Snowboardistka Maděrová exkluzivně: „Řekla jsem si – nechceš stříbrnou. Jdeš si pro zlato.“

K nedělnímu odpoledni se budete vracet ještě mockrát. Jaké tam byly klíčové okamžiky?

Myslím, že jich tam bylo určitě víc, ale začalo to asi hned ráno v kvalifikaci, kdy jsem si řekla, že jedu na maximum a buď to vyjde, nebo ne. Ale dám do toho úplně všechno.

Vy ve 22 letech zlato, rychlobruslař Metoděj Jílek v 19 stříbrná medaile. Nastupuje v české olympijské reprezentaci mládí?

Čtěte také

Nezbyde mi, než se přehodit na lyžařku, vyhlíží zklamaná Ledecká super-G v Cortině d'Ampezzo

Vypadá to tak. Je to neskutečné, Metodějovi strašně gratuluji.

Podle čeho si volíte stranu? V neděli jste dávala přednost modré?

Po kvalifikaci je prohlídka tratí. Jedna je většinou horší, ale bylo to hodně vyrovnané. Takže bylo těžké vybrat trať. Ale vypadalo to, že jede lépe modrá, a díky tomu, že jsem byla druhá po kvalifikaci, tak jsem si mohla vybírat, jakou trať chci. Takže jsem si vybrala modrou.

Až ve finále, kdybych jela s Ester, tak bych si nevybírala, protože ona byla první v kvalifikaci. Ale chvilku jsem zaváhala po první jízdě, kdy jsem udělala chybu v modré dole, kde mi při prohlídce trať přišla trochu měkčí než červená. A chtěla jsem jít do červené, ale nakonec jsem si to rozmyslela a zůstala v modré do konce.

Když vás vezl skútr na finálovou jízdu proti Sabině Payerové, byla ve vás malá dušička, nebo velká snowboarďácká duše a chuť to všem, hlavně Sabině, ukázat?

Čtěte také

Máme zlatou holku, já se jako zlatý trenér necítím, chválí zlatou šampionku Maděrovou trenér Mareš

Chvilku, když jsem dojela dolu, jsem si říkala, tady máš medaili a máš splněno. Pak jsem si sedla na ten skútr a říkala jsem si – jak splněno, nechceš stříbrnou, tu můžeš mít, když to dopadne blbě. Ale ty chceš, aby to dopadlo dobře, takže si jdeš pro zlato, a když to nevyjde, tak bude stříbrná.

Jsou všechny snowboarďačky kamarádky?

Asi ne všechny, ale většina ano. Myslím, že minimálně ta šestnáctka, co tam byla. Rozhodně si přejeme, máme se rády, zdravíme se, třeba si napíšeme přes léto. Určitě se bavíme, ale kamarádky, to je možná silné slovo.

A říkali jste si něco před startem s vaší finálovou soupeřkou?

Před startem ne, to jsme všechny koncentrované, máme každá svůj svět, svoje brány, nebavíme se. Ale dole jsme se bavily.

Jak k té koncentraci dospět? Přichází sama adrenalinem, tím okamžikem?

Zuzana Maděrová spolu s vítězem mužského závodu Benjaminem Karlem...|foto:Dylan Martinez, Reuters

Sama nepřichází, a je docela těžká cesta k ní, každý to může mít jinak. Já měla docela těžkou cestu ke koncentraci, ale zvládli jsme to s Marianem Jelínkem, se kterým spolupracuji už možná osm let. Zvládli jsme to, ale je to těžší cesta, není to ze dne na den a nepřichází to samo.

Co to je, co potřebujete od Mariana Jelínka?

Přesně nevím, jak to popsat, ale hlavní je, že on to ví a dokáže mi to dát. Jak mě zná, tak stačí, že mi řekne pár slov, a už jsem tam, kde mám být.

Stalo se něco, co všechny překvapilo – Ester Ledecká skončila ve čtvrtfinále. Jela jste i za ní to finále?

Jela jsem sama za sebe. Jela jsem samozřejmě za republiku stejně jako Ester, moc bych jí přála, aby tam byla se mnou, abychom byly ve finále spolu. A vůbec by mi nevadilo být druhá za Ester, kdyby tam byly dvě Češky. Bylo by to pro republiku naprosto neskutečné a moc bych si to přála. Ale jsem ráda, že když tam není Ester, tak jsem tam já, jsem první. Alespoň jsem přivezla zlato do Čech.

Říkáte o sobě, že jste paličatá. Je to vlastnost, která se vám ve sportu spíš hodí, ale v osobním životě tolik ne?

Je to tak.

A v čem se vám hodí ve sportu?

Čtěte také

Sednul mi sníh, sednul mi terén, sedla mi trať, těší Maděrovou. Na oslovení ‚olympijská vítězka‘ si zvyká

Určím si nějaké cíle, plán, a podle něj jdu. A když mi někdo řekne, jak by to dělal on, tak si to ráda vyslechnu, třeba se inspiruji, upravím to trochu. Ale jedu si svoje, trvám si na svém, jedu si to, co jsem si vymyslela, a maximálně k tomu něco přidám. Nikdy neubírám.

A když poznáte, že ta cesta není pravá, byť jste si ji zvolila vy, tak to dokážete přiznat?

To bych určitě dokázala. Zatím ve výsledcích rostu, takže zatím to nebylo potřeba, ale určitě. Kdyby výsledky nešly nahoru, tak bych si řekla, kdy se stala chyba, a měla bych se vrátit o krok zpět, podívat se, jak jsem to dělala předtím.

Je vám 22 let a máte zlatou. Ale přeci nechcete říct, že to je vrchol vaší kariéry?

Je to určitě jeden z bodů, momentů, který si budu pamatovat. A je to jedna medaile, kterou mám ráda ve sbírce. Ale ještě bych určitě chtěla vyhrát svěťák, mistrovství světa, hrozně bych chtěla křišťálový glóbus, to je celkové vítězství ve světovém poháru.

Jaké jsou nejbližší plány Zuzany Maděrové? Poslechněte si celý rozhovor.