Lidé přicházejí k psychologům pozdě. Nebojte si říct o pomoc, radí Tomáš Rektor

„Jak poznáte sebevraždu?“ klade otázku v úvodu rozhovoru s moderátorkou Patricií Strouhalovou a připomíná tak, že u lidí, kteří se předávkují, těžko poznáte, zda se zmýlili, chtěli upozornit na svou špatnou situaci, či zda skutečně spáchali sebevraždu.

Sebevražda může být výsledkem zkratu, pocitu, že už to dál nejde. U vážnějších psychických onemocnění k ní dochází na základě rozhodnutí. Pokud dotyčný těší, že se mu špatné pocity vracejí, může si říct, že už nechce nic podobného prožívat znovu, a tak zvolí sebevraždu. Jenže jak se nedostat do bludného kruhu?

Čtěte také

„Dostáváme se do minulosti, člověk odkrývá chyby. Většinou jde o špatně nastavené priority. Pak se nabízí otázka, jak se k nim dostala proč některé věci zanedbával,“ vysvětluje Tomáš Rektor, který se během setkávání s klienty prý ptá co nejméně. „Pokud se ptám, deformuji jeho realitu,“ připomíná.

A jak dodává, každý z nás je ve vleku rodičů. „Protože osobnost se vytváří v prvních pěti sedmi letech života, v době, kdy jsme téměř výhradně s nimi. Proto terapie začíná tím, že se člověk na rodiče naštve a pak zjišťuje, že je naštvaný na jejich obraz ve své hlavě,“ přibližuje. Jakýkoliv spěch je proto v psychoanalýze spíš kontraproduktivní.

Audio záznam celého rozhovoru si můžete poslechnout kliknutím na odkaz přímo v tomto článku a také v iRadiu.