Jako návrat do dětství. V polském muzeu lízátek si vlastní cukrátko mohou vyrobit děti i dospělí

Historie lízátek sahá až do starověku. Poprvé se objevila před čtyřmi tisíci lety, tenkrát šlo o med napíchnutý na klacík. V 6. století před naším letopočtem už Peršané uměli rozehřátý med lít do forem a nechávat ho ztuhnout. 

Polské muzeum ale není jen o historii. Je také o chutích a vůních. V malé laboratoři je třeba možné si vyzkoušet, kolik poznáte vůní. Normální člověk prý dokáže rozeznat čtyři vůně, odborník jich ale pozná až sto. 

Výroba vlastních lízátek

V další části interaktivní expozice si dospělí i děti si mohou prohlédnout stroje, na kterých se zpracovává karamelová hmota, a také si něco sami vytvořit.

Je třeba si vybrat příchuť, jakou bude budoucí lízátko mít, a také kombinaci barev. Pak se hustá karamelová tekutina o teplotě 140 stupňů vylije na studený stůl, obarví se, ochutí a začíná formovat do barevných hadů. Ty se pak spletou do copánku a uválí do duhového válečku. Každý z návštěvníků dostal kousek, aby si vytvořil vlastní lízátko. 

„Děti se tu chovají opravdu jako děti, ale i dospělí se u nás zase stávají dětmi. Zvlášť dospělé část ruční výroby lízátek opravdu zajímá a často při tom vzpomínají na dětství. Už několikrát mi tu řekli, že to je vlastně návrat do jejich mládí a že i ta lízátka voní a chutnají jako ta, která si užívali jako děti,“ popisuje historička Paulina Mikolajczyková.

„Buď zase děcko“

Není se čemu divit. Však také slogan muzea lízátek v polském Jasle zní: Měj zase ten pocit, jako bys byl děcko. Stejně jako dětem tu tedy přechází zrak a aktivují se chuťové pohárky i dospělým.

A malí i velcí také žasnou, když vidí lízátko větší než dopravní značka. Mají tu totiž také největší lízátko v Evropě. Jen jeho karamelová masa váží 101 kilogramů a cukráři ho ručně vyráběli sedm hodin.