Rozhovor s hercem a scénáristou Janem Budařem

Moderátor (Vladimír Kroc): Tak byl to velmi stručný životopis, ale snad nic podstatného jsme nevynechali. Nebo ano?

Host (Jan Budař): Myslím, že ne.

Moderátor (Vladimír Kroc): Možná ještě k některým věcem, třeba k Mexiku se dostaneme později. Nuda v Brně to je film, který zbudil mezi diváky i kritiky slušný ohlas. Počítali jste s tím od začátku, že to vyvolá i různé polemiky?

Host (Jan Budař): No, to asi těžko říct na kolik jsme s tím počítali. Ale asi kdykoli člověk vytvoří nějaký film nebo jakýkoli umělecký počin, tak se dá předpokládat, že se o tom...

Moderátor (Vladimír Kroc): Autor v to doufá, že se o tom bude mluvit.

Host (Jan Budař): Autor v to doufá.

Moderátor (Vladimír Kroc): Proč to má podtitul Komedie navzdory osudu?

Host (Jan Budař): Protože my jsme to tak trochu navzdory osudu dokázali natočit ten film...

Moderátor (Vladimír Kroc): Osud to nechtěl, aby ten film vznikl?

Host (Jan Budař): No, vlastně dost dlouho se nevědělo, jestli to vůbec budeme schopný natočit, protože jsme neměli dost peněz a žádali jsme o grand právě s tím scénářem a ten jsme nedostali. A tak se právě Čestmír Kopecký rozhodl jako producent, že do toho pude i přesto. Takže to dokázal.

Moderátor (Vladimír Kroc): Když mluvíme o penězích, tak bylo to tak, že herci, vlastně vy jste jeden z nich, hráli bez nároku na honorář do té chvíle než film začne vydělávat a potom se nějakým způsobem tedy producent podělí i s umělci? V jaké je to fázi teď, dostanete nějaký honorář?

Host (Jan Budař): Já si myslím, že to je ve velmi dobré fázi, protože teď už právě brzo budeme mít sto tisícího diváka. A to znamená, že, já teď přesně nevím, vod kterýho čísla diváka to vydělává ten film.

Moderátor (Vladimír Kroc): Doufejme, že třeba od toho sto tisícího prvního.

Host (Jan Budař): Myslím, že už dřív. Takže teďka si myslím, že to je dobrý, na dobrý cestě, aby ...

Moderátor (Vladimír Kroc): Už jste v plusu zkrátka.

Host (Jan Budař): Zkrátka no jako.

Moderátor (Naděžda Hávová): V úvodu jsme řekli, že jste spoluautorem scénáře k tomuto filmu. Kdo přišel s prvním námětem, vy nebo Vladimír Morávek?

Host (Jan Budař): To já opravdu nevím. Upřímně to nevím, protože my jsme to už je dávno, to už je tak tři roky v podstatě, co jsme se o tom bavili poprvý. A v Karlových Varech tehdy Čestmír Kopecký byl ředitelem divadla a takže tam to nějak vzniklo, že jsme si prostě povídali, že by Vladimír říkal, že by rád natočil film. Já jsem to taky říkal. Čestmír Kopecký říkal, tak něco napište, já to budu produkovat. A tak to vzniklo.

Moderátor (Vladimír Kroc): Možná by bylo dobré říci, protože sto tisíc diváků je hodně, nicméně ne každý z našich posluchačů Nudu v Brně viděl. Třeba o tom četl, ale bylo by dobré od spoluautora scénáře slyšet, o čem to je?

Host (Jan Budař): Tak to je myslím si o tom, že v Brně se jedné letní noci stane spousta věcí trochu z nudy, trochu z touhy po tom někoho se dotýkat. A ty věci jsou vtipné mnohdy, protože se diváci v kinech smějí, jak jsem byl svědkem. Mně přijdou také vtipné, mnohdy jsou dojemné a...

Moderátor (Vladimír Kroc): Někdy i zamrazí.

Host (Jan Budař): Někdy i zamrazí a jsou takové posmutnělé.

Moderátor (Naděžda Hávová): Psalo se vám dobře společně s Vladimírem Morávkem? Neměli jste mezi sebou nějaké neshody nad scénářem?

Host (Jan Budař): Tak nebylo to úplně jednoduchý, protože jsme vlastně poprvé spolu psali něco dohromady a každý jsme myslím s někým druhým psali něco dohromady poprvý. A takže to bylo určitě těžký jako vytvořit ten, tu komunikaci tak, aby se, jsme se vzájemně neuráželi a abychom si to nebrali všechno tak nějak osobně, přesto se to dělo dost často. Takže v tom to bylo hodně těžký. Ale myslím si, že teďka právě jak píšeme Hrubeš a Mareš jsou kamarádi do deště, tak si myslím, že jsme...

Moderátor (Vladimír Kroc): Našli tu cestu?

Host (Jan Budař): Našli, no to nevím, jestli našli cestu, ale že jsme se v tom docela hodně vycvičili. Že už to zvládáme.

Moderátor (Vladimír Kroc): Vy jste od začátku, ještě se vracím k Nudě v Brně, od začátku věděl, že píšete si jednu z rolí na tělo? Že budete hrát jednu z těch hlavních postav? Tuším Standa se jmenuje v tom filmu.

Host (Jan Budař): Standa Pichlík. No já jsem to nevěděl. Já jsem si to přál a já jsem vlastně ten film, já jsem si přál hrát v nějakym filmu. A to, že shodou okolností jsem se dostal k tomu, že jsem ho i psal, tak jsem vždycky toužil po tom, abych v tom filmu hrál nějakou nejlépe hlavní a nejlépe největší roli. Takže no a nakonec se mi to myslím hezky podařilo splnit ten sen, že jsem tam hrál toho Standu Pichlíka.

Moderátor (Naděžda Hávová): Vladimír Morávek jako režisér byl ve finále ten, který dal tvar tomu filmu definitivní. Nebyl jste třeba nakonec tím trošku zklamán vy jako spoluautor scénáře? Nevedl si to Vladimír Morávek svou cestou, vy byste to třeba dělal trošku jinak?

Host (Jan Budař): No určitě, určitě to vedl svou cestou, ale myslím, že to ani jinak nešlo, protože on byl režisérem toho filmu. A je fakt, že já jsem, to byla taková, takový můj úkol, kterej jsem ne dost dobře zvládl si myslím, že jsem v určité fázi toho vývoje, když se to natáčelo ten film, měl se zcela vzdát jakýchkoli tužeb ten film nebo ten tvar ovlivňovat. Což jsem se strašně snažil dělat, ale mnohdy jsem to nedokázal tak, abych, tak jak jsem si přál. Takže to v tom smyslu jsem já vlastně v sobě bojoval s tím nějak ještě zasahovat do toho vývoje toho filmu. No ale byla to prostě jenom moje taková sebe důležitost.

Moderátor (Vladimír Kroc): Zdá se, že náš dnešní dost v pořadu Dva na jednoho Jan Budař je muž mnoha řemesel, protože vy kromě toho, že hrajete, že jste napsal scénář, tak také píšete scénickou hudbu k divadelním inscenacím. A právě k filmu Nuda v Brně jste také složil muziku. Jak jste se vlastně dostal k tomu komponování?

Host (Jan Budař): No tak já jsem, my doma máme klavír, to je maminčin klavír a já jsem na něj zatoužil hrát. Tak jsem maminku poprosil, aby mi vysvětlila, jak se to dělá. A ona mi to vysvětlila, jak se skládají akordy.

Moderátor (Naděžda Hávová): Kolik vám tehdy bylo?

Host (Jan Budař): To mi bylo třináct let, třináct let.

Moderátor (Naděžda Hávová): Já jsem myslela, že to bylo třeba krátce před premiérou nebo před tím filmem. Že jste si říkal, tak ještě k tomu, už jsem si napsal scénář, ještě k tomu složím hudbu.

Host (Jan Budař): Ne to ne, to ne.

Moderátor (Naděžda Hávová): Zeptám se, jak se to dělá.

Host (Jan Budař): No a tak, tak to vzniklo, že jsem vlastně pak si skládal ty akordy doma na tom klavíru. Všechny to trošku znervózňovalo a dráždilo. Tatínek mi říkal, ať si zavřu v pokoji a tak. Ale nakonec jsem to tak nějak se naučil ke své spokojenosti.

Moderátor (Vladimír Kroc): Tak tedy herectví, scenáristika, komponování. Čím jste chtěl být v dětství? Mířil jste k tomu, že budete hercem?

Host (Jan Budař): No já jsem chtěl být v dětství, co si pamatuju, tak jsem chtěl být výpravčím, výpravčím a chtěl jsem vypravovat vlaky plácačkou. Asi kvůli tý plácačce jsem chtěl být výpravčím.

Moderátor (Vladimír Kroc): To vám bylo kolik?

Host (Jan Budař): To mi bylo, já nevím, asi šest nebo pět. A bál jsem se, že na mě nevyzbyde ta plácačka. Maminka pak říkala, že se nemusím bát, že plácaček je dost.

Moderátor (Vladimír Kroc): No a ty sny se postupně měnily. Takže kdy jste přišel na to, že byste chtěl hrát a nebo dostat se i k filmu?

Host (Jan Budař): No a pak jsem na základní škole tak nějak ani nevím, jak mě to napadlo, asi že jsem viděl film nějakej, myslím, že Rain Man to byl film. Jsem prostě zatoužil taky tak hezky zvláštně existovat v jiný realitě jako v tom filmu. A tak jsem se chtěl přihlásit do divadelního kroužku tam na základní škole. Oni ho zrušili než jsem se přihlásil, protože se pro nezájem, tak ho zrušili no. Tak ale pak jsem, pak jsem hrál na střední škole divadlo právě ochotnicky.

Moderátor (Vladimír Kroc): Bylo těžké dostat se na JAMU?

Host (Jan Budař): Já nevím, já jsem tam se dostal...

Moderátor (Vladimír Kroc): Pro vás ne?

Host (Jan Budař): To, no tak bylo to těžký v tom, že jsem to prostě poprvý v životě jsem se hlásil na vysokou školu.

Moderátor (Naděžda Hávová): A bylo to na první dobrou?

Host (Jan Budař): Na první dobrou. A navíc jsem jezdil ještě do Prahy i do Brna. Já jsem se hlásil i do Prahy i do Brna, takže jsem furt jezdil. Vozil jsem si s sebou takovej cylindr, protože jsem si sám napsal monolog s cylindrem. Ten jsem nikdy nepoužil ten cylindr, ale jenom jsem ho převážel furt z Prahy do Brna a zpátky. Bylo to hrozně těžký, protože je to velká krabice vozit cylindr.

Moderátor (Vladimír Kroc): Poslechněte, vy jste se už názvem filmu Brňanům moc neodvděčil za to, že jste tam studoval JAMU? Nuda v Brně, nemaj vám to za zlé?

Host (Jan Budař): Já myslím, že ne. Já myslím, že Brňáci, teď jsem zrovna mluvil se Stanislavem Zajíčkem profesorem češtiny na gymnáziu a von říkal, že to je pravda, že tam je nuda.

Moderátor (Vladimír Kroc): A vy jste to tak cítil, když jste tam studoval?

Host (Jan Budař): No, myslím, že ne. Já jsem měl spoustu starostí s tím nebo starostí, radostí na tý škole, takže...

Moderátor (Vladimír Kroc): I toho druhu, o kterém je film Nuda v Brně?

Host (Jan Budař): I toho druhu. Moderátor (Vladimír Kroc): Takže jsou tam i nějaké autobiografické zážitky? Já vím, že třeba Čestmír Kopecký jako producent ten chrlí různé neuvěřitelné historky. Takže přispěl i on?

Host (Jan Budař): Taky přispěl určitě. Ale teď už vám fakt neřeknu, který to jsou, protože trochu jsem to zapomněl a trochu to nechci říkat, aby to bylo tajemství no.

Moderátor (Naděžda Hávová): Není toho na vás trochu moc, herectví, scenáristika, komponování? Nebylo by lepší třeba věnovat se naplno jedné věci?

Host (Jan Budař): Já nevím. Tak zatím mám pocit, že to není, že toho na mě není moc. Že mám naopak, jsem rád, že nejsem jako závislej na jedný činnosti.

Moderátor (Naděžda Hávová): Že máte víc podniků, víc práce?

Host (Jan Budař): Uvidíme no, uvidíme.

Moderátor (Vladimír Kroc): No my si budeme po písničce povídat o vaší návštěvě Mexika, kde jste byl víceméně pracovně. A budeme si povídat také o tanci. Takže to je další profese Jana Budaře.

Moderátor (Naděžda Hávová): Je s vámi Český rozhlas 1 Radiožurnál, konkrétně pořad Dva na jednoho a náš dnešní host Jan Budař. V Mexiko City jste vyučoval v divadelní škole loutkoherectví. Jak jste se k tomu dostal?

Host (Jan Budař): No ona Dora Kršková, která studuje na DAMU alternativní herectví, tak ona právě za mnou přišla, že má, vona má maminku v Mexiku, Mexičanku, že pojedou do Mexika s kamarádama, jestli nechci jet s nima? Tak já jsem říkal, že moc rád. A voni tam jedou právě proto, že studujou to loutkoherectví nebo respektive tu alternativní větev DAMU. Tak pracují s loutkama, tak s sebou vezli mnoho loutek. A ona sehnala nějaký kontakty právě do Mexika do různých škol divadelních, že tam vlastně výměnou za to, že tam můžeme být, jim předáme něco ze zkušeností z loutkoherectví. Tak takhle já jsem se k tomu dostal. Já jsem vlastně, nejsem žádnej loutkoherec ani učitel loutkoherectví, ale jenom proto, že jsem s nima vyjel na ten výlet, tak jsem se k tomu nachomítl, že jsem tam učil.

Moderátor (Vladimír Kroc): Jaká to byla zkušenost? Jací jsou Mexičané žáci?

Host (Jan Budař): No to byla úplně neuvěřitelná zkušenost, protože my jsme třeba kromě toho, že jsme učili na nějakých jako těch školách, tak jsme třeba, že jsme tak jako sezkoušeli takový kratičký představení. Oni už tady měli jedno takový, který pracuje právě s loutkama a se stínem a se světlem. A my jsme tam vlastně na těch principech vytvořili takový podobný, ale vlastně takový jako cestovní malý a s ním jsme, to jsme jako různě předváděli. Třeba ve školkách. No a jedna ta štace byla vězení, kam jsme byli pozvaní právě nějakým tím městem, kam jsme přijeli a že to zahrajeme i ve vězení. No a tak my jsme řekli, že moc rádi a jeli jsme do toho vězení hrát tady tudle tu loutku, teda to představení. A to představení se jmenovalo Loutky hledají svobodu. To my jsme ještě nevěděli, že budem hrát ve vězení. A já jsem to říkal, celý to začalo tím, že jsem před takovou malou plentičku vešel a tam bylo na tom dvorku asi takových tři sta vězňů. Všichni potetovaní, obrovský vězňové a koukali na nás, co se bude dít. No a já jsem tam přišel bílej Evropan holohlavej, já jsem měl tehdy holou hlavu a úplně takovým třesoucím hláskem jsem španělsky řekl, loutky hledají svobodu. No a strašně jsem se bál, že způsobím vzpouru v tom vězení a že nás zavřou.

Moderátor (Naděžda Hávová): Co následovalo?

Host (Jan Budař): No následovalo takový mrazivý ticho a pak se někdo zasmál a tím se to jako prolomilo. No a pak už, voni byli hrozně nadšený publikum, protože evidentně tam neměli strašně dlouho žádnou takovou produkci, tak byli hrozně vděčný úplně za všecko, co jsme tam dělali. Takže i za todle byli hrozně vděčný.

Moderátor (Vladimír Kroc): Mimochodem měl jste šanci se podívat, jak vypadá takové mexické vězení?

Host (Jan Budař): Ne, ne, ne, jenom na tom dvorku a to už... A pak se ještě stala taková věc, že my jsme vždycky po tom představení byl takovej jako workshop, že jsme ty lidi nebo ty děti většinou učili vyrábět ty loutky, ty stínový loutky.

Moderátor (Vladimír Kroc): To nebyl případ toho vězení?

Host (Jan Budař): No a právě, protože my jsme, voni říkali, my jsme se jich ptali, jestli to máme taky udělat pro ty vězně. A voni řikali, jo, udělejte to určitě, voni budou hrozně rádi. A tak ta Dora Kršková, která má asi metr šedesát, drobonká dívenka, začla zvát, protože umí výborně španělsky, ty vězně. Těch tři sta vězňů zvát k tomu, aby si začli vystřihovat ze čtvrtek ty loutky, ty stínový lutky. Různý ty maňásky sluníčka a tak. A tak to říkala, ať si teda jdou a první skutečně přišel vězeň s takovýma obrovskýma tlapama a vzal tu čtvrtku, ty nůžtičky, který mu podala Nora Kršková a začal si vystřihoval podle vzoru nakreslenýho nějakýho toho panáčka. A jak začal ten první, tak začal, tak se začli trousit další. A ve výsledku to pak vypadalo tak, že tam bylo asi třicet, úplně obklopenej ten stůl těma obrovskejma potetovanýma vězněma, který si tak strašně pečlivě vystřihovali ty a lepili to pak na ty špejle.

Moderátor (Vladimír Kroc): Hrají si to divadlo do dnes.

Moderátor (Naděžda Hávová): Třeba tenhle zážitek uplatníte ještě v nějaké scénáři. Ale my jsme před písničkou slíbili, že půjdeme k tancování. Vy jste jeden semestr studoval výrazový tanec na Skuela de la Danca. Proč tanec, proč ne herectví?

Host (Jan Budař): Tak já jsem se k tomu dostal tak náhodou, že jsem tak se k tomu nachomít a tak jsem to tedy prostě zkoušel, než že bych jako byl řádným tanečníkem. To spíš ne.

Moderátor (Vladimír Kroc): Tak po té zkušenosti ze Španělska, tedy z Mexika máte asi dobrou španělštinu? Host (Jan Budař): To jsem měl. A protože už to je asi dva roky, takže jsem to trochu pozapomněl no.

Moderátor (Vladimír Kroc): Vrátíme se ještě k filmování. Naďa přikyvuje, tak jsem rád, že jsme se shodli. Už jsme řekli na začátku, že pracujete s Vladimírem Morávkem na dalším filmu. Ten nese pracovní název Hrubeš a Mareš jsou kamarádi do deště. Původně, pokud vím se to mělo jmenovat Marie Kabrhelová žije. Proč jste to změnili?

Host (Jan Budař): No, protože my vlastně teď píšeme úplně novej scénář než jsme původně zamýšleli. Proto to tak je.

Moderátor (Vladimír Kroc): A prozradíte už teď o čem bude ten film?

Host (Jan Budař): No, asi bych úplně nerad, protože vopravdu to je ještě v takových prvních fázích, takže bych to ještě nerad rád prozrazoval.

Moderátor (Vladimír Kroc): Opět to má být komedie byť třeba osudu navzdory?

Host (Jan Budař): Doufám, že už ne osudu navzdory, co se týče teda peněz na ten film.

Moderátor (Vladimír Kroc): Ostatně po úspěchu Nudy v Brně by to mohlo už fungovat tak.

Host (Jan Budař): Věřme tomu. Teda já věřím tomu. No tak uvidíme jak to, jak to dopadne no. Tak teďka jsme právě ve fázi, kdy to píšeme a pak se uvidí co dál.

Moderátor (Naděžda Hávová): Máte aspoň nějaký odhad, kdybychom mohli Hrubeše a Mareše vidět v kinech?

Host (Jan Budař): Takový odhad úplně takový, já myslím, že tak jako, nevím fakt nevím.

Moderátor (Vladimír Kroc): Dobře. Dnes máme, pokud se dívám dobře na kalendář 18. srpna, to znamená, že bohužel brzy, nerad to připomínám, končí prázdniny i vám, tedy divadelní prázdniny. Jak to vypadá, co se chystá pro vás tedy do nové divadelní sezóny?

Host (Jan Budař): No já budu teďka natáčet film s Milanem Císlerem, teďka v srpnu začínáme. To se jmenuje Duše jako kaviár. Tak to mě čeká teďka v nejbližší době. Pak ještě Honza Hřebejk bude točit film Horem pádem, tak tam taky mam takovou roličku pěknou. A pak ještě bude točit Marek Najbrt film Mistři a tam mam taky moc hezkou roli. Tak to mě vlastně čeká.

Moderátor (Vladimír Kroc): Tak Janu Budařovi se rozjelo filmování, jak to slyšíme. Ale co Divadlo Na zábradlí?

Host (Jan Budař): Divadlo Na zábradlí tam se bude zkoušet. Teďka právě Jiří Pokorný tam nastupuje jako šéf, tak teďka to bude taková sezóna velkých změn. Myslím si, že se tam bude, plánuje se jako nazkoušet asi šest a půl premiéry, což je velký...

Moderátor (Naděžda Hávová): Co to znamená šest a půl premiéry?

Host (Jan Budař): Že se rozezkouší těsně před prázdninama ještě jedna a dozkouší se po. Tak to uvidíme, jak to celý se tak jako vyvine v Divadle Na zábradlí.

Moderátor (Vladimír Kroc): Jaké jste ty prázdniny měl, když jsme se o nich zmínili?

Host (Jan Budař): No, hezký. Musím říct, že furt mám hezký prázdniny.

Moderátor (Naděžda Hávová): Užil jste si dovolenou pracovní, jste mi prozradil. Právě s Vladimírem Morávkem jste byli v cizině, tam jsme psali Hrubeše a Mareše. Ještě během těch následujících čtrnácti dnů se chystáte někam pryč?

Host (Jan Budař): Ne. Zítra akorát jedeme do Terezína, tam začíná festival. A ten náš film ho začne, zahájí ten festival. Tak tam jedeme. No a pak vlastně už začínám točit ten film Duše jako kaviár.

Moderátor (Vladimír Kroc): Když se ještě vrátíme k tomu psaní a sepisování scénáře někde v cizině, pomáhá to? Je to tak, že skutečně se dokážete koncentrovat na práci, že vás nic neruší? A nebo to nové prostředí zase rozptyluje jiným způsobem než domácí?

Host (Jan Budař): No, je to taková hezká, hezký myslím trávení času. Že si člověk tak jako jde vykoupat do moře, pak se, pak tak posedí v kavárně. A do toho různě se furt baví o tom, co s Hrubešem a Marešem? V tom je to výhodný, že to je takový jako příjemný.

Moderátor (Naděžda Hávová): Začínáte být jedním z nejobsazovanějších herců. My vám to určitě přejeme. Jsou pro vás nějaké hranice vnitřní role, kterou byste za nic nepřijal? Třeba účinkování v reklamě nebo nedovedu si představit, co by ještě mohlo být?

Host (Jan Budař): To já fakt nevím, to myslím záleží vždycky na tý nabídce konkrétní, která přijde a která je odmítnuta, takže.

Moderátor (Naděžda Hávová): A už se vám stalo, že jste odmítl?

Host (Jan Budař): Odmítl jsem, ale to byly takový spíš studentský filmečky, tak jenom tak.

Moderátor (Vladimír Kroc): Naděžda se o vás někde dočetla, že sbíráte kšiltovky. To je dost svérázný, ale na druhou stranu možná praktický koníček.

Moderátor (Naděžda Hávová): Dneska jste přišel bez pokrývky na hlavě.

Host (Jan Budař): Tak vono, já je moc nenosím ty kšiltovky.

Moderátor (Vladimír Kroc):Jak to vzniklo to sbírání?

Host (Jan Budař): Já nevím, tak mě to napadlo.

Moderátor (Vladimír Kroc): Máte ještě nějaké jiné záliby, kromě sbírání kšiltovek a komponování hudby do filmu a pro divadlo?

Host (Jan Budař): Tak to je různý. No tak vono s tím, jak se ten život vyvíjí a neustálá změna přichází, tak člověk neustále nové záliby nachází.

Moderátor (Vladimír Kroc): To je hezká odpověď. Tak dobře neprozradíte?

Moderátor (Naděžda Hávová): Co vás nejvíc baví?

Host (Jan Budař): Co mě nejvíc baví? No to zas...

Moderátor (Naděžda Hávová): Kromě profese třeba?

Host (Jan Budař): To zase záleží, no mě nejvíc baví, když mám pocit vnitřního naplnění a štěstí.

Moderátor (Vladimír Kroc): A to přináší co?

Host (Jan Budař): No to jsou různý věci právě. To se...

Moderátor (Vladimír Kroc): A přišlo to třeba po Nudě v Brně, něco podobného?

Host (Jan Budař): Určitě. Já mám velkou radost, velkou radost, že na ten film lidi chodí a nám i píšou, že se jim to hrozně líbí. Tak to mam velkou radost určitě to jo.

Moderátor (Naděžda Hávová): Takže to je to poslední, co vás zatím potěšilo nejvíc, úspěch Nudy z Brna?

Host (Jan Budař): Ne, ne, to se tak nedá říct. To třeba dete po ulici a vidíte, že pták pije z louže a najednou vás napadne, jak je to výborný, ten pták pije z louže. Tak jako v tomle smyslu to myslím. Že se najednou zjistíte, že jste součástí všeho a rozumíte? A máte z toho radost.

Moderátor (Vladimír Kroc): Dobře tak možná, že to ideální.

Host (Jan Budař): Ale to se mi teda moc často neděje. Poslední dobou mám takový těžký období.

Moderátor (Naděžda Hávová): Vzhledem k tomu, že byla sucha, tak pták z louže...

Moderátor (Vladimír Kroc): To by bylo zase pro, pro jiný pořad. Každopádně děkujeme za to, že jste se nám na závar svěřil se svým nitrem. My přejeme hodně úspěchů ve vaší práci. Jak jsme slyšeli čeká vás jí hodně. Takže mějte se hezky. Já jenom připomenu, že hostem pořadu Dva na jednoho byl herec, scénárista, hudebník, částečně také tanečník a na krátký čas loutkoherec Jan Budař. Díky. Na shledanou.

Host (Jan Budař): Taky děkuju za pozvání. Na shledanou.

Moderátor (Naděžda Hávová): Na shledanou se i s vámi těší příští týden opět ve stejném čase Vladimír Kroc a Naděžda Hávová.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.