Světýlka jsou film, který vás skutečně dostane do vašeho dětství, přibližuje herečka Elizaveta Maximová

Jaká jsou Světýlka? Třetí celovečerní film Beaty Parkanové je tou perspektivou hodně připoutaný k dětské hlavní hrdince. Vy hrajete její maminku. Jak byste film charakterizovala? Naši posluchači a posluchačky film ještě neměli možnost vidět, světová premiéra je zítra...

Čtěte také

Vždycky jsem byl bavič třídy, publikum vždy bavím rád, přiznává herec Martin Finger. V rozhlasové hře hraje zakladatele rozhlasu

EM: Je to film komorní, krásný, film opravdu z pohledu šestileté holčičky. Strávíme s ní jako divák jeden den, kdy je s prarodiči a s rodiči, ale vnímá, že se v rodině něco děje. Je to film, který vás skutečně dostane do vašeho dětství. Jak je to snímáno, i ta kamera jde pouze s hlavní hrdinkou, takže s Martinem Fingerem, který hraje dědečka, jsme si dělali legraci, že tam máme dvě herecké polohy: vypoulené břicho a zatažené břicho. Mia Bankó, která hraje malou Amálku, je výjimečná dětská herečka, protože celý film utáhne a je v tom filmu překrásná.

Elizaveto, byla jste se podívat, jak režisérka vykreslila vaši postavu? Jak se vám to líbilo?

EM: Beata Parkanová ve svých filmech hodně vypráví o své rodině, je mi ctí, že mi svěřila roli svojí maminky. Když jsem pak viděla ten film, bylo to pro mě velmi intimní a velmi osobní.

Jak dlouho jste roli diskutovaly? Do jakých detailů jste šly?

EM: Moje linka je tam taková... nechci prozrazovat. (směje se) Ale maminka tam má před sebou velké rozhodnutí, které si řeší celý film, ale ten background, co mi vyprávěla Beata, než jsme začaly točit – je to postava Ireny, která je sklářka, která otěhotněla a vdala se ve velmi brzkém věku. A ve chvíli, kdy je její dceři šest let, se cítí zakopaná v malém městečku a chce od života víc. Myslím si, že je to fakt těžké dilema.

Pojďme se posunout k seriálům jako je TBH, to be honest. To je film, který vznikl ve velmi mladém týmu kolem režisérky, scenáristky a dramaturgyně Lucie Kajánkové, se kterou jste spolupracovala, Martino, víckrát. Jaká byla spolupráce na tomhle seriálu a proč jste se pustila právě do něj? 

MJ: Byla skvělá a intenzivní, tenkrát jsme to natáčeli v době covidu, takže pro tuhle možnost, kdy jsme v partě asi deseti lidí a tvoříme měsíc a půl intenzivně v Brně, a nemusíme jezdit na představení, to bylo jedinečné. Mám strach, že to dlouhou dobu nezažiju. Člověk se potom soustředí jenom na tohle, nemá hlavu v dalších čtyřech divadlech a X představeních. Pro nás to byla asi až na výjimky první velká věc, co jsme dělali, takže jsme všichni byli na jedné lodi.

Je to film, kde se řeší šikana, dojde ke střelbě na škole, takže dost těžká témata...

MJ: Bohužel to dneska nabylo větší aktuálnosti tady u nás, s tím jsme nějak nepočítali. Bylo to náročné, ale taky jsme měli dlouhou dobu na přípravu, to bylo taky vzácné.

Mluvíme o webovém seriálu TBH. Kolik toho Nessa, vaše postava, má z vás? Reagovala byste stejně v těch situacích, kterým jste tam byla vystavená, i vy?

MJ: Je ostrá, ale asi je to taková moje část, kdy jsem přišla na gympl a nějak jsem se chtěla obrnit proti šikaně, kterou jsem zažívala na základce. Tak jsem začala být taky taková ostrá. To je asi moje část ze mě. Ale dneska bych takhle na situace nereagovala. Má v sobě mnohem víc odvážnosti než já.

Martino, co byla emočně nejnáročnější role, co jste kdy hrála, ať by to bylo na divadle, v rozhlase, nebo ve filmu?

MJ: Myslím si, že Johana. Já, Johan*a se jmenuje ta inscenace. Ta je pro mě dost emočně náročná, i když je z velké části hraná s určitým odstupem, občas až brechtovsky, ale zároveň se tam projde stádii, kdy je zavřená ve vězení a všichni ji nenávidí, to je trošku náročné. Ale myslím si, že každá postava má v sobě spoustu i nových emocí, které člověk nečeká.

Čtěte také

Postavu do sebe musí herec vpustit. Roli empatického vyšetřovatele jsem svlékal dlouho, líčí Lněnička

Ptal jsem se na to proto, jestli herci a herečky potřebují psychologa nebo psychoterapeuta? Střídají role, umístí se mentálně do prostoru, kde zažívají často nepříjemné věci, velká témata, střídají to jedno za druhým... Je psychoterapeut dobrý nápad pro herce a herečky?

EM: Jsem velikým zastáncem psychoterapie a myslím si, že je to fakt zapotřebí. Bohužel je to ve společnosti ještě stále stigma, že k psychologovi chodí někdo, kdo si s tím neví rady sám, nebo že je to slabý, divný člověk. Ale přitom psychoterapie je úplně stejná terapie jako fyzioterapie. Je lepší tam přijít před akutním problémem. Pro mě je v práci ta psychoterapie zásadní. Zároveň je tolik hereckých metod, které vám pomáhají vyjít z postav.

Jaké mají Elizaveta Maximová a Martina Jindrová herecké rituály? Proč mají diváci tak rádi minisérie? A jaké si dávají herci navzájem výzvy, které se následně snaží do filmů „propašovat“? Poslechněte si celý rozhovor.