mně chce, tak kreslím v Praze v bytě, v ateliéru a mailem pošlu, tak.

Vladimír KROC, moderátor:
Štěpán Mareš je naším hostem v pořadu Dva na jednoho. Nejenom o politických obludách si budeme povídat i za chvíli za písničce.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Posloucháte Český rozhlas 1 Radiožurnál, posloucháte pořad Dva na jednoho, dnes s malířem a karikaturistou Štěpánem Marešem. Nám se to ještě s Vláďou nestalo, ale my jsme teď dostali otázku na objednávku, tak já to plním a slíbila jsem, že se tě zeptám, Štěpáne, na to, čím jsi chtěl být v dětství?

Štěpán MAREŠ, karikaturista, malíř:
To je zvláštní otázka, na to se těžko odpovídá. Já nevím, no, tak dobře, když to chcete vědět mermomocí, tak ...

Vladimír KROC, moderátor:
A tak ne.

Štěpán MAREŠ, karikaturista, malíř:
Ne, tak já jsem, já jsem v deseti letech chtěl bejt kosmonautem.

Vladimír KROC, moderátor:
To je normální.

Štěpán MAREŠ, karikaturista, malíř:
Jako chce to každej jako, ale protože já jsem si myslel, že prostě ty v těch kosmickejch lodích jsou takový ty velký sály a ty můstky jako třeba ve Vetřelci nebo ve Zkoušce pilota /nesrozumitelné/, pamatuješ si ten film Zkouška pilota /nesrozumitelné/?

Vladimír KROC, moderátor:
Tak tenhle zrovna ne.

Štěpán MAREŠ, karikaturista, malíř:
To byl polskej film, tam byli nějaký roboti jako.

Vladimír KROC, moderátor:
Já vím, že mě tehdy dost naštval Vladimír Remek, protože mě předběhl.

Štěpán MAREŠ, karikaturista, malíř:
Taky mě naštval, chtěl jsem ho zabít.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Já jsem chtěla být jako Majka z Gurunu.

Štěpán MAREŠ, karikaturista, malíř:
Jo, jo, jo, Spadla z Oblakov.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Spadla z Oblakov.

Štěpán MAREŠ, karikaturista, malíř:
Tak to jsem si rozmyslel, když jsem zjistil, že ty kosmonauti žijou v trubce jenom nějaký takový plechový, jo, v nějaký konzervě, takže se svojí klaustrofobií bych tam nemohl žít, takže jsem se dal na dráhu nebo ne dal, ale přemejšlel jsem nad dráhou výrobce dynamitu, takový povolání neexistuje, ale mě to tak jako napadlo v těch deseti letech, ale ...

Vladimír KROC, moderátor:
Jako, že bys měl moc?

Štěpán MAREŠ, karikaturista, malíř:
Já nevím, člověče, tak jako mě to nějak ..., já jsem měl doma stavebnici Mladý chemik, víš, tak jsem furt jako něco ..., a věčně něco doma hořelo a tak a já jsem taky hořel a to, a potom ve třinácti už jsem měl teda úplně jasno, to jsem chtěl bejt buď hercem, což se mi nepodařilo, že, ...

Vladimír KROC, moderátor:
No, svým způsobem ano, třeba v Dementi.

Štěpán MAREŠ, karikaturista, malíř:
Jo, tak to mě těší. Kreslířem, to opravdu už jsem chtěl bejt kreslířem nebo ženou, a to se mně nepodařilo teda.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Co není, může být.

Štěpán MAREŠ, karikaturista, malíř:
Takže jsem se stal tím kreslířem, no.

Vladimír KROC, moderátor:
Charles Chaplin řekl: "Mysli na to, že ti při posledním soudu promítnou všechny tvoje vtipy." Přichází ti to někdy na mysl tohle to?

Štěpán MAREŠ, karikaturista, malíř:
No, taky jsem nad tím přemejšlel, taky jsem nad tím přemejšlel, ale když já si pořád říkám, že jsem snad nikomu neublížil, víš, že jako třeba při tom posledním soudu řeknou: "A tak jsme se zasmáli, tak jako dobrý, tak si běž lehnout, támhle je tvoje místo nebo tak, nebo běž si sednout k támhle tomu baru."

Vladimír KROC, moderátor:
Já nevím, jestli všichni si to myslí, to, co říkáš, že jsi neublížil, tady třeba ...

Štěpán MAREŠ, karikaturista, malíř:
No, tak všichni si to rozhodně nemyslí.

Vladimír KROC, moderátor:
Bývalý premiér Jiří Paroubek dokonce v té knížce odpověděl na anketní otázku a ten není úplně srozuměný s tím, jak ho kreslíš.

Štěpán MAREŠ, karikaturista, malíř:
No, on nemá rád, když ho kreslím. A on o mě psal a teda o kolegovi Stonišovi taky, a hlavně o mě psal, že ho kreslím neobjektivně, že kreslím neobjektivní karikaturu, jo, a my jsme se teda tomu smáli, protože já jsem nevěděl, co to je objektivní karikatura, ale on teda tvrdí, že moje karikatury jeho jsou velice neobjektivní.

Vladimír KROC, moderátor:
No, tak prostě se na nich nepoznal třeba.

Štěpán MAREŠ, karikaturista, malíř:
Asi, no, no, no.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Štěpáne, co si myslíš, mění se humor s dobou, smějeme se dneska jinde a jinak než před deseti nebo patnácti lety?

Štěpán MAREŠ, karikaturista, malíř:
No, určitě jo, protože před patnácti nebo sedmnácti lety, nebo neli za komunistů, stačilo, jak říkali cimrmani opravdu jenom naznačit, my nesmíme ani naznačovat a tak dále a lidi už se smáli. A když se člověk podívá třeba na estrády ze sedmdesátejch, osmdesátejch let, tak mám pocit, že ten smích je tam snad uměle dodělanej, protože to jsou takový kraviny kolikrát, jako, já nevím, prostě Deset stupňů ke zlaté a Televarieté a ..., už jsem chtěl říct Prasevarieté, to neexistovalo snad, ale byly to takový hlouposti, jo, a teďka samozřejmě těch posledních deset, patnáct let taky, protože ty lidi jsou čím dál víc jakoby otrlejší a takový už zvyklejší na ledasco novýho. Já jsem třeba se, když teda neřeknu smích, ale řeknu horor, já jsem se třeba jako dítě a já jsem ta generace toho majora Zemana, toho strašnýho příběhu Studna. Major Zeman byl úplná hovadina, ale ta Studna, to byl pro mě horor, jak tam ten pan starej Bruna mává tou sekerou, tak já jsem měl psotník tenkrát, že jo, sedm dní jsem se třásl úplně strachy, spal jsem tehdy ...

Vladimír KROC, moderátor:
Otec byl tehdy nezvykle klidný.

Štěpán MAREŠ, karikaturista, malíř:
Ano, otec byl toho večera nezvykle klidný. A já jsem to pouštěl, nebo teda respektive ne pouštěl, když to nedávno, nebo nedávno, opakovali v televizi nebo dávali v televizi, tak jsem jako neteři to ukazoval zrovna ten díl, ať se na to dívá, to jí bylo devět let, tak na to koukala a povídala: "Teda blbost taková." A teď mi začala jmenovat: "Ve 3.15 zemřeš a tak, to jsou aspoň horory." Ale to jsou skutečně horory jako hrom, takže už ty děcka jsou daleko takový jinačí a otrlejší, to samý je s tím humorem samozřejmě.

Vladimír KROC, moderátor:
Já jsem si našel na internetu, že jsi kromě jiného ilustroval na podzim publikaci Jak přežít pobyt ve zdravotnickém zařízení. Tak máš s něčím takovým vlastní zkušenost nebo jsi zdráv?

Štěpán MAREŠ, karikaturista, malíř:
Jo, to je, to byla taková ta knížka Jak přežít pobyt ve zdravotnickém zařízení, taková ta, jak se tomu říká, naučně nebo poučně ...

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Populárněnaučná.

Štěpán MAREŠ, karikaturista, malíř:
Ano, populárně vědecká nebo jak říct, křtil ji, Tomáš Hanák ji křtil spolu se mnou. No, pobyt ve zdravotnictví taky jsem nějakej zažil a já se nemocnic strašně bojím právě, jo, takže já, když mám jít do nemocnice třeba za někým na návštěvu, to je teprv horor a je to pro mě fakt hrůza a když vidím takový všechny ty americký seriály, ty Pohotovosti a Chicago Hope, jak jim tam, srdce se jim válí na zemi, tam někomu spadne srdce, tou motorovou pilou tam udělá zákrok přímo na ulici doktor, že jo, tak říkám: "Buďto je to možný jenom v Americe, nebo jestli to takhle doktoři dělaj normálně, jako tak to už se blíží jako, to už nevíš, jestli operujou nebo pitvají v tom případě, fakticky." Ale strašně se toho bojím nemocnic, no, takže jako celkem s chutí jsem tu publikaci ilustroval, ale jenom ilustroval. A když mně ty doktoři potom lákali do jejich nemocnice, ať se přijdu podívat, to byli, myslím, lékaři z olomoucké fakultní nemocnice, tak jsem se vymluvil, že jsem nějak jako jinde.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
S díky odmítl. Ty jsi s Tomášem Hanákem, kterého jsi před chviličkou také zmínil, nebo respektive s ním připravuješ komiks, kde představujete Agenta Jamese Snoba 007.

Štěpán MAREŠ, karikaturista, malíř:
Ano.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Co o tom můžeš prozradit?

Štěpán MAREŠ, karikaturista, malíř:
To je můj autorskej komiks, jehož scénář jsem teda napsal nějak sám a bude to cirka asi osm až deset stran a hlavní roli v něm hraje v uvozovkách Tomáš Hanák, protože to je člověk s takovými ostře řezanými rysy a mně už zaujal ve více filmech samozřejmě a známe se už nějakou dobu a zaujal mě v Mazaným Filipovi, kde hrál taky Phila Marlowa nebo on se jmenoval jinak tam, ale tak jsem ho do toho obsadil a on byl nadšenej, já jsem si myslel, že on skutečně by preferoval spíš tu kameru a když jsem mu říkal: "Můžu tě nakreslit?" A on povídal: "No, to je úžasný, to je báječný." Takže je to Agent James Snob 007, kterej vyšetřuje vraždy svejch šesti kolegů a je to taková detektivní hádanka to bude a vlastně my to děláme nebo teprve začínáme na tom pracovat. Dneska odpoledne zrovna mám schůzku s Tomášem v jednom, v jedné cukrárně, jdeme na věneček a rakvičku. A připravujeme ten komiks a je určenej mimo jiné pro česká kulturní centra v zahraničí, jo, že bysme se chtěli třeba dostat do Japonska s tím, protože Japonci jsou nadšení komiksový fandové, tam mají ty /nesrozumitelné/ komiksy a spol a tam každej třetí Japonec coby dítě chce bejt komiksovej kreslíř, to je úžasný. Oni milujou komiksy a tak jako jsme si řekli, že by bylo dobrý představit ten evropskej nebo českej komiks v cizině. A podotýkám, že tam nebudou vůbec žádní Klausové, žádní Topolánci, žádní Paroubkové a tak dále, je to opravdu akční detektivní komiks se vším všudy, s takovou tou hravostí komiksovou, rychlostí, střelbou, mrtvolami a tak dále, tak, jak to má být.

Vladimír KROC, moderátor:
Vím, že už od léta chystáš výstavu olejomaleb, proč ji pořád odkládáš?

Štěpán MAREŠ, karikaturista, malíř:
Jo, protože mě napadají další a další projekty, co se týká kreslení, a proto ...

Vladimír KROC, moderátor:
Ono se to možná moc neví, že maluješ ...

Štěpán MAREŠ, karikaturista, malíř:
Oleje a akryly, no, oleje a akryly na plátně a lidi, kteří mě navštíví třeba právě v bytě nebo v ateliéru, ať to jsou novináři nebo tak, tak kolikrát jako celkem oněmí, já nevím, jak se to řekne, neříkám, že opravdu krásou nebo tak, ale prostě že údivem, že to taky maluju a vidí tam ty moje obrazy a ...

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
A co maluješ?

Štěpán MAREŠ, karikaturista, malíř:
To je fantaskní realismus, já nechci říct surrealismus, to je takový trošku profláklý slovo, každý si představí Salvadora Dalího, že jo, ale co mně na mysl přijde, ale rád maluju ženy teda musím přiznat jako.

Vladimír KROC, moderátor:
Já jsem měl trošku pocit, že Naděžda se chce pozvat ...

Štěpán MAREŠ, karikaturista, malíř:
No, tak my už jsme spolu mluvili před vysíláním, to už je domluvený.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Chlapci.

Vladimír KROC, moderátor:
Jan Saudek tvrdí, že zatím udělal tak tři pořádné fotky. Jsi taky tak skromný nebo čím se rád pochlubíš?

Štěpán MAREŠ, karikaturista, malíř:
Já nevím. Já si myslím, že jsem toho udělal jakoby dost, ale jestli je to pořádný nebo jestli je to hezký, já nevím, tak to musej posoudit jiní. Každopádně já bych chtěl, teď to bude znít opravdu jako klišé, ale řeknu to narovinu, upřímně, myslím to upřímně, ...

Vladimír KROC, moderátor:
To už tady taky bylo.

Štěpán MAREŠ, karikaturista, malíř:
To už tady taky bylo, to jsem taky měl nějakej problém tenkrát, já bych chtěl, aby ty lidi to bavilo ty čtenáře, aby ty lidi se pobavili, aby se zasmáli, když vidí ty obrázky a tak dále, ale jako já v hlavě, že bych měl konkrétní nějakej obrázek, kterej se mně povedl nebo obraz, kterej se mně povedl, to ne. Těch obrázků je opravdu moc a moc tisíc a nemám, nenapadá mě teďka zrovna třeba jeden nebo dva, který bych jakoby vypíchnul ven, ale ten komiks s tím Hanákem si myslím, že může bejt zajímavej už proto, že lze ho přeložit do maďarštiny, polštiny, angličtiny, američtiny, a tak dále, japonštiny, prostě, že je opravdu univerzální a že to je komiks se vším všudy. Takže třeba na to budu pyšen, je to blbost, ne, pyšný, ano.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Ale klidně řekni pyšen.

Štěpán MAREŠ, karikaturista, malíř:
Pyšen.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Jak oslavíš poslední den v roce?

Štěpán MAREŠ, karikaturista, malíř:
Já Silvestra moc, myslíš, to je Silvestr poslední den v roce?

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Silvestr.

Štěpán MAREŠ, karikaturista, malíř:
Já Silvestra moc neslavím. Nepřipadá mi to nějak jako extra zajímavej den, spíš si řeknu tak jsem zase o rok starší jakoby, že jo, a abych se povinně veselil s čepičkou na hlavě a s třásněmi a s konfetami chodil omotanej a motal se někde ráno v šest ještě po ulicích, tak to určitě ne, a střílel po sobě raketama.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Pouze obvyklá návštěva cukrárny, věneček, limonáda?

Štěpán MAREŠ, karikaturista, malíř:
Věneček a rakvičku, přesně tak, ale jako tak s někým půjdu asi na pivo nebo tak, no, uvidíme, ale opravdu to nepreferuju. Je mi to úplně jedno. A fascinuje mě v tomhle tom, nebo líbil se mi v tomhle tom Miloš Kopecký, když říkal: "Já si Silvestra udělám klidně 4. června, když budu chtít a vůbec mě nezajímá ..." Jo, ještě o Silvestru musím říct kratičkou historku, nejvíc na Silvestra mě pobavil jednou Jan Saudek, kterej mi den před Silvestrem zavolal a říkal mně: "Já zejtra za sebou přijedu do Okříšek, můžu?" A já jsem říkal: "Mistře, můžete samozřejmě, jako dobrý." A skutečně druhej den ve dvanáct hodin někdo zvoní a on Saudek stojí u branky, tak jsme prožili Silvestr se Saudkem u nás Vysočině, tak to byl opravdu takovej kuriózní Silvestr, že teda fakt si nedělal legraci, teda se Sárou přijel, tak to mě fascinovalo.

Vladimír KROC, moderátor:
Tak, Naďo, co děláš jednatřicátého, že bysme se vydali do Okříšek?

Štěpán MAREŠ, karikaturista, malíř:
Úplně klidně.

Vladimír KROC, moderátor:
To byl Štěpán Mareš. Lehkou ruku pro další ilustrace a karikatury a taky invenci pro obrazy. Na shledanou.

Štěpán MAREŠ, karikaturista, malíř:
Já vám mockrát děkuju za pozvání. Na shledanou a přeju všechno nejlepší všem posluchačům rádia.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Čtyřiadvacátého prosince, tedy na Štědrý den si budeme v tomto čase povídat s publicistou Ivanem Hoffmanem. Všechno dobré vám přejí Vladimír Kroc a Naděžda Hávová.

Štěpán MAREŠ, karikaturista, malíř:
A Štěpán Mareš.

Vladimír KROC, moderátor:
Na shledanou.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Na slyšenou.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.