Štěpán Hulík ve Dvaceti minutách Radiožurnálu

Štěpán HULÍK, scénárista, držitel Českého lva za scénář k televiznímu dramatu Hořící keř
--------------------
Dobrý den.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Bude to televizní událost sezony, to řekl umělecký ředitel karlovarského festivalu Karel Och. Do Pustiny, kterou ještě neviděla široká veřejnost, se vkládají velká očekávání. Není to vlastně tak trochu handicap, že se potom řekne: No, dobrý, ale čekal jsem víc?

Štěpán HULÍK, scénárista, držitel Českého lva za scénář k televiznímu dramatu Hořící keř
--------------------
No, určitě se to může nevýhodou nebo handicapem stát velice snadno. Taky, když slyším právě takové pochvaly dopředu, tak se mně trošku jako ježí vlasy na hlavě, protože jde z toho na mě strach samozřejmě. Může se stát, že lidi budou natěšeni na něco skvělého a ono to potom v jejich očích tak skvělé nebude, takže můžeme je třeba zklamat.

Čtěte také

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Znáte své rezervy, co se týká toho scénáře? Jsou tam nějaké chyby?

Štěpán HULÍK, scénárista, držitel Českého lva za scénář k televiznímu dramatu Hořící keř
--------------------
To víte, že jo. Dívám se, dívám se na plátno nebo na obrazovku a moc dobře si uvědomuju, kde jsem udělal chybu nebo kde jsme udělali chybu. Bohužel už to nejde změnit, a tak to s filmem je. Jediné, co můžete dělat, je snažit se z toho poučit a třeba už ty chyby neopakovat příště, což s některýma se vám může podařit a některé prostě asi úplně překonat nemůžete, protože jsou to třeba už limity vaše jako autora, takže to třeba bude něco, co se s váma potáhne už celý život a nevylepšíte to nikdy, takže ...

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Co vás limitovalo v Pustině například?

Štěpán HULÍK, scénárista, držitel Českého lva za scénář k televiznímu dramatu Hořící keř
--------------------
Neřekl bych, že přímo v Pustině bylo nějaký, jako osobní limit, nebo doufám, že tam není, ale samozřejmě si uvědomuju, že jsou směry, kterýma se třeba úplně nemůžu v tom svém psaní vydat. Určitě se nebudu pokoušet moc psát komedie nebo vkládat moc humoru do těch věcí, které budu psát, protože to mně nepochybně nejde. Ale rovnou musím říct, hned na začátek, že, že Pustina není zdaleka jenom moje dílo. Pustinu jsme vymýšleli s kolegy, s Tomášem Hrubým, s Pavlou Kubečkovou, kteří jsou zároveň spolu s kolegy z HBO i producenty Pustiny, a s naším kamarádem Lukášem Kokešem, který je velice úspěšný dokumentarista, takže abych se nechlubil ...

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže je to kolektivní dílo?

Štěpán HULÍK, scénárista, držitel Českého lva za scénář k televiznímu dramatu Hořící keř
--------------------
Přesně tak, přesně tak, abych se nechlubil jenom já, jak jsem skvělý.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Já jsem viděla první tři díly Pustiny a musím říct, že ten první díl na mě hodně exponovaný, drsný, brutální, temný. Pravdou je, že pak jste to dávkovali mírněji. Ale neobáváte se, že diváka vlastně v tom prvním okamžiku opravdu zatížíte?

Štěpán HULÍK, scénárista, držitel Českého lva za scénář k televiznímu dramatu Hořící keř
--------------------
Já doufám, že ne. Já si naopak myslím, že je dobře začít takhle tvrdě, protože potom už třeba některé další věci, které přijdou, ho nepřekvapí. Je nutné jako od začátku hrát férovou hru, a to jsme se snažili, aby od první minuty diváci věděli, na co se koukají, aby najednou jako potom nepřišlo překvapení, nějaký zlom, a říkali si: Tak vy jste nás navnadili na tohle a ono to tak vůbec není. Samozřejmě tady tohle překvapení může být někdy pozitivní věc, ale v Pustině jsme takhle postupovat nechtěli.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Abyste právě třeba prvním dílem a tou velkou drsností hned diváka neodradili.

Štěpán HULÍK, scénárista, držitel Českého lva za scénář k televiznímu dramatu Hořící keř
--------------------
Já doufám, že se to nestane. Já spíš, pokud jsme se tady bavili o těch chybách, které tam vidím, tak si uvědomuju, že jsem mohl v prvním díle, když jsem ten scénář psal, tak jsem mohl některé dějové linky splétat trochu obratněji. Tam si třeba uvědomuju, že tam vidím svoji, svoji chybu, ale přesto doufám, že je to něco, co divákovi nebude vadit.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Že se třeba neztratí v těch liniích?

Štěpán HULÍK, scénárista, držitel Českého lva za scénář k televiznímu dramatu Hořící keř
--------------------
To si myslím, že se neztratí určitě. Už také to pár lidí vidělo a myslím, že s tímhle opravdu potíž neměli. No, doufám, že ke zmatení nedojde.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Když jsme u té temnosti a ponurosti, tak mi právě trochu v těch prvních dílech chybělo to určité odlehčení. Vy jste říkal, že asi komedie psát nebudete, asi od Pustiny nikdo nečeká, že by se tam nahlas smál, ale přece jen nějaký kontrapunkt, že i v těch těžkých životních situacích, které prožívají vaši hrdinové, se třeba mají čemu zasmát nebo mají z něčeho radost, nechybí to tam?

Štěpán HULÍK, scénárista, držitel Českého lva za scénář k televiznímu dramatu Hořící keř
--------------------
Já si myslím, že tam takové okamžiky nadechnutí se nebo vydechnutí spíš jsou. Třeba právě, vy jste říkala, že jste to viděla do třetího dílu, tak myslím si, že zrovna ve třetím díle pár takových jako okamžiků je nebo zdroji tady těchhle odlehčujících momentů jsou hlavně kluci z pasťáku. Ale zároveň ono to vychází z toho námětu samotného. Zkrátka když vyprávíte příběh, kde se vám na začátku ztratí čtrnáctiletá holka, kterou potom hrdinové hledají, tak asi těžko tam budete dostávat humor do takové situace, protože se to všechno odehrává pod časovým tlakem. Postavy, naši hrdinové, jsou pod ohromným presem. Pro mě, když nám někdo vyčítá, že v Pustině není humor, tak je to trochu totožné, jakoby Dostojevskému říkali, že ve Zločinu a trestu je málo humoru. No, tak prostě když vyprávíte příběh Raskolnikova, který se odhodlá zavraždit stařenu a oloupit ji, tak jako těžko tam budete dostávat veselé chvilky pro zasmání.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká host Dvaceti minut Radiožurnálu, scénárista Štěpán Hulík. Vy jste už v rozhovoru pro týdeník Echo řekl, jak vznikl vlastně nápad na tuto detektivní sérii, že šéf HBO vám řekl o dánském seriálu Most, ve kterém se vyšetřuje vražda ženy, jejíž mrtvolu vrah položil na hranici mezi Dánskem a Švédskem. Jak moc vás vlastně Most při psaní této, při psaní Pustiny ovlivnil?

Štěpán HULÍK, scénárista, držitel Českého lva za scénář k televiznímu dramatu Hořící keř
--------------------
No, v podstatě vůbec. A já si hrozně vyčítám, že jsem vůbec tady tohle říkal, protože samozřejmě novináři se toho hned chytili pochopitelně a píšou teďka, že jsme inspirovaní severskýma detektivkama. Já jsem Most ani nikdy neviděl, ten seriál. Mluvil jsem jenom o tom okamžiku, kdy jsme seděli s Antonym v HBO a on nám říkal o tomhle seriálu a říkal nám o tom, že se odehrává na hranici tady tenhle dánský Most. A my jsme si s kolegy říkali: Aha, tak to je perfektní, to je vlastně perfektní východisko mít seriál, který se bude odehrávat na hranici. Takže jenom tahle jako banální, banální věc tam byla, ne žádná vlastně inspirace konkrétním příběhem.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže vylučujete, že by třeba právě kvůli tomu, že je ve světě dosti populární ta severská detektivka, že by to vlastně bylo určité zadání ze strany HBO, abyste vytvořili něco jako Most počesku?

Štěpán HULÍK, scénárista, držitel Českého lva za scénář k televiznímu dramatu Hořící keř
--------------------
Ne, proboha, to, to vůbec ne.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Protože přece jen nějaká podobnost tam je, je tam vyšetřování tedy nějakého kriminálního činu, rozkrývají se vztahy vlastně komunity a tak dále, do toho jsou tam vlastně i ty obrazy často velmi drsné, což v Mostu je zase to drsné prostředí přístavu a moře.

Štěpán HULÍK, scénárista, držitel Českého lva za scénář k televiznímu dramatu Hořící keř
--------------------
Jasně, ale, pardon, že vám do toho vstupuju ...

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Je to čistě náhodné?

Štěpán HULÍK, scénárista, držitel Českého lva za scénář k televiznímu dramatu Hořící keř
--------------------
Já jsem Most neviděl, takže nemůžu říct nic jiného, že je to náhoda, ale myslím si, že každá detektivka přece z podstaty věci pracuje s rozplétáním záhady, s rozplétáním jednotlivých příběhů, hledáme, kdo je pachatel, dostáváme dávkovaně informace, takže to je něco, co vychází z toho žánru samotného. To není inspirace tím, že v současnosti by zrovna byly populární severské detektivky. Stejně tak můžete říct, že jsme se inspirovali, já nevím, True Detektivem, americkým seriálem zase z produkce americké HBO, nebo x dalšíma věcma, ale mně to, mně to trochu vadí, protože si to opravdu nemyslím, že to tak je. Myslím si samozřejmě, že nejsem schopný toho objektivního pohledu, protože jsem v tom namočený jako autor a vždycky se v tomhle směru budu bránit, ale stejně doufám, že když Pustinu uvidíte, tak poznáte, že je to svébytné dílo, které si odnikud nevypůjčuje a odnikud nekrade. Je zasazené tady v Čechách v našem prostředí a postavy, které vidíte, jsou, jsou zkrátka české charaktery.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Já, aniž bych chtěla tedy příliš lobbovat za to odlehčení, ale ještě se mi zdálo, že v Pustině je i dost málo sympatických postav.

Štěpán HULÍK, scénárista, držitel Českého lva za scénář k televiznímu dramatu Hořící keř
--------------------
Já zase doufám, že ne, protože co to znamená, že postava je sympatická. Musí, musí to být někdo, komu se budete smát, nebo kdo bude jednoznačně působit jako dobrák, nebo to může být člověk, který, ve kterém vidíte, že má zdravé jádro, ale zároveň je schopný nějakých drobných, nechci říct, že křivostí, ale prostě tak jako každý z nás? Asi si všichni o sobě myslíme nebo doufáme, že jsme slušní lidi, ale víme, že občas máme okamžiky, kdy uděláme něco, co úplně slušné není nebo není to úplně fér.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
A kdybych si třeba tu sympatickou postavu představila tak, že jí jaksi držím palce, jdu s ní, fandím jí ...?

Štěpán HULÍK, scénárista, držitel Českého lva za scénář k televiznímu dramatu Hořící keř
--------------------
Tak to jsem přesvědčený, že v Pustině takovéhle postavy jsou. Určitě starostka Hana, hlavní figura, je přece postava ...

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Ta bezesporu, ale ta je, mně připadá skoro jako jediná.

Štěpán HULÍK, scénárista, držitel Českého lva za scénář k televiznímu dramatu Hořící keř
--------------------
Já doufám zase, že ne. Třeba Pásek Filip, ten náš hlavní mladý hrdina z pasťáku, tak to jsem přesvědčený, že to je přesně kluk, kterému držíte takhle palce. A pro mě jako pro autora, s kolegama to máme úplně stejně, je to tak, že se snažíme jenom lidi pochopit. Pro mě největší meta je, že ukážete i třeba někoho, kdo má nějaké stinné stránky, ale vy je pochopíte, proč ten člověk takový je. A nemusíte mu nutně držet palce, ale, ale chápete ho, to je pro mě jedna z největších kvalit, které umění vám může přinést, poznání.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Právě, jestli se příliš nesoustředíte na ty stinné stránky, se ptám já.

Štěpán HULÍK, scénárista, držitel Českého lva za scénář k televiznímu dramatu Hořící keř
--------------------
No, dobře, zajímá mě to, fascinuje mě to, protože je to něco, co si zkoumám i sám na sobě, co chci poznávat.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Ten první díl je také bohatý na zobrazované násilí, je tam oběšený krvavý osel Frodo, Jaroslav Dušek, který znásilňuje prostitutku, pasáci, kteří ho brutálně zbijí. Je to potřeba až takto zobrazovat?

Štěpán HULÍK, scénárista, držitel Českého lva za scénář k televiznímu dramatu Hořící keř
--------------------
Měli jsme pocit, že, že je, v tomhle konkrétním příběhu, který ukazujeme, a právě na začátku toho příběhu a měli jsme ...

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Čím je to opodstatněné?

Štěpán HULÍK, scénárista, držitel Českého lva za scénář k televiznímu dramatu Hořící keř
--------------------
Já doufám zase, že, že se to zpětně odůvodní, proč tam tyhle okamžiky jsou, a že vychází z těch postav a vychází z toho konkrétního okamžiku a z toho místa, kde se ten příběh odehrává. Kdybychom ten příběh začali vyprávět třeba jenom o pár dní dřív, tak by to tam takhle neprobíhalo, ale zase jsme v okamžiku, kdy se ztratí čtrnáctiletá dívka, jsme v okamžiku, kdy ta vesnice stojí na pokraji rozhodnutí, jestli vlastně odsouhlasí svůj konec, nebo ne, a to je prostě extrémní situace, která vyvolává taky extrémní chování v lidech.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Právě ten takový trochu extrém na extrém, já se ptám jenom, jestli by třeba nebylo v některých momentech lepší pracovat s náznakem, protože třeba ta scéna s tím znásilněním mi přišla až příliš naturalistická? Nestačí tam náznak?

Štěpán HULÍK, scénárista, držitel Českého lva za scénář k televiznímu dramatu Hořící keř
--------------------
Já vám rozumím. V některých okamžicích se k náznaku uchylujeme. Tady v tomhle konkrétním případě jsme měli pocit, že tohle je naprosto správně, protože zase exponujete postavu a můžete to udělat rozdílnými způsoby. Buď ji můžete exponovat právě přes náznaky a postupně ji poznávat, anebo máte situaci, kdy je pro vás autorsky výhodnější ji předvést takzvaně natvrdo a rovnou. A v případě třeba Jardy Duška je tohle přesně ten okamžik.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak se obecně díváte na zobrazování násilí v televizi?

Štěpán HULÍK, scénárista, držitel Českého lva za scénář k televiznímu dramatu Hořící keř
--------------------
Když jsme, když jsme dělali Hořící keř, tak nám Agnieszka Hollandová, paní režisérka, říkala jedná krásnou věc, že filmaři nebo obecně umělci, tvůrci můžou zobrazovat úplně cokoliv, ale nikdy to nesmí používat jenom jako atrakci. Nemůžete to použít jenom jako králíka vytáhnutého z klobouku, kterým chcete šokovat to publikum. Myslím si, že pokud to ukazujete proto, že tím chcete opravdu klást nějaké otázky a dál to prozkoumávat, tak máte právo jít do jakékoliv oblasti. Takže si myslím, že násilí ve filmu může mít své místo, pokud to není jenom násilí pro násilí.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká host Dvaceti minut Radiožurnálu, scénárista Pustiny, držitel Českého lva za scénář k televiznímu dramatu Hořící keř Štěpán Hulík. Vy jste už mluvil o tom, jak seriál vznikal, z toho autorského úhlu pohledu. Nakolik je ale vlastně ten detektivní žánr limitující v tom, že musíte se soustředit na to, aby se posouval děj?

Štěpán HULÍK, scénárista, držitel Českého lva za scénář k televiznímu dramatu Hořící keř
--------------------
Samozřejmě, že ty limity tam určité jsou. My jsme se snažili jim nepodlehnout příliš, tomu, tomu tlaku. Chtěli jsme pořád vyprávět příběh našich hrdinů, chtěli jsme ukazovat, jak se třeba pod tlakem oni chovají, chtěli jsme být s nima, jak jsem o tom mluvil, pochopit je. A nechtěli jsme, aby, aby ta detektivní linka prvoplánově nebo samoúčelně vystupovala do popředí, abysme házeli jako vějičky tomu divákovi a chytali ho jenom právě na tyhle ty atraktivní věci. Já tu detektivní nebo kriminální linii v Pustině chápu trochu jako takovou, nechci říct, že návnadu, kterou divákovi hodíme a pak, pak ji jako nenaplníme, ale doufám v tom, že je to vlastně takový prostředek pro nás, jak klást nějaké další, nechci říkat, že hlubší nutně otázky, ale prostě dívat se dál.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Čili za jaký žánr byste to vlastně označil, když říkáte, že ta detektivní linie je poněkud vedlejší, není ta hlavní?

Štěpán HULÍK, scénárista, držitel Českého lva za scénář k televiznímu dramatu Hořící keř
--------------------
No, vlastně, když jsem mluvil o té hranici, tak bych řekl, že Pustina leží trochu na hranici několika žánrů. Je to sociální drama, je to psychologické drama, pro mě osobně možná skoro nejvíc psychologické drama, zároveň kriminálka a detektivka nebo spíš teda detektivka, protože rozdíl mezi detektivkou a kriminálkou je v tom, že v té detektivce neznáte pachatele a snažíte se ho vypátrat, což v Pustině přesně takhle je, nevíte vlastně vůbec minimálně do půlky seriálu, co opravdu se stalo. A pak zjistíte, co se stalo, a snažíte se zjistit, proč se to stalo a kdo to udělal.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
A řekněte mi právě, když mluvíte o tom psychologickém dramatu, sociálním dramatu, tak o čem vlastně Pustina pro vás referuje? Co jste chtěl vyjádřit?

Štěpán HULÍK, scénárista, držitel Českého lva za scénář k televiznímu dramatu Hořící keř
--------------------
Pro mě to hlavní je, kde, kde my sami máme hranice v sobě, kde jsou, kde jsou nějaké temnoty, kde jsou místa, kam bysme třeba neměli chodit, anebo naopak jak pod tlakem se dokážeme zachovat, jestli obstojíme, zůstaneme v uvozovkách slušní lidi, anebo se, anebo se ohneme do něčeho jiného. Je to pro mě otázka jako morálky. To mě, to mě zajímá.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Je na tom česká společnost tak špatně, jak je nastíněno alespoň v úvodu, v těch úvodních dílech Pustiny?

Štěpán HULÍK, scénárista, držitel Českého lva za scénář k televiznímu dramatu Hořící keř
--------------------
Já bych, já bych neřekl, že na tom, na tom jsme špatně nebo výrazně, výrazně hůř než třeba jiné národy. Řekl bych, že tohle je něco, co se obecně týká lidské povahy a co je trochu jako nezávislé na hranicích. Samozřejmě, že extrémní situace a extrémní režimy vyvolávají v lidech to nejhorší a v tomhle ...

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Čili je to výpověď o člověku jako takovém pro vás a o tom, jak se chová v těch mezních situacích?

Štěpán HULÍK, scénárista, držitel Českého lva za scénář k televiznímu dramatu Hořící keř
--------------------
Já doufám, já doufám, že jo.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
A že to zkrátka kolikrát není příliš morální, jak se zachová?

Štěpán HULÍK, scénárista, držitel Českého lva za scénář k televiznímu dramatu Hořící keř
--------------------
Přesně tak a doufal bych, i když se nám spousta věcí v naší společnosti nelíbí, tak už to, že o nich můžeme veřejně mluvit, tak je znamení toho, že ta naše společnost je demokratická a je v té zásadě a v té podstatě zdravá. Takže myslím si, že v tomhle směru máme štěstí.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Já se ještě budu věnovat prostředí Pustiny. Vy jste řekl, že jste se ji snažili stvořit jako místo divákovi dobře známé, aniž by byl schopen umístit ji na mapu. Proč takhle?

Štěpán HULÍK, scénárista, držitel Českého lva za scénář k televiznímu dramatu Hořící keř
--------------------
No protože o to víc to na vás potom může působit. A nechtěli jsme, nechtěli jsme se uchýlit jako do toho pohodlného hájemství žánru, kdy, kdy sledujete třeba film a víte, že je to jako thriller, byť je to třeba skvělý thriller, skvěle vystavěný, ale pořád si říkáte, je to thriller, je to něco, co vymysleli támhle někde v Americe, je to vymyšlený, fikční svět. Tady jsme chtěli, abyste jako divák trochu měla pocit, že je to vesnice třeba ta, kterou znáte. Nevím, jestli pocházíte z města, nebo z vesnice, to je celkem jedno, ale zkrátka, že je to prostředí důvěrně známé, že to je něco kousek od vás.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Ale právě, říkáte, o to víc to může působit nebo na stranu druhou se člověk třeba s tím nedokáže úplně identifikovat, protože se tak pohybuje někde, kde vlastně neví, kde.

Štěpán HULÍK, scénárista, držitel Českého lva za scénář k televiznímu dramatu Hořící keř
--------------------
No, ale pokud jsme svoji práci udělali dobře, tak si myslím, že to místo si dokážete zakotvit. A my jsme jenom nechtěli, aby, abyste si řekla: Je to Brno, je to Praha, je to tady tohle konkrétní město. Proto ta pustina se jmenuje Pustina, obecný název, proto se tam mluví o Hradci a o Ostrově, což může být Hradec kdekoliv nebo Ostrov kdekoliv.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak jsou tam záběry, které v lecčems napoví.

Štěpán HULÍK, scénárista, držitel Českého lva za scénář k televiznímu dramatu Hořící keř
--------------------
Určitě, určitě napoví, ale nikdy neslyšíte přímo, že byste stála dejme tomu u Lomu ČSA nebo dívala se na zámek Horní Jiřetín.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Právě, nakolik vlastně, i když píšete, že všechny podobnosti jsou ryze náhodné, tak nakolik je tam inspirace naprosto reálnými situacemi a věcmi, protože z těch obrazů je tam třeba zámek Jezeří?

Štěpán HULÍK, scénárista, držitel Českého lva za scénář k televiznímu dramatu Hořící keř
--------------------
Jsou tam, já, já mám tady tuhle fázi rešeršování a zjišťování si věcí z reality moc rád a potom mám rád, když to proniká i do toho samotného scénáře, to jsou ty doteky jako skutečnosti. Ale zároveň nikdy přímo neříkáme, zpracováváme tuhle kauzu nebo inspirovali jsme se tímhle konkrétním případem. To víte, že ty inspirace tam jsou, protože zkrátka žijete někde na určitém místě v Čechách v roce 2016, takže vnímáte, co se kolem vás děje, a vědomě i podvědomě to proniká do toho textu, do toho materiálu.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Ještě jsme se vůbec nevěnovali režii. Té se ujali půl napůl Alice Nellis a Ivan Zachariáš. Pozná nezkušené oko ten rozdíl v režijním rukopisu?

Štěpán HULÍK, scénárista, držitel Českého lva za scénář k televiznímu dramatu Hořící keř
--------------------
Myslím si, že nepozná, už jsme to pouštěli kamarádům, kteří nejsou z oboru, a nepoznali to. Bylo to tak, že Ivan byl hlavní režisér, nastavil vizuální podobu celého toho seriálu, navíc dělal všechny klíčové režijní rozhodnutí, to znamená, třeba vybíral herce, což je nesmírně důležité, a samozřejmě další členy štábu. A Alice se v tomhle Ivanovi dokázala přizpůsobit. Takže myslím si, že nezkušené oko stoprocentně nepozná, a to zkušené, možná, pokud se bude hodně snažit.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Na stranu druhou Pustina je hodně o těch působivých záběrech. Už jsme o tom mluvili, o obrazech. Není to právě důsledek toho, že Ivan Zachariáš točil především reklamy?

Štěpán HULÍK, scénárista, držitel Českého lva za scénář k televiznímu dramatu Hořící keř
--------------------
Myslím si, že ne, a myslím si, že my máme vůči reklamním režisérům trošku takový jako předsudek, že si říkáme, že to jsou nějací jako povrchní kluci a povrchní holky, které přichází z toho nablýskaného světa ...

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Z toho asi Ivana Zachariáše nelze obviňovat s jeho množstvím cen právě za zpracování reklam.

Štěpán HULÍK, scénárista, držitel Českého lva za scénář k televiznímu dramatu Hořící keř
--------------------
No, no, hlavně jsem byl od prvního okamžiku překvapený, jak právě Ivan z reklamy okamžitě dokázal porozumět klukům z pasťáku, světu, který vlastně jakoby mu, byste si mohla říct, že mu není úplně vlastní. A je to prostě proto, že Ivan dokáže přemýšlet o životě. A myslím si, že se vyzná v lidech, což je, skoro bych řekl, taková jako nejdůležitější vlastnost, kterou tvůrce musí mít. Jako musí být dobrý psycholog a musí rozumět lidem a musí se o lidi zajímat.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaké prostředky vám vlastně taková televizní minisérie umožňuje oproti formátu celovečerního filmu?

Štěpán HULÍK, scénárista, držitel Českého lva za scénář k televiznímu dramatu Hořící keř
--------------------
Můžete se mnohem víc nadechnout, máte víc času na to, abyste vyprávěla ten váš příběh, takže to vyprávění se může rozlít, může se odehrávat v delším časovém období, což je skvělé, protože máte víc prostoru prozkoumat vaše postavy, jít opravdu do hloubky charakterů a vůbec zachytit běh času v tom seriálu jde mnohem líp než u celovečerního filmu. Celovečerák je spíš takové jako vyzobnutí si toho nejdramatičtějšího z toho příběhu, který chcete zobrazit, a myslím si, že v celovečeráku je i hrozně důležité najít nějaký opravdu jako zajímavý inovativní překvapivý klíč k tomu vyprávění. Myslím si, že u seriálu to tak nutné není, mít takovou jako, takový skvělý nápad.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Kdy si vy něco takového vyzobnete a zrealizujete svůj celovečerák? Vím, že jste měl v plánu film o Evě Olmerové, ale to spadlo pod stůl.

Štěpán HULÍK, scénárista, držitel Českého lva za scénář k televiznímu dramatu Hořící keř
--------------------
Spadlo to pod stůl. A já jsem ho napsal ten scénář, ale nebyl jsem přesvědčený, že je dobrý, takže jsme se s kolegy rozhodli, že česká kinematografie a už vůbec světová kinematografie nic neztratí, když ten scénář nevznikne. No, to tak pořád se snažíme něco vymýšlet a uvidíme, uvidíme, co se nám podaří opravdu dotáhnout až do té fáze natáčení.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Už máte konkrétní téma, námět?

Štěpán HULÍK, scénárista, držitel Českého lva za scénář k televiznímu dramatu Hořící keř
--------------------
Máme, máme.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Prozraďte.

Štěpán HULÍK, scénárista, držitel Českého lva za scénář k televiznímu dramatu Hořící keř
--------------------
To bych snad ani nedělal, protože ...

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
To se nedělá.

Štěpán HULÍK, scénárista, držitel Českého lva za scénář k televiznímu dramatu Hořící keř
--------------------
Hm, dokud to není, dokud to nemá nějakou pevnější podobu, tak vlastně jenom počítáte ty nevylíhnuté kuřátka.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Takových bylo Dvacet minut Radiožurnálu se scénáristou Štěpánem Hulíkem. Děkuji vám za rozhovor. Na shledanou.

Štěpán HULÍK, scénárista, držitel Českého lva za scénář k televiznímu dramatu Hořící keř
--------------------
Moc děkuji za pozvání. Na shledanou.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Od mikrofonu se loučí Karolína Koubová. Podívejte se i na náš web Radiožurnál.cz.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je společnost NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.