Sebevražda je nakažlivá, varuje psycholog, který zkoumal, proč si tolik kanadských Inuitů bere život
Kanadský psycholog a antropolog s českými kořeny Michael Kral strávil řadu let výzkumy za polárním kruhem. Mezi původními obyvateli Kanady pátral po tom, proč je u nich míra sebevražd mnohonásobně vyšší oproti většinové populaci. A nakonec objevil způsoby, jak se dá situace Inuitů zlepšovat.
Michael Kral se narodil v Torontu do rodiny českých emigrantů, kteří do Kanady odešli na začátku padesátých let z Brna.
„Maminčina rodina byla romského původu. Když úřady chtěly umístit prarodiče do pracovního tábora, děda řekl: Ne, opouštíme tuhle zemi. A můj otec, který tehdy s mámou chodil, odešel do ciziny s nimi, přibližuje Michael Kral rodinnou historii.
Práce, která má smysl
Malý Michael doma mluvil s rodiči jenom česky a vzpomíná, že svým prvním učitelům vůbec nerozuměl. To ho ale nijak neodradilo. Naučil se anglicky i francouzsky a později získal dva doktoráty.
Na dráhu psychologa ho přivedla práce na tísňové lince. „Někteří volající měli sklony k sebevraždě. Bylo úžasné slyšet, že se jim po půlhodinovém rozhovoru udělalo lépe. A tehdy jsem si řekl, že tudy by se mohla ubírat moje profesionální kariéra,“ vzpomíná.
Zoufalství mladých Inuitů
Později se Michael Kral začal věnovat především komunitě Inuitů v arktických oblastech: „Věděl jsem, že mezi Inuity – v USA jim říkají Eskymáci, ale oni tohle označení nemají rádi – je skoro nejvyšší míra sebevražd na světě. A týká se to zejména mladých lidí, teenagerů…“
Sebevražda je v jistém smyslu nakažlivá. V životě se toho spoustu učíme tím, že napodobujeme jiné lidi. A sebevražda se předává pomocí napodobování jako vše ostatní. Kopírujeme způsoby jakými lidé sebevraždy páchají, i důvody, které je k nim vedly.
Michael Kral
Mezi Inuity je podle statistiky dlouhodobě desetinásobně vyšší počet sebevražd než mezi většinovým obyvatelstvem Kanady. Může za to přístup státu k předchozím generacím.
V druhé polovině minulého století úřady posílaly inuitské děti do internátních škol. Sestěhovaly Inuity do osad a de facto rozbily tradiční vztahy v rodinách i v komunitě. To se u dalších generací podle Michaela projevuje vysokou mírou sebevražd, zejména mezi mladými muži.
Klíč je v samotné komunitě
V rámci svých terénních výzkumů, do kterých zapojil celou komunitu, Michael Kral zjistil, že situci může zlepšit obecní projekt, jako je třeba mládežnické centrum.
Pocit sounáležitosti a to, že patříte do nějaké skupiny, ať už je to nějaký kolektiv, nebo rodina, může pomoct každému. Je to důležitá lidská potřeba. Když nikam nepatříte, cítíte se izolovaně. To je hrozný pocit, který může vést až k sebevraždě.
Michael Kral
„Došlo mi, že neexistuje žádný univerzální recept, jak to řešit. Jediný vzorec, který zabral ve všech komunitách, bylo přenést prevenci sebevražd na Inuity samotné. Sami ji vyvinuli a provozovali, a díky tomu fungovala,“ popisuje.
Recept pro ostatní
Když se svým řešením oslovil kanadské úřady, vyšly mu vstříc a poskytly granty k vybudování lokálních preventivních programů. „Stala se z toho nová strategie kanadské vlády, která už takto financovala přes dvě stě komunit,“ pochvaluje si Michael Kral.
„Kolonizátor se tedy nakonec obrátil k lepšímu a začal pomáhat. O něco takového usilují původní obyvatelé po celém světe. Všude říkají: Vraťte nám kontrolu nad našimi životy, kterou jste nám vzali,“ dodává psycholog, který do Prahy přijel na konferenci pořádanou Etnologickým ústavem Akademi věd ČR a Francouzským ústavem pro výzkum ve společenských vědách.
Související
-
Lidé přicházejí k psychologům pozdě. Nebojte si říct o pomoc,...
Mnozí z nás se těší na jaro, od kterého si slibujeme teplo, slunce a příslib léta a dovolené. Jenže jaro je podle mnoha novinových titulků také obdobím sebevražd. P...
-
Deprese i sklony k sebevraždě. Zvířata mohou mít psychické...
Snad každý z nás si dokáže představit situaci, když jsme takzvaně „na prášky“. S duševním onemocněním má podle statistik zkušenost až každý třetí Čech, jak je to al...