Bez zkřížených vazů závodila i česká akrobatka. To jsem měl opravdu nahnáno, vzpomíná lékař olympioniků Větvička

Pane doktore, rychlobruslařka Martina Sáblíková bude navzdory nemoci startovat na olympijských hrách v Miláně zítra v závodě na 5000 metrů, kde bude obhajovat bronz z Pekingu. Co v takovém případě bere lékař v potaz?

To jste zrovna vyzvedl takovou kruciální situaci, kdy se opravdu lékař musí rozhodovat s ohledem na více faktorů.

To není, jako když za ním přijde někdo do ordinace...

To určitě ne – a přijít na kontrolu za dva, za tři dny nebo za týden, že ano. Tam se musíte rozhodnout relativně rychle, hned, a hlavně správně. A nevíte, jestli vaše rozhodnutí nakonec správné bude. Musíte být samozřejmě přichystán na to, že v případě, že se rozhodnete špatně nebo osud či průběh nemoci rozhodne jinak, budete také čelit eventuálním výtkám.

Čtěte také

Losu i zranění navzdory. Martina Sáblíková si veze domů sedmou olympijskou medaili

Takže vůbec nezávidím kolegům. Samozřejmě se můžou poradit mezi sebou, poradí se s trenéry, poradí se se závodnicemi nebo se závodnicí. I na místě mají některé možnosti, jak upřesnit diagnostiku, a pak tedy rozhodnout.

Navíc ta závodnice zřejmě chce. Je to její poslední olympiáda.

To každý závodník, jistě. Byl jsem podobné situaci vystavený vícekrát a vím, jak je těžké se správně rozhodnout, jednak odborně a jednak tzv. RTP, return to play. To znamená říct: Ano, běž. A mít na paměti, že nesmíte ublížit závodníkovi, nesmíte ho nechat vystavit potupě, že nedoběhne nebo nedojede, tyto aspekty všechny probrat a správně rozhodnout, správně doporučit. Rozhodne nakonec samozřejmě především závodník a trenér, který je králem.

Jenže ono to potom může být i právní otázka, když se něco stane. Podívejme se na Lindsey Vonnovou. Chtěla nastoupit k závodu s přetrženým křížovým vazem na jednom koleni, na druhém má tuším částečnou endoprotézu. Chtěla, chtěla a pak se stalo to, že zadrhla o branku a její zranění je velevážné. Vypadá to na 8 až 11 měsíců, říkají lékaři. Jak je možné pustit na lyže člověka, který má přetržený křížový vaz? Ono se to dá nějak zafixovat, že to noha vydrží?

Dá se to – záleží na době, kdy se to stane před tím závodem. Vzpomínám si, že jsme měli podobný případ u Nikoly Sudové, naší akrobatky, která si přivodila toto zranění, rupturu předního zkříženého ligamentu v koleni, což je nejčastější příčina u těchto nebezpečných sportů a alpského lyžování. A kolega, shodou okolností teď také vynikající chirurg a ortoped na olympiádě, rozhodl, že se to koleno posílí, natrénuje se svalstvem...

Čtěte také

Bolest je jen francouzské slovo pro chleba, říká lyžař Jan Hudec. Do závodů jde i s poničenými koleny

Bez toho křížového vazu?

Bez toho křížového vazu, že se nebude operovat. Abych to zkrátil, tak se to povedlo. Nikola nejenže neupadla na některém ze skoků, dokončila zdárně závod. Celá ta situace, ze které jsem měl opravdu hodně nahnáno, protože nakonec by to padlo na moji hlavu, skončila happy endem. Ale bylo to opravdu rozhodování jaksi na hraně nože.

Pro ty, kdo si nepamatují Nikolu Sudovou, lyžařka jezdila tzv. v boulích. Tam jsou nárazy na kolena opravdu enormní.

A skoky. Tam právě jsem se bál. Představte si, že by skončila v kotrmelcích a ještě si něco udělala, jak by se to řešilo.

Takže koleno říkáte, že se dá, částečně, pokud je čas.

Pokud je čas, tak se dá částečně posílit. Lindsay také byla bez zkříženého vazu. Rozhodli se, asi provedli nějaké pevné tejpování nebo ortézu – tyto detaily nevíme, ale určitě čekáme, že se to bude řešit a určitě z toho budeme poučeni.

Bude z toho poučen celý svět sportovní medicíny. Dokonce na to téma budeme mít kulatý stůl na nadcházejícím sympoziu sportovní medicíny ve vrcholovém sportu, kde chceme tuto věc zase zpřesnit a určit nějaké guidelines pro řešení těchto situací.

Jak lékaři skládají obrázek zátěže ze signálů těla sportovců? Co by měli zvažovat před podáním analgetik proti bolesti? A kam se posunuly hranice extrémních výkonů z hlediska tepové frekvence? Poslechněte si olympijského hosta Jana Pokorného.