Na led mě přivedla láska. Prvních pár let všechny pády končily úderem do hlavy, vzpomíná krasobruslař a trenér Tomáš Verner

S krasobruslením jste začal v pěti letech. To jste chtěl, nebo musel?

To jsem chtěl, ale vůbec jsem netušil, s čím to vlastně začínám. Začínal jsem s krasobruslením na základě touhy. Vyzní to strašně špatně, když to řeknu, ale tehdy jsem byl mladý muž, takže jsem toužil po své lásce Štěpánce a ta mě přivedla k ledu.

Takže jsem sice toužil být na ledě, ale tím hlavním motivem vůbec nebyly krasobruslařské brusle, ani zoubky, ani rittbergery, ani salchowy.

Čtěte také

Režim mám dodnes. I v osmdesáti hraju denně tenis a pětkrát týdně plavu, říká krasobruslařka Eva Romanová

Jaký byl váš první skok? Co se skáče jako první, který je ten nejjednodušší? 

Vůbec netuším, jaký byl můj první skok, ale vím, jaký byl můj první dopad. Mně prvních pár let všechny pády na ledě končily úderem do hlavy. Myslel jsem si, že to všechno dobře dopadlo, ale možná to nedopadlo úplně bez újmy na zdraví.

Ale první skok je kadet. Je to skok, který se skáče s půlobratem přední vnější hrany na zadní vnější hranu a je tam jenom půl obratu. Vlastně se to dá udělat takovým mini poskokem, že to ani nevypadá, že se člověk odlepil z ledu.

Kadet se vyučuje i na fakultě a myslím si, že každý absolvent Fakulty tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy ho povinně musí předvést, ať už v kanadách, nebo na bruslích se zoubky.

Absolventem fakulty jste i vy, to je všeobecně známé.

Já jsem dostal výjimku. Nemusel jsem předvést kadeta.

Paterný skok

Takže jste bravurně zvládal všechny ty salchowy, tulupy, rittbergery, flipy… To jsou skoky, které jsou jednoduché, dvojité, trojné, čtverné. Na konci března bude v Praze po 33 letech MS v krasobruslení. Nejlepší světoví krasobruslaři a krasobruslařky budou bojovat o medaile od 24. do 29. března. Myslíte si, že tam uvidíme – nevím, jestli se to říká správně – paterný skok? 

Myslím si, že ještě takto brzy ne, že by se v letošní sezoně někdo odvážil ho zařadit do závodní jízdy. Ten paterný skok, kvint nebo taky ještě nevíme, jak to pojmenovat, zatím v tabulkách hodnocení ani teoreticky není zanesen, ale není k němu až tak daleko.

Těžko říct, jestli by snaha o získání takového prvenství, že by někdo poprvé skočil paterný skok v závodní jízdě, byla dostatečně oceněna bodovým ziskem, protože to riziko zranění je opravdu obrovské. Tam už je těžké se vznést do vzduchu na delší dobu, než je, tuším, 0,8 vteřiny…

Není to ani jedna vteřina a utočit pět otoček a dopadnout na tenký nůž a zastavit tu rotaci na našich krasobruslařských botách, které nejsou z karbonu jako ty rychlobruslařské – myslím si, že to ještě chvilku potrvá.

Čtěte také

Olympijské hry v Itálii skončily. Radiožurnál Sport přinesl to nejpodstatnější v přímých přenosech

Pro můj klid stačí, že i vy používáte název paterný skok, ale uvidíme, jestli to bude oficiální název. V soutěžích se to ještě neskáče, nejsou na to ještě parametry, tabulky, hodnocení, ale skočil ho si ho někdy někdo jen tak pro sebe? To asi ano…

Myslím, že právě tím, v jaké době žijeme – v době sociálních sítí a sdílení videí –, tak by to bylo už zveřejněno. Aspoň já tu zprávu nemám a nezasáhla mě. A myslím, že se pohybuji v těch správných kruzích, kde by mě to teoreticky mělo zasáhnout.

Ale už jsme hodně blízko, protože Američan Ilia Malinin, který je favoritem na olympijské zlato v mužské kategorii, skáče čtverného axela. To je čtyři a půl otočky ve vzduchu. Je to z mého pohledu jeden z nejtěžších skoků, který se dá vymyslet. Takže jestli je mu někdo teoreticky blízko, tak by to byl právě Ilia Malinin. Ale nevím, jestli na něm pracuje, na tom pateráku.

Tomáš Verner na kluzišti na náměstí v Českých Budějovicích|foto:Petr Lundák, MAFRA / Profimedia

Systém, klid, organizace 

Tomáši, když trénujete třeba čtyřleté pětileté děti, co říkáte na začátku jejich rodičům?

Na začátku říkáme velmi jednoduché instrukce, a to je přivést děti na halu, obout jim správné brusle – pokud možno ne ty plastové, ale i v plastových se dá začít –, rukavice, teplé oblečení, oteplováky. Jako by byly děti na horách, protože budou ze začátku padat. A i kdyby byly tak skvělé, talentované, že by nepadaly, tak je nejdřív musíme naučit vstávat z ledu.

No a potom je nejlepší se vzdálit – od mantinelu, ne samozřejmě úplně daleko ze zimního stadionu – a nechat ty děti v rukou trenérů a v kolektivu, aby se zbytečně nerozptylovaly, aby se nekoukaly, nemávaly rodičům. Protože na ledě ze začátku platí takové pravidlo, že tam, kam se koukám, tam jedu. A když nohy jedou jedním směrem a mamince mávám druhým směrem a oči jdou třetím směrem, tak to většinou špatně dopadá.

Vy jste se o trenérství dozvěděl ledacos i díky studiu na fakultě tělesné výchovy a sportu i díky vaší profesionální kariéře. Co vám v tomto smyslu dalo vaše činění ve Spojených státech amerických?

Čtěte také

Hokej je pořád tvrdý sport, ale nebezpečných střetů ubývá. Je lepší dostat strom než udělat plameňáka, usmívá se obránce Radko Gudas

To mi dalo strukturu, systém, abych si srovnal věci, které jsem dělal já jako sportovec, které jsem zažíval jako sportovec, které jsem se potom učil na fakultě, které jsem se potom učil jako začínající trenér.

A naše trenérská stáž v americké Kalifornii u Rafaela Arutjunjana, mimo jiné trenéra, který pomáhá rodičovskému trenérskému duu rodičů Ilii Malinina – on se necítí jako jeho trenér, ale pomáhá, asistuje a mentoruje tento veleúspěšný tým –, tak ta stáž mi přinesla do trénování klid, rozvahu, dobrý základ, na kterém se dá položit vývoj jak jednotlivého krasobruslaře, tak celé školy, celé naší akademie.

Takže bych řekl ten systém a klid do toho, že vím, kam koukat. A musel jsem koukat velmi pečlivě a dost jsem se zapotil první dva roky, kdy mě Rafael Arutjunjan samozřejmě zkoušel, hodil mě do toho rovnýma nohama. Občas chodil na tréninky jenom se koukat z výšky a dělal si poznámky, které se mnou potom probral. Takže systém, klid a organizaci.

Co Tomáš Verner oceňuje při trénování dospělých sportovců? Proč své děti nevede ke krasobruslení? A podle jakých kritérií se dnes tato disciplína hodnotí? Poslechněte si celý rozhovor.