Smrt Jana Masaryka byla vyšetřována spěšně a nedbale. I dnes poutá řadu otázek

8. březen 2018
Jan Masaryk
0:00
/
0:00

25. února 1948 přijal prezident Beneš demisi ministrů. Vládu doplnil podle Gottwaldovy předlohy. Byl v ní i Masaryk. Hra o demokracii v Československu skončila. Demonstrace inteligence byly potlačeny, účastníci byli pozatýkáni. Desátého března časně ráno nalezli dva topiči před Černínským palácem tělo, v němž byl identifikován ministr zahraničí Jan Masaryk.

„Topiči shodně vypovídali, že tělo leželo na boku. Dle dochovaných fotografií je ale vidět v poloze na zádech, což znamená, že s tělem mezi dobou nálezu a dobou, kdy přišel úřední fotograf, někdo pohnul. Všechna zranění odpovídala pádu z výše,“ vysvětluje historik Jan Kalous z Ústavu pro studium totalitních režimů.

Vyšetřuje Stb

Smrt ministra zahraničí začala vyšetřovat kriminální policie. Prvnímu vyšetřovateli případu Dr. Zdeňku Borkovcovi byl ale případ ihned odebrán a převzala jej komunistická státní bezpečnost.

Borkovcův bratr Jaroslav byl popraven v listopadu 1949 za údajnou přípravu protikomunistického povstání, policejní lékař dr. Jaromír Teplý, který provedl ohledání ostatků zemřel záhy za nevyjasněných okolností.

Desátého března krátce po 14. hodině, tedy ještě před tím, než byly známy výsledky pitvy, která začala v 15. hodin, informoval ministr vnitra Václav Nosek v parlamentu poslance:

Zleva prezident republiky a předseda KSČ Klement Gottwald, náměstek předsedy vlády Zdeněk Fierlinger a ministr vnitra Václav Nosek na tribuně IX. sjezdu KSČ, 26. května 1949

„Mohu říci, že jde o dobrovolnou smrt.“ Důvod smrti Jana Masaryka byl podle Noska jasný – deprese.

Čtvrt milionu truchlících

Pohřeb Jana Masaryka se stal celonárodní manifestací, jíž se účastnilo přes čtvrt milionu občanů.

„Dosud si pamatuji na reakci sousedů. Plakali, nevěřili tomu a událost vnímali jako rodinnou ránu,“ vzpomíná Květoslava Štorková, které bylo tehdy sedm let a dodnes bydlí na Pohořelci, nedaleko Černínského paláce.

Spěšný a nedbalý způsob vyšetřování smrti Jana Masaryka i „přesvědčivá“ slova ministra vnitra Noska o Masarykově „dobrovolném ukončení života“, pronesená v parlamentě, dodnes otevírají nad Masarykovou smrtí řadu otázek.