Směsice stylu Las Vegas, Dubaje, folklóru a sorely se spodními proudy dávné historie: Vítejte v Zakopaném!

10 fotografií

Do Zakopaného se jezdívalo nejen za lidovou kulturou, cimbálovkami, výlety na saních a selaty na rožni, ale také za pozoruhodnými inscenacemi zdejšího divadla Stanislawa Witkiewicze-Witkaceho, modernistickou i secesní architekturou a vůbec za hodnotnými věcmi a akcemi, které tu vytvářejí stovky umělců.

Falešný komerční folklór

Ty ale na neustále rozjuchané pěší zóně Krupówki nepotkáte. Jsou totiž dost plaší. Jako výtvarníci Magda a Marcin Rząsovi, které současná podoba Zakopaného dost děsí: „Je to taková falešně pojímaná láska k regionu. Příkladem může být projekt Horalské knížectví, který možná vznikl v dobré víře, ale dopadlo to hrozně,“ popisují.

Čtěte také

Polské podhorské město Zakopané neláká na lyže, ale na síť horských bystřin a zábavní ruch

Pod tímto vývěsním štítem funguje v Zakopaném několik objektů. „Ty se jakoby odvolávají na horalské tradice a vzory, ale výsledná podoba je vrcholem kýče a přehnaných ambicí. Příliš mnoho ozdob, zlata a lesku. Problém tkví také v tom, že některým lidem se to líbí!“ diví se umělci.

Symbióza kultury a sportu

Výtvarnice Magda Rząsa učí na umělecké škole a zároveň je instruktorkou jízdy na lyžích:„Je to takový zdejší fenomén. Místní lidé často žijí v těsném spojení s přírodou, jsou to sportovci a současně se zabývají uměním. A tyto světy sportu a kultury se prolínají, což je velmi zajímavé, protože umělci z velkých měst obvykle nemají se sportem nic společného a naopak,“ vysvětluje.

Ve dvacátých letech byli umělci v Zakopaném i prvními lyžaři a skokany na lyžích. Tehdejší ředitel umělecké dřevařské průmyslovky Stanislaw Barabasz zkonstruoval první lyže a z jeho školy pocházejí první sportovci i výrobci lyží.

Asi by se hodně divili, kdyby dnes viděli směsici stylu Las Vegas, Dubaje, skanzenu lidových staveb, secese a lázeňského socialistického realismu.

Nejen ohavné věci, i kvalitní kultura

To je ale jenom jedna tvář Zakopaného, ujišťují mě Magda a Marcin: „Nemůžeme jenom naříkat. V Zakopaném se děje spousta zajímavých a vysoce kulturních věcí. Nedivím se lidem, kteří říkají: Co jste to tady zase proboha postavili? Co to má být? Ano, to je opravdu ohavné, ale město se rozvíjí jiným způsobem, takovým, který běžný turista nevidí. Jde o věci, které je třeba hledat,“ uvažuje.

Zajímavá je třeba nadace Zakopaňané, která se zabývá studiem minulosti Zakopaného, ale nejen té nejznámější, meziválečné: „Pořádají konference o Zakopaném za časů Polské lidové republiky. My jsme například předloni uspořádali cyklus výstav a vědeckou konferenci k výročí sta let sochaře Antoniho Rząsa, Martinova otce. Takže tu jsou dvě Zakopaná,“ směje se Magda.

Řečeno slovy klasika: Uvnitř Zakopaného je ještě jedno, mnohem větší a zajímavější než to vnější. Ono jich je tolik, kolik jich člověk objeví.