Ručně přinášet vodu ve vědrech je dřina, i to ale patří k hasičské historii. Nabízí ji muzeum v polském městečku Rakoniewice

Oheň vždy lidem dobře sloužil, nesměl se ale vymknout kontrole. Proto si obyvatelé všech vesnic a měst váží těch, kteří s požáry bojují, a hasiči tak mají své pomníky a muzea. Jedno takové je i v polském městě Rakoniewice nedaleko Poznaně. Najdete tam dokonce i garáže plné zásahových vozidel a ručních stříkaček. Zvláštností této hasičské expozice je, že zvenku jako hasičské muzeum vůbec nevypadá. Je totiž v bývalém protestantském kostele.

Šedohnědá budova z hrázděného zdiva s dřevěnou věží, která má nahoře kříž, vypadá, že je kostel. On to opravdu kdysi byl svatostánek, tedy evangelický sbor na konci 17. století, ale dneska je to muzeum hasičů. A klíče od něj má pan Waldemar Chojnacki.

Vešli jsme bývalou kostelní zákristií, kde se pastor připravoval na mši. Dřevěný kostel míval po celém obvodu balkon, odkud mohli věřící sledovat bohoslužbu.

Co s ní uděláme?

Budova byla kostelem až do konce 2. světové války. Pak muselo německé obyvatelstvo oblast na západě Polska opustit a členové evangelické náboženské obce vzali veškeré obrazy, sochy i oltář s sebou. Budova nějakou dobu sloužila jako sklad a pustla. Až v roce 1974 se v ní místní dobrovolní hasiči rozhodli udělat svou zbrojnici a pak i muzeum.

Nejstarším exponátem v muzeu hasičů v Rakoniewicích je červená celodubová stříkačka z roku 1786. Museli ji táhnout čtyři koně a k obsluze této tlačné stříkačky bylo potřeba 24 hasičů. Střídali se vždy po šesti, protože čtyři tady museli zvedat takové velikánské rameno.

Troufnu si na to sám

Čtěte také

Čtyři to museli zvedat. Ale já to zkusím sám. Takhle si to zvednu na své rameno a zase to položím zpátky dolů. To musela být docela těžká práce. Do nádrže museli přinášet vodu ve vědrech, protože stříkačka ji neuměla nikde sát. To se pak museli zapojit všichni kolem, nejen hasiči, a přinášet vodu, aby ji bylo jak stříkat na to, co hořelo.

Srdcem každého hasičského vozu je podle pana Waldemara Chojnackého čerpadlo. Nejdřív to bývala ruční sací a tlačná pumpa, později už to bývalo čerpadlo poháněné spalovacím motorem. Dlouho ale byly k hašení požáru potřeba hlavně dobře trénované ruce.

Ve zbrojnici vedle hlavní expozice v bývalém kostele stojí několik zásahových aut, britské, německé i polské výroby, a v jednom si mohou návštěvníci i vyzkoušet, jaké to je uvnitř.

Rakoniewice leží ve Velkopolském vojvodství, tedy na středozápadě Polska. Velkopolsko je krajina jezer, kterých tam najdeme skoro 800 a jsou ledovcového původu, což znamená vodu čistou na koupání a prostor na plachtění. Kromě vodních ploch je tu také hojnost cyklostezek.

Velkopolsko se pyšní krajinou mírně zvlněných rovin a v minulosti tam bývalo množství větrných mlýnů, dokonce více než v Nizozemsku.

Kdo chce, může si vystoupat asi metr a půl a sjet si po hasičské tyči, nebo si vyzkoušet hasičskou helmu, případně celý hasičský oblek. Člověk si díky tomu může připadat jako hasič, nebo aspoň mít pocit jako mívají hasiči, kteří se letos stali hrdiny nejenom v Českém Švýcarsku, ale také ve Francii, Španělsku, Itálii, Švédsku, zkrátka všude tam, kde hořelo a kde bylo potřeba hasit a pomáhat.

autoři: Pavel Novák , aka
Spustit audio

Související