Špinar odchází po vzájemné dohodě, funkce nekumuluji, tvrdí šéf Národního divadla Jan Burian

Jak byste označil vstup Národního divadla do nové divadelní sezóny? Momentálně jste v jakési přestřelce s uměleckým šéfem činohry Danielem Špinarem. Odchází tedy o rok dříve, než mu vyprší funkční období. Opravdu je to z vlastní vůle, nebo kvůli tomu, že vás veřejně kritizoval?

Je to dohoda. Říká to i Daniel, říkám to i já a věřte tomu, že to tak je.

Které z jeho mediálních výroků vás překvapily?

Já jsem reagoval na ty výroky o těch souborech a tom, jestli by nebylo rozumnější dělat divadlo i v činohře - v takovém tom projektovém režimu. To znamená najímat herce na jednotlivé inscenace, ty hrát po omezenou dobu, a potom najímat jiné herce vlastně na volném trhu. Já si tohle nemyslím. Myslím si, že Národní divadlo má mít nějaký soubor složený z významných představitelů různých generací. Myslím si, že významná část naší produkce musí být takzvaně interpretační divadlo, byť moderní.

Čtěte také

iROZHLAS

Končící šéf činohry Špinar: Nesouhlasím s tím, jak vypadá divadelní scéna. Neřeší aktuální témata

To znamená divadlo, které pracuje s kvalitními dramatickými texty napsanými jak v současnosti, tak v minulosti. A to od antiky a renezanci až po dnešek. Že je to nějaká součást repertoáru, která vypadnout nemá. To, že ale Daniel legitimně přemýšlí o tom, jak má divadlo v budoucnosti vypadat, to, že on sám udělal spoustu inscenací z takzvaného klasického repertoáru a mění se jeho umělecké preference, je úplně v pořádku. Má před sebou určitě ještě dlouhou divadelní kariéru.

Daniel Špinar se pozastavoval nad přemírou funkcí, které zastáváte: generální ředitel Národního divadla, profesor na DAMU, vedoucí tamní Katedry činohry, ředitel Mezinárodního festivalu divadla… Opravdu se dá všechno poctivě stihnout?

Profesor na DAMU je akademická hodnost, není to funkce. Ano, vyučuji a přitom vedu katedru…

Dá se to stihnout. Stíhal jsem to, i když jsem dělal ředitele v plzeňském divadle, což je o sto kilometrů dál. Je to samozřejmě náročné a já dokonce chápu, že to někoho může zarazit. V uměleckém prostředí je ale poměrně běžné, že herci působí v divadle, hrají v televizi, ve filmu. Umělečtí šéfové zároveň režírují, a někteří dokonce i natáčejí televizní seriály. Je to běžné i v jiných profesích, nejsem jediný a sám. Jiná věc je, že člověk musí vždycky zvažovat, co je opravdu schopen kvalitně stihnout. Chci ale říct, že jsem s příchodem do Prahy, do významné funkce ředitele Národního divadla, přestal režírovat, což jsem předtím v Plzni dělal a opravdu jsem svou uměleckou aktivitu omezil na úplné minimum.

Skoro třicet let jste šéfem katedry činoherního herectví na DAMU. Není to přeci jenom dlouho?

To je, pane redaktore, špatná informace, která se, nevím proč, pořád opakuje. Včera tomu bylo dvacet let, co jsem šéfem katedry.

Já jsem našel datum 1992, tak to se omlouvám. Ale ani těch dvacet let není málo…

Je to dlouhá doba. Nastoupil jsem tam s nějakým programem, který realizuju, dělám opakovaně výběrová řízení, respektive konkurzy. Myslím, že za dobu, kdy jsem katedru vedl, jsem se významně podílel na tom, že na DAMU byla výborná spolupráce mezi jednotlivými katedrami a že tam přišlo spoustu zajímavých nových lidí i do výuky. Během té doby jsem si udělal docenturu i profesuru, prošel jsem tedy odborným řízením o své kvalifikaci před komisemi. A chci k tomu říct, aniž bych se chtěl zbytečně obhajovat, že všechny mé funkce vznikly výběrovým řízením anebo tím, že mě do nich někdo zvolil. Nemám žádnou trvalou pracovní smlouvu a nemám žádnou funkci, kterou bych dostal jenom proto, že si to někdo vzpomněl.

Jak Jan Burian hodnotí studentskou iniciativu Nemusíš to vydržet? Poslechněte si celý rozhovor.