Ryby frčí i na antidepresivech, ve vodě se neschovají. Dostávají od nás „pěkné dárky“, říká ichtyolog Vrána

Mimochodem, naše řeky jsou prý nejčistší za poslední dlouhé roky, patrně za celé staletí. Někde jsem to četla.

Když se na to podíváme, opticky určitě jo. Když teď přijdete třeba k Vltavě, tak si řeknete: to je ale krásná voda. Skutečně, tady v Praze, aniž by se to moc vědělo, žijí pstruzi. Voda je tu skutečně čistá.

My máme pstruhy v Praze?

Máme pstruhy v Praze, určitě jo. Přežijí tady i celoročně. Je to ryba, která je náročná na kvalitu vody, a vidíte, prostě tady žije. Nicméně to, že se nám opticky zdá, že je voda čistá, neznamená, že čistá je. Když se podíváme na znečištění, které není vidět pouhým okem, tak je to pěkná kolekce. My tam vypouštíme hodně jako lidi, ať už chceme, nebo nechceme: nějaký měkký chlup plastový z Měcholup se nám uvolňuje při praní nebo tam máme spoustu různých chemických látek.

Vy velmi dobře znáte, co se stane, když člověk pere ve standardních prášcích – sinice atd. – kam ten řetězec až dospívá?

Čtěte také

Nemáte kanalizaci ani čistírnu? Díky vypařovacímu záhonu se zbavíte splaškové vody organickým způsobem

Ono si moc nevybereme. Já se obávám, že bohužel, ať děláme, co děláme, jako lidi pořád do vody něco dáváme, protože je to takové univerzální rozpouštědlo této planety. A moc možností si pomoct není, protože spoustu látek vylučujeme i my sami.

Vezměte si, že z toho, co do sebe vstřebáme, ať jsou to třeba pilulky, jestli z těch léků do sebe dostanete procento, tak to je moc, spíš míň. To znamená, většina léku z vás stejně vyjde do toalety. Kdyby to měla čistírna vyčistit opravdu dobře, tak by musela doba zdržení v čistírně být v řádech měsíců. Na to ale vůbec nemáme čas, to by nás zaplavila naše odpadní voda. Takže ať děláme, co děláme, ryby tu dávku dostanou. A teď je to takový mix.

Antibiotika, antikoncepce...

Úplně vše, co si umíte představit. Hloupý čaj třeba, hloupé kafe, když si dáte – nějak se přes vás přefiltruje, ale podstatná část tam jde. A těch různých léků, co máme. Teď se to mezi sebou potká. My z toho odebereme s odpuštěním ten bobek, tu organiku, ale zůstane nám tam spousta chemických látek, které se mezi sebou navážou a vytvoří něco úplně nového.

Ty látky degradují, jsou to produkty přeměny, na konci se to na sebe naváže a vytvoří něco úplně nepředvídatelného, co se chová ve vodě nějakým zoufalým způsobem. Ovlivní to samozřejmě ryby, protože jsou to obratlovci stejně jako my. To znamená, dostanou prostě od nás pěkný dárek.

A co to s nimi dělá?

Teď si představte, že ony nemůžou vůbec utéct. Vy byste si řekli: tak to pěkně smrdí, jdu pryč. Jenže ryba nemůže. Ryba v tom žije, je v tom namočená, teď to vstřebává kůží, vstřebává dýcháním... a ryba pije. Ryby pijou i čůrají – když mám ve školce program pro děti, tak to nevědí, ale ryby jsou pěkně vyčůraný.

Čtěte také

Ryby na mořských farmách jsou náchylné k infekcím. „Od antibiotik jsme přešli k očkování,“ popisuje virolog

Ryby hodně pijí, protože žijí v rozpouštědle, takže mají potřebu pořád do sebe něco přijímat a handlovat s iontama. A všechny tyto látky, ve kterých jsou naložený až po uši, tak do sebe opravdu dostanou.

A teď je to ovlivňuje. To znamená, jestli jsou to antidepresiva, tak ryba bude happy, ale znamená to, že se bude chovat netypicky. Stejně tak její potrava, nějací korýši. Zjistilo se, že když si frčí na těch antidepresivech, tak vycházejí ven ze svých úkrytů a řvou: tak si mě pojď sníst.

Ne, moment. To se neděje!

To se fakt děje. Oni se chovají netypicky, mají být ve stínu, mají být zalezlí a oni na to úplně dlabou.

Takže si šlehne dávku antidepresiv a vyběhne ven z domku.

Vyběhnou ven: tak pojď do mě, já se tě vůbec nebojím. A samozřejmě je pak ryba sežere.

Ale jsou i horší věci. Třeba se nám tady vytváří monosexní obsádky – to znamená, že jsou tam samé kernačky, právě pod našimi hormonálními preparáty. Prostě najednou se ryby rozhodnou, že to budou samé ženy. Pak se tam těžko hledá ten mlíčák. Takže to ovlivňuje hrozně moc. A jsou to jedny z mála živočichů, kteří nemají kam utéct.

A jak je ještě navíc vody málo, neprší, nesněží nebo je velký odpar, tak se všechno koncentruje. To, co bylo spočítané kdysi, že by mělo v ředění fungovat, najednou nefunguje.

Druhy žravé a nepůvodní

To zní skoro jako apokalypsa, když vás poslouchám. Já jsem měla takovou radost, když jsem si přečetla, že tady máme nejčistší řeky za poslední dobu. A když od vás slyším něco jiného, tak to nezní jako dobrá zpráva.

Čtěte také

Oceňuji věci hnilobné a pomíjivé. Rozpadání dává vzniknout něčemu novému, říká všeuměl František Štorm

Tak příroda je dynamická. My to vždy vnímáme svojí optikou, aby všechno bylo jako za našeho dědy, nebo aspoň jako za nás. To nikdy nebude, příroda to takto nezná.

Možná sem už leze nějaký lezec, který ve vodě bude jenom koukat bříškem a bude z ní vykukovat čtyřmi očičky. Možná že to, co my vidíme jako katastrofu, je příležitost pro jiné. Život si razí cestu, jenom to nebude tak, jak my to známe. Kdyby tady na té planetě bylo všechno pořád stejné, tak se budeme těžko loučit a budeme těžko umírat. Budeme si říkat: ježkovy oči, to bych tu ještě chtěl být. A takto si řeknete: zatracená příroda, už není nic jako za mého mládí, to už abych tady nebyl.

Když jste mluvil o těch budoucích tvorech, tak se nám sem nastěhovala spousta nepůvodních druhů. Ve kterých případech je to průšvih?

U těch, co jsou hodně žravé. Jsou tady různí hlaváči. Hlaváči jsou celkem problém, protože hlaváč, to je velká huba s velkými očima a za tím takový zbytek s ocáskem. Ten sežere úplně všechno, na co přijde. On se sem dostal s lodní dopravou, dost složitě, z Černého moře.

To znamená z balastní vody z Černého moře.

Ono se to úplně neví jak, ale předpokládá se, že s balastní vodou. Nicméně on je schopný se někde přisát, má přísavný terčík, může se přilepit jikra – má lepivé jikry. Je takový stopař, takže se někde přisaje na loď a nechá se odvézt někam jinam, i třeba přes zdymadlo. Je takový akční.

Čtěte také

Zpevněné břehy vodu jen zrychlují. Potřebujeme krajinu jako houbu, poukazuje expert Člověka v tísni

Jemu strašně vyhovuje těžký kamenný zához, kterým jsou regulované řeky na bocích, z toho se raduje. On je speleofilní, klade si jikry do takových jeskyněk nebo dutin, které mu tím těžkým kamenem, záhozem, vytváříme. Nejvíc se těší, až se tady dobuduje nějaký plavební stupeň Děčín – to by byl super šťastný, protože by to znamenalo víc lodiček, víc dopravy, víc možností se ještě rozšířit.

Takže tyto druhy hlaváčů. A to není jen Kesslerův nebo hlaváčkovec Glenův. To jsou druhy, které už se tady vyskytly, sice ojediněle, ale dá se předpokládat, že už stojí na značkách a že na nás udělají generální šturm.

Ale třeba bochnatka jako nepůvodní druh nám tady nic špatného nepředvede.

Protože primárně filtruje, tak si myslím, že nám neuškodí. Někdy tyto druhy neškodí přímo tím, že by dělaly něco špatného rybám nebo lidem, ale třeba přitáhnou nějakou nemoc a jsou jenom vektorem nemoci. Ale pokud vím, tak tady se snad ani nic takového neprokázalo. Já si myslím, že ona se jenom svezla zase s nějakou lodí a tak tu nějak jako je. Ale víc nám zrovna asi moc neškodí.

Kdy v Čechách zdomácněl kapr? A kolik rybářů loví v tuzemských řekách? Poslechněte si celý rozhovor s hostem Lucie Výborné.