Sylva Horáková, humanitární pracovnice

Sylva HORÁKOVÁ, programová manažerka pro oblast Severního Kavkazu humanitární organizace Charita:
Dobrý den.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Tak jaká je to zpráva, ten konec režimu protiteroristické organizace v Čečensku pro celý ten region?

Sylva HORÁKOVÁ, programová manažerka pro oblast Severního Kavkazu humanitární organizace Charita:
My se domníváme, že je to dobrá zpráva a že je to jakýsi znak normalizace situace na Severním Kavkaze, respektive v Čečensku, jedna pro místní obyvatelstvo, ale domníváme se a doufáme, že i pro nás jako pro neziskovou organizaci.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Což zpětně řečeno může být zase dobré pro místní obyvatelstvo, předpokládám.

Sylva HORÁKOVÁ, programová manažerka pro oblast Severního Kavkazu humanitární organizace Charita:
Přesně tak.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Podle některých zdrojů, ty výklady se samozřejmě různí. Ta druhá ruskočečenská válka probíhala od roku 1999 v podstatě až doteď, protože dokonce i teď po jaksi tom středečním konci toho režimu protiteroristické operace došlo k nějakým dalším přestřelkám, tak z vaší zkušenosti to je jak? Dá se ten stav na Severním Kavkaze a v Čečensku popsat jako válečný nebo už ne?

Sylva HORÁKOVÁ, programová manažerka pro oblast Severního Kavkazu humanitární organizace Charita:
Co se týče Čečenska, já si myslím, nebo respektive, když budu mluvit ze své dvouleté zkušenosti a dvouletého pobytu tam, tak bych to nenazývala válečným. Ke sporadickým přestřelkám občas ještě dochází, ještě ti bojovníci se nachází v horách, ale víceméně ta armáda to má pod kontrolou, takže já si myslím, že v současnosti ta situace bezpečností je mnohem lepší než opravdu v počátku roku 2000.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Vy už, tuším od listopadu loňského roku působíte přímo z Grozného z hlavního města Čečenska. Předtím jste byli v Ingušsku. Ten přesun byl z jakého důvodů?

Sylva HORÁKOVÁ, programová manažerka pro oblast Severního Kavkazu humanitární organizace Charita:
Ano, správně. My jsme vlastně Charita Česká republika, působíme na Severním Kavkaze od roku 2001 a až do loňského roku, jak jste řekl, pane Veselovský, ta mise byla v Nazrani v Ingušsku a přestěhovali jsme ji ze dvou důvodů. Jednak že veškeré naše projekty jsou v současnosti už jen v Čečenské republice a jednak je to i to bezpečnostní hledisko, protože, abych to dopověděla, bezpečnostní situace se sice v Čečensku uklidnila, zato v Ingušské sousední republice se zhoršila.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Já se z minulých rozhovorů s kýmkoliv, kdo pracoval pro například jiné humanitární organizace v daném regionu a zejména v Ingušsku, pamatuji, že se do Čečenska vjíždělo právě s najatou ochrankou, téměř v konvoji na čistě jenom danou cestu do Grozného, tam vyložit věci, promluvit s lidmi a zpátky a bylo to více než dobrodružné, než by se slušelo v té dané oblasti. Tak teď se to opravdu změnilo, teď je v Čečensku situace lepší bezpečnostně?

Sylva HORÁKOVÁ, programová manažerka pro oblast Severního Kavkazu humanitární organizace Charita:
Teď bych to pomalu řekla, že je to obráceně. Nicméně ti cizinci nebo zahraniční pracovníci se pohybují s ochrankou, ozbrojenou ochrankou v obou republikách. Alespoň takto je to aspoň u naší organizace. Ale co vím, tak i v ostatních mezinárodních organizacích. Ale když si člověk přete reporting a média a monitoring a vidí incidenty, ke kterým dochází, tak bohužel v tomhle Ingušsko vede. Má tam opravdu ta tendence je stoupající nebo je dost vysoká už delší dobu, vyšší než v Čečensku.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
To znamená, že i vy jako programová manažerka na Severním Kavkaze prostě máte dva muže nebo kolik mužů jako ochranku a s nimi chodíte neustále?

Sylva HORÁKOVÁ, programová manažerka pro oblast Severního Kavkazu humanitární organizace Charita:
Přesně tak, máme nastavena určitá bezpečnostní pravidla a ta říkají, že například a pro jakýkoliv pohyb v Čečensku musí s sebou mít ozbrojený doprovod. A to i když jsem v domě, kde pracujeme a žijeme, tak tam je na místě 24 ozbrojený ochránik, my mu říkáme, bodyquarde a i když jedu na výjezd třeba po Grozném anebo více do vesnice, kde máme projekty.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Mimochodem je to opravdu kvůli tomu, že vám hrozí nebo by mohlo hrozit konkrétní nebezpečí anebo to je jen čistě psychologický moment, že tady ta dáma odněkud z Evropy se pohybuje s dvěma místními, kteří evidentně nejsou neozbrojeni?

Sylva HORÁKOVÁ, programová manažerka pro oblast Severního Kavkazu humanitární organizace Charita:
Vy jste to řekl přesně. Jsou to oba dva důvody. Já osobně se domnívám a i když se bavím s místními lidmi, tak v těch městech, bud v Grozném, Urus Martaně a podobně v těch větších, v Argunu, tak tam už ta bezpečnostní situace je natolik dobrá, že není úplně nutný ten ozbrojený doprovod. Nicméně je vždycky dobré ukázat, že máte za sebou někoho místního, protože jste tam cizinec. A při výjezdech do hor, do více těch kopců, tak tam si myslím, že to je opodstatněné opravdu mít člověka s sebou, který má tu zbraň, který by vás v případě incidentu ochránil. Nicméně musím k tomu ještě dodat, že zahraniční pracovníci nejsou, musím zaklepat tady na dřevo, nejsou jako cílem, nebývají. Tam je spíš riziko být na špatném místě ve špatnou dobu.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Mimochodem teď jsme se bavili o nebezpečí případného nějakého útoku a nebezpečí únosů? Existuje pořád ještě, protože, pokud se dobře pamatuji, tak v Čečensku se únosy děly a zejména pravděpodobně pod dojmem nějaké lukrativnosti budoucí se unášeli zahraniční pracovníci.

Sylva HORÁKOVÁ, programová manažerka pro oblast Severního Kavkazu humanitární organizace Charita:
Byly dříve, to máte pravdu. To bylo opravdu na počátku toho roku 2001, 2002, 2003. Teď opravdu ty poslední dva tři roky jsme nezaznamenali žádný takový případ. Ovšem dochází k podobným těmto případům jako na místní úrovni.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Že se unáší místní lidé? Připomínám, že dnes je hostem Dvaceti minut Radiožurnálu Sylva Horáková, programová manažerka pro oblast Severního Kavkazu humanitární organizace Charita. Tak připomínám, že jsme se tady ve studiu Českého rozhlasu 1 sešli u příležitosti toho, že minulou středu skončil ten režim protiteroristické operace, kterou vedla ruská armáda, zejména proti řekněme povstaleckým či separatistickým silám v Čečensku. Jaká je podle vaší zkušenosti reakce místních Čečenců na tento fakt? Protože ten byl očekáván už nějakou dobu, minimálně měsíc se o něm mluvilo dokonce v médiích, že něco takového nastane. Jak to oni nesou? Je to prostě tak, že už to všechno konečně skončilo nebo jde o porážku? Jak to je?

Sylva HORÁKOVÁ, programová manažerka pro oblast Severního Kavkazu humanitární organizace Charita:
Já si nemyslím, že oni jakoby ze dne na den tak když se to jakoby utlo, takže pocítí nějakou ohromnou úlevu. Oni se snaží dostat do té normální situace už několik let. Už jsou prostě unaveni těmi dvěma konflikty. Chtějí, aby měli minimálně aspoň zdání tu realitu normálního života. Takže myslím, si, že budou to brát jako pozitivní krok a oteplení, ale říkám, nebudu, že by vyšli do ulic a jásali, to bych neočekávala.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Já už jsem říkal, že ten fakt, že končí režim protiteroristické operace, ohlásil šéf nejsilnější ruské zpravodajské služby. Jakým způsobem vlastně vypadá ruská vojenská přítomnost v Čečensku? Bývalo to tak, že se jezdilo od jednoho czechposty k druhému, že byli lidé vybaveni papíry, kontrolování ruskými vojáky. To zůstává?

Sylva HORÁKOVÁ, programová manažerka pro oblast Severního Kavkazu humanitární organizace Charita:
No, ty czechposty, nebo tyhle ty vojenské posty jsou tam stále. Jsou jednak mezi jednotlivými republikami Ruské federace, to znamená mezi Ruskem, Ingušskem, Čečenskem, Severní Osetií a potom i v samotném Čečensku, ale i Ingušsku mezi jednotlivými například městy nebo mezi jednotlivými rajony, regiony.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Fungují nějaká omezení přímo v Čečensku pro pohyb cizinců?

Sylva HORÁKOVÁ, programová manažerka pro oblast Severního Kavkazu humanitární organizace Charita:
Fungují, do nynějška fungovali. Jako cizinec, ale týká se to i našich místních zaměstnanců, jsou vydávány speciální povolení měsíčně, takzvané maršutné listy, které uvádí přesně, kam jako cizinec se mohu vydat který den v kterém autě, s jakým řidičem, takže to je naše velká naděje, doufáme, že koncem té kontrateroristické zóny nebo operace, že i tady tahle ta obstrukce nebo tahle ta překážka odpadne a ten pohyb bude o něco volnější.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
V to doufáte, tak protože by vám to prostě ulehčilo práci nebo máte nějaké informace o tom, že by to tak mohlo být?

Sylva HORÁKOVÁ, programová manažerka pro oblast Severního Kavkazu humanitární organizace Charita:
My v to doufáme. Zatím nevíme, jak to bude dál, protože je to hodně čerstvá informace a Kavkaz nebo Rusko má své tempo. Takže jako na druhou stranu ještě vidíme i tu realitu, že přece jen Kavkaz tvoří hraniční pásmo, takže i když byla skončena nějaká kontra, antiteroristická operce, tak pořád je to citlivá část Ruské federace. Takže já se domnívám, že ten pohyb tam stejně bude kontrolován.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
O bývalém prezidentu Ruské federace Vladimiru Putinovi bylo známo, že považuje možná s trochou nadsázky zahraniční nebo západoevropské humanitární organizace za nějaké výhonky tamních bezpečnostních služeb a že všechny humanitární pracovníci jsou opět asi v uvozovkách, anebo možná bez uvozovek řečeno, agenty tamních tajných služeb. Současný prezident Medveděv minimálně podle posledního rozhovoru z minulého týdne to vypadá, že se na celou věc dívá jinak, protože říká, že bude nutno přehodnotit ten přístup k humanitárním organizacím. Očekáváte od toho, co se stalo minulý týden také nějaký řekněme měkčí přístup od samotné Ruské federace k vám jako k humanitární organizaci?

Sylva HORÁKOVÁ, programová manažerka pro oblast Severního Kavkazu humanitární organizace Charita:
Jak už jsem naznačila předtím, třeba například co se týče vydávání tady těch speciálních povolení o pohybu, tak pokud ty by byly zrušeny, tak to by byla ohromná úleva, to je vlastně jedno, z těch nejpřísnějších restriktivních opatření. Možná vydávání víz kdyby se zlehčilo. Ale můžu říct, že za ty dva roky to působení si myslím, že i tak přece jen ta tendence ulehčit nebo vyjít vstříc těm mezinárodním neziskovým organizacím tam je.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Já jsem tuším z roku 2003 našel článek jednoho z vašich předchůdců, právě z charity, který popisoval život v Čečensku a v Grozném a on tehdy psal, že procházka ulicemi Grozného znamená trvalý pocit strachu a ohrožení. Pro rok 2003 před 6 lety. Tak jak je to dnes? Vy jste mi teď před malou chvíli ukazovala fotku z Grozného z nově dokončené mešity. Tak já jsem vám říkal, že ty fotografie matou, protože vypadají, jak kdyby byly z nějaké turistického katalogu, byť tedy vedle vás stála ochranka v maskáčích, ale přesto, tak jaké to je dnes jít po Grozném?

Sylva HORÁKOVÁ, programová manažerka pro oblast Severního Kavkazu humanitární organizace Charita:
To je tedy pravda. Já musím říct, že v roce 2003 jsem v Grozném nebyla. Ale viděla jsem fotografie. Ale nový Groznyj je úplně něco jiného. Je nově vystavený, jsou tam krásné nové široké ulice s novými budovami nebo s opravenými budovami. Jak jste řekl, vloni byla otevřena nová mešita obrovská, nádherná. Dokonce se nám podařilo se i dovnitř podívat je tam park vystavený, pro lidi se staví nové paneláky nebo byty, nebo se opravují ty, co byly zbořené, poničené. To je ale takové to, co vidíte navenek. Jako opravdu i v těch třeba dalších větších městech, možná i v některých vesnicích, ty co jsou spíš v centrální Čečně nebo blíž měst, ekonomické problémy jsou tam ale pořád veliké. Tam je v Čečensku vlastně jedna z nejvyšších nezaměstnaností v celé Ruské federaci. To, že vidíte krásně dostavené domy neznamená, že jako nutně tam ti všichni lidé bydlí, že vlastně mají přístup k vodě, plynu. Spoustu znám lidí, kteří bydlí v bytech nebo v domech, kde prostě tady tohle to není. Navíc, když vyjdete z měst, tak jdete do těch vesnic, tak jsou tam sporadicky postavené nové domy, ale pořád ještě vidíte, že tam ta chudoba je a opět zase ta obrovská nezaměstnanost. Tam to dosahuje i 90 % v těch vesnicích.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
A to je prostě nějaký průvodní jev poválečného stavu anebo to je něčí úmysl, aby ta země byla takto, řekněme, deptána, držena trošku na uzdě?

Sylva HORÁKOVÁ, programová manažerka pro oblast Severního Kavkazu humanitární organizace Charita:
Nemyslím si, myslím si, že je to opravdu ten důvod první, který jste uvedl, že to je to důsledek toho poválečného stavu. Ten národ zažil obrovskou vlastně vnitřní i vnější migraci. Spousta Čečenců utekla do zahraničí nebo odešla i do jiných míst Ruské federace. Teď se vlastně vrací. Navíc teď jak je ta obrovská nezaměstnanost, tak hodně lidí dojíždí do Grozného anebo se i přestěhovalo do Grozného a hledají tam práci, takže tady nastává ta situace, že se vylidňuje tne venkov. A my právě jeden z těch našich projektů, co máme, tak je v regionu, kde se snažíme o obnovu zdrojů, obživy.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Co to přesně obnáší obnovy zdroje obživy?

Sylva HORÁKOVÁ, programová manažerka pro oblast Severního Kavkazu humanitární organizace Charita:
Je to projekt v regionu na hranici s Dagestánem. Opravdu že to jsou malé vesničky, kde jsme přišli a nabídli jsme lidem, že pokud by chtěli si založit nějaké mini malé podnikání, takže jim s tím pomůžeme. Takže se nám sešli jaksi prostě zájemci, kteří, většinou jsou to projekty zemědělské, je to na chov dobytka, je to krávy na mléko nebo na maso, chov koz, ovcí, ale i také služby, protože nám jde rovněž o rozvoj těch komunit, rozvoj vesnice, takže jsou to opravny aut, šicí ateliéry, tesařství a podobně.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Z vaší strany je nějaké know how nebo peníze?

Sylva HORÁKOVÁ, programová manažerka pro oblast Severního Kavkazu humanitární organizace Charita:
Z naší strany jde jednak vlastně, vybereme zájemce podle stanovených kritérií, těmto zájemcům poskytneme školení typu jak právě si založit takový malý byznys nebo malé podnikání, a potom jim vlastně poskytneme ten naturální grand, tedy tu krávu nebo ten šicí stroj a podobně.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
To je terminus technikus naturální grant, já jsem ho ještě nikdy neslyšel?

Sylva HORÁKOVÁ, programová manažerka pro oblast Severního Kavkazu humanitární organizace Charita:
To je možná z angličtiny jsem si to převedla.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Připomínám, že posloucháte Dvacet minut Radiožurnálu. Bavím se se Sylvou Horákovou, manažerkou pro oblast Severního Kavkazu, humanitární organizace Charita, zejména o situaci v dnešním Čečensku. Jaké je Čečensko zemí z hlediska nějakého standardního fungování státní správy a vůbec toho, jakým způsobem vy říkáte, dostanou naturální grant vámi vybraní lidé. Jsou proškoleni jak si vůbec založit prostě nějaký malý byznys. Tak jak to funguje vůbec vůči státní správě? Jak se dá založit firma v Čečensku? Dá se tam z tohoto pohledu normálně už žít?

Sylva HORÁKOVÁ, programová manažerka pro oblast Severního Kavkazu humanitární organizace Charita:
Pane redaktore, takhle, ono já bych chtěla říct hlavně, že to pojetí drobného podnikání je úplně jiné, než u nás v České republice. Ona totiž ta situace v Čečensku je opravdu na jakési hraně mezi humanitární pomocí a rozvojovou spoluprací, takže někteří z našich příjemců pomoci jsou opravdu chudé rodiny, rodiny, které mají třeba pět, šest dětí, žije v jedné domácnosti třeba deset dvanáct lidí a když třeba jen jeden z nich pracuje, nebo dokonce nikdo, tak oni jsou jenom závislí na pomoci od svých příbuzných širších nebo od dávek sociálních, které v Rusku dostávají, ale které jsou dost nízké, tak nemůžeme od nich očekávat, že budou dělat nějaký velký byznys v uvozovkách, takže u nás potom je to třeba v tomhle tom případě je to spíš humanitární přístup, kdy my jim tu krávu dáme nebo ty dvě krávy a oni ho mají na mléko, dáme jim k tomu třeba separátor, oni si z toho udělají ještě tvaroh a pak to používají pro spotřebu vlastní rodiny, pro ty malé děti. Ale tím vlastně, že ušetří na nákup těchhle těch produktů, takže to je takový jeden ten kraj, ten typ. Ale pak už jsou třeba rodiny, které jsou na tom přece jen líp a mají víc tu vizi podnikatelskou. To jsou právě hodně ty šicí dílny, kdy opravdu potom oni šijí ty školní uniformy nebo povlečení a prodávají to a opravdu generují ten zisk. Tam potom samozřejmě přichází na řadu ta registrace na daňovém úřadě, v tom jim právě také pomáháme, aby se normálně stali řádnými podnikateli a odváděli daně, podávali daňová přiznání.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
A to vy zvládáte, jak se zaregistrovat v Čečensku na daňovém úřadě a tak dále?

Sylva HORÁKOVÁ, programová manažerka pro oblast Severního Kavkazu humanitární organizace Charita:
Ano, to my zvládáme.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Já jsem myslel přímo vás osobně. Vy jste nakousla téma uprchlíků. Myslím, že obecně je známo, že v průběhu těch dvou ruskočečenských válek byla ta vlna uprchlíků z Čečenska veliká, ve vedlejším Ingušsku byly celé uprchlické tábory a tak dále. Jak s teď současné Čečensko staví k těm lidem, kteří jsou kdekoliv za hranicemi? Jako vítá je zpátky, je tam vůči nim naladění takové, jako přijďte zpátky, budete přijati zpátky do té země?

Sylva HORÁKOVÁ, programová manažerka pro oblast Severního Kavkazu humanitární organizace Charita:
Ano, jednoznačně. Tady tohle to naladění i té státní správy je vítá nazpátek, aby se vrátili zase se usadili domů a jsou lidé, kteří opravdu se vrací domů, protože Čečenci jsou národ hodně svázaný se svým územím a mají silné kořeny a to volání rodiny je silné.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Poslední otázka. Na té jedné z fotografií, které jste mi přinesla ukázat, stojíte právě se dvěma muži vaší ochranky. Je v dohledu doba, kdy před tou mešitou budete stát sama?

Sylva HORÁKOVÁ, programová manažerka pro oblast Severního Kavkazu humanitární organizace Charita:
Já doufám, že ano.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
A v dohledu znamená třeba do konce roku?

Sylva HORÁKOVÁ, programová manažerka pro oblast Severního Kavkazu humanitární organizace Charita:
To uvidíme. To uvidíme právě podle toho, jak se vyvine ta situace teď po vlastně po zrušení té kontra teroristické zóny. Doufáme, že ano.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Tak rozhodně Český rozhlas 1 Radiožurnál bude i tuto situaci sledovat. Mým dnešním hostem ve Dvaceti minutách Radiožurnálu byla Sylva Horáková, manažerka, programová manažerka pro oblast Severního Kavkazu, humanitární organizace Charita. Děkuji za váš čas a na shledanou.

Sylva HORÁKOVÁ, programová manažerka pro oblast Severního Kavkazu humanitární organizace Charita:
Děkuji za pozvání, na shledanou.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Martin Veselovský byl u mikrofonu Českého rozhlasu 1 Radiožurnálu, přeji vám příjemný večer.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.