Rozhovor s eurokomisařem Jánem Figelem

r_2100x1400_radiozurnal.png

Společně v rozmanitosti, tak to je hlavní heslo evropského roku 2008, roku mezikulturního dialogu, který je společným projektem Evropské unie, členských států a evropské občanské společnosti a do kterého významným způsobem má zasáhnout i Česká republika. A bude to i hlavní téma dnešních Dvacet minut Radiožurnálu. U mikrofonu je Jan Pokorný. Hostem je Ján Figel, člen Evropské komise odpovědný za výchovu, vzdělávání, kulturu a mládež, zkráceně eurokomisař. Dobrý podvečer, vítejte v Českém rozhlase.

Ján FIGEL, člen Evropské komise odpovědný za výchovu, vzdělávání, kulturu a mládež:
Děkuji pěkně, pěkný podvečer všem.

Jan POKORNÝ, moderátor:
Když vyjdeme z oficiálního názvu vaší funkce, jak se vyrovnáváte se svou euroodpovědností za mládež, pane komisaři?

Ján FIGEL, člen Evropské komise odpovědný za výchovu, vzdělávání, kulturu a mládež:
Tak necítím se ještě být tak starým, ale je důležité, abychom o mládeži nejen hovořili, ale s ní i spolupracovali. Já mám mládež i doma i ...

Jan POKORNÝ, moderátor:
Čtyři děti.

Ján FIGEL, člen Evropské komise odpovědný za výchovu, vzdělávání, kulturu a mládež:
Ano, i v porfoliu. A jsem přesvědčený, že Evropa by měla víc pracovat pro mládež a s mládeží, učit na téma zaměstnanosti, vzdělávání nebo i participace na společenském životě, na veřejném životě.

Jan POKORNÝ, moderátor:
Ono to možná zní i tak trochu ale odtažitě od toho normálního života, když řeknete "Evropa by měla víc pracovat s mládeží". Co konkrétně, hmatatelně bych si pod tím měl představit?

Ján FIGEL, člen Evropské komise odpovědný za výchovu, vzdělávání, kulturu a mládež:
No, když řeknu Evropa, tak proto, že je to moje zodpovědnost na evropské úrovni, ale konkrétně to znamená zodpovědnost členských zemí, protože kompetence za politiku mládeže je národní kompetencí. Takže, my se snažíme organizovat spolupráci států tak, aby se jim dařilo v této zodpovědnosti. Například přes program Mládež v akci podporujeme spolupráci mládeže, formování mládežnických organizací, výměny, účast na dobrovolnických aktivitách, což jsou velmi potřebné, ušlechtilé, ale i užitečné činnosti. Například i z hlediska neformálního vzdělávání. Takže, mladí, kteří mají evropskou zkušenost, stále to říkám z toho pohledu, že jde něco nad hranicemi z hlediska aktivity, že my nenahrazujeme státy, ale napomáháme jim, jsou lépe připraveni na účast v evropské integraci, aktivní, to znamená, že jsou občany Evropské unie naplno, nejen de jure.

Jan POKORNÝ, moderátor:
Institut eurokomisaře má určitě svoje možnosti, ale třeba výchova dětí v rodině, to je asi ta nejdůležitější věc. Vy už jste říkal, že máte čtyři děti. Vychováváte je k evropanství, anebo to budou, řekněme, takoví praví Slováci?

Ján FIGEL, člen Evropské komise odpovědný za výchovu, vzdělávání, kulturu a mládež:
Já myslím, že v tom není rozpor, praví Slováci, praví Evropané. Oni potom budou budovat svoje povědomí, ale je důležité, aby otec, matka, rodiče, společnost své mládeži poskytovala poznání, zkušenost, otevřenost a aby tu identitu, kterou jste pojmenovali tak zjednodušeně, mladí lidé viděli jako vícenásobné složení čehosi, co je rodinné anebo osobní, rodinné, regionální, samozřejmě národní, ale i nadnárodní.

Jan POKORNÝ, moderátor:
Zkusím to jinak, pane eurokomisaři. Nemám čtyři, ale tři děti a chtěl bych je vychovávat tak, jak říkáte teď vy. Co byste mi poradil?

Ján FIGEL, člen Evropské komise odpovědný za výchovu, vzdělávání, kulturu a mládež:
Například, aby se ty děti, pokud budou na jistých stupních vzdělání, zapojily do evropských studentských anebo vzdělávacích programů. Nejpopulárnějším programem v Unii není ani oblast zemědělství, dopravy nebo jiná, ale erasmus. Účast studenta na jednom nebo vícerých semestrech studia venku je vynikající zkušeností, která přispěje k jazykovému poznání, kulturnímu poznání, samozřejmě odbornému a je to velké obohacení. Proto jedno z doporučení, které bych vám rád dal, ať vaše děti, pokud budou mít možnost, se jedou nejen podívat jako turisté, ale zkusit pobýt, žít v cizím prostředí, které po čase pro ně už nebude cizí.

Jan POKORNÝ, moderátor:
Co když se jim bude stýskat?

Ján FIGEL, člen Evropské komise odpovědný za výchovu, vzdělávání, kulturu a mládež:
No, to je dobře. Když se nestýská anebo když nesmutní, jako kdyby se vytrácel pocit domova a v mém vědomí domov má více dimenzí. To nejužší je samozřejmě doma, v rodině, ale doma se cítím i ve městě, v regionu, ve státě a je dobré se cítit doma i v Evropě. My jsme přece v Evropě ne turisty, ale občany, a proto tato dimenze má být konkretizovaná a samozřejmě se nám bude stýskat po domově možná v jiné zemi, ale když budu potřebovat pomoc, když budu potřebovat uplatnění, uznání kvalifikace, už nebudu cizincem ve společné Evropě.

Jan POKORNÝ, moderátor:
Jsou ale místa v Evropě, kde se občas objeví skupiny lidí, ať jsou jich stovky anebo možná tisíce. Třeba, když vyjdeme z aktuálních zpráv, které dneska přinášíme, tak se připravuje pochod neonacistů, což když se na ty obrázky podíváme v televizi, jsou zejména mladí lidé. Teď neřešme, jestli ten pochod v České republice v Plzni nebo jestli bude v Praze, jestli bude, nebo nebude. Říkám ještě jednou, jsou to většinou mladí lidé. Vidíte v tom nebezpečí?

Ján FIGEL, člen Evropské komise odpovědný za výchovu, vzdělávání, kulturu a mládež:
Samozřejmě. Jednotlivě z jejich hlediska, to znamená, co vyrůstá z takovýchto mladých lidí, kteří už ty druhé nejmenované /nesrozumitelné/ původu anebo politického přesvědčení vidí jako nepřátele nebo jako problém a možná v jejich eliminaci vidí nějaké řešení. Co vzniká z takovéto společnosti, která podléhá takovémuto chování, když by se mělo projevit jako většinové, ne okrajové? Vždy je tedy velmi důležité, jestli jsou takovéto fenomény centrální nebo marginální. A je velmi důležité, abychom konali a jednou z odpovědí je poznání, otevírání myslí a srdcí, protože ten, kdo pozná, ten jinak přistupuje k cizímu, k problému, ke globalizaci. A ignorance plodí intoleranci. Pokud vím, už vlastně vytvářím prostor pro dialog, pro vztah, pro případné řešení konkrétního problému. V Evropě a nejen v Evropě byly vždy taková období pokušení řešit problém eliminací těch druhých buď jako třídy nebo jako rasy anebo jinak. Vidíme dějiny, které jsou plné tragédií. Dnes si myslím, že právě Evropa ukazuje způsob, jak to překonávat na občanské bázi postavit společnost na pravidlech, které dominují ne na moci nebo síle, na společných hodnotách, které jsou konkrétní a potřebné pro jednotlivce i pro společnost a toto je velký, důležitý proces i pro budoucnost. Ten se nedá navždy zabezpečit. To je jako s demokracií, to je jako s výchovou. Můžeme převzít technologii, můžeme mít odmalička mobily, ale hodnoty, ty je třeba vštěpovat výchovou.

Jan POKORNÝ, moderátor:
Stejně by mě zajímalo, jestli byste měl nějaké doporučení, jak mladým lidem, jimž žel nejsou cizí myšlenky neonacismu, ta srdce tímhle způsobem, o kterém jste teď mluvil, otevřít? Není to prakticky až nemožné?

Ján FIGEL, člen Evropské komise odpovědný za výchovu, vzdělávání, kulturu a mládež:
Není to nemožné. Samozřejmě předpokládá to i jistou dobrou vůli na obou dvou stranách, tedy těch, kterým na tom záleží, ale i těch mladých, o které teď jde. Jsme svobodní lidé ve svobodných zemích, ale je velmi důležité, abychom vnímali i společnou zodpovědnost za tu svobodu. A svoboda je jen tehdy povznášející nebo konstruktivní, když se pojí se zodpovědností. A zodpovědnost má svoje razio, má svoje pravidla. Mladí by měli být odmalička chovávaní k jisté, konkrétní, korektní zodpovědnosti za prostor, ve kterém žijí, ale i za ten širší prostor, ve kterém se postupně ocitají. Právě naše svoboda, která zesílila po roce 89, ocitli jsme se teď i ve velké společné Evropě, dokonce se dá dnes říci, že úloha Evropy ve světě je o mnoho větší, by měla sloužit k tomu, že se budeme učit z toho, co se děje ve světě, protože násilí plodí jen násilí například. Osvědčené pravidlo, které se pěkně nazývá i zlatým pravidlem, je: nedělej druhým, co nechceš, aby druzí dělali tobě. Anebo aktivně: dělejte jiným, co chcete, aby jiní dělali vám. Stálým, jestli ho mohu připomenout, protože to byl také likvidátor problémů přes likvidaci lidí, on říkával: /nesrozumitelné/, s likvidací člověka se likviduje problém. Toto není cesta ke společenství, to je opravdu cesta k násilí a neštěstím. Pakliže má nějaké dělení společnosti být a možná, že už příliš dlouho odpovídám, ale chci to naznačit, tak by nemělo jít přes nějaké civilizace nebo kultury, ale přes vztah k tomu druhému. Na jedné straně úcta k člověku, úcta k životu a na druhé fanatismus, který má nejrůznější projevy etnický, politický, náboženský. Toto ať je takovou výzvou a samozřejmě výzvou k eliminaci prostoru pro radikalizaci, pro fanatismus a xenofobii.

Jan POKORNÝ, moderátor:
Hostem těchto Dvaceti minut Radiožurnálu je eurokomisař Ján Figel. Už osmnáct dní jsme v roce 2008, tedy v roce mezikulturního dialogu. Jak to, pane eurokomisaři, běžný Evropan pozná?

Ján FIGEL, člen Evropské komise odpovědný za výchovu, vzdělávání, kulturu a mládež:
Evropa není definovaná zeměpisem nebo obchodem, ale spíš kulturami v prostoru kontinentu, protože společnou Evropu dnes opravdu charakterizují víc principy, právo, hodnoty, na kterých se dokáže rozvíjet. Jednoduše geografie nebo byznys nejsou základem jednoty, ale hodnoty, které společně vyznáváme, respektujeme, aplikujeme v každodenním životě, respektive v právu. Proto je Evropa, společná Evropa i právním prostorem. Jak pozná občan, že je toto takový rok? Každý rok má nějaké specifické téma, abychom napomáhali zvyšování povědomí, ale i tomu konkrétnímu záměru. Dialog kultury je velmi potřebný. Já jsem s tím přišel nejdříve jako s myšlenkou na prvním hearingu v době rozšiřování v roce 2004. Jako vyjednávač před tím za Slovensko, ale i jako nejprve komisař v Prodiho komisi a následně /nesrozumitelné/ jsem viděl, jak je rozšiřování Evropské unie, to historické, největší, kterého jsme byli součástí a dnes jsme naplno v Unii, bylo vnímané mnohými jako problém. Ne jako řešení anebo část odpovědi na historickou situaci nebo celkový stav, ale jako problém, který přichází. Já jsem přesvědčený, že přes vstup do Unie se Unie stává víc evropskou díky účasti nových členských zemí, protože je kompletnější komunitou. Ale tím na druhé straně narostla i rozmanitost, přibyly například slovanské země, nové jazyky, dokonce teď s Bulharskem další abeceda. Ta rozmanitost například, například říkám dvaceti třech jazyků a třech kódů nebo abeced je výrazná, ale je to zároveň charakteristika Evropy. My nejsme nějaký mlýn, ale mozaika, a proto je třeba poznat ty jednotlivé části, neplést si Slovensko a Slovinsko například, ale poznat, vytvářet vztahy, cítit se jako doma, rozvíjet vnitřní i vnější odpovědnost.

Jan POKORNÝ, moderátor:
Můžu tu vaší odpověď interpretovat možná trochu posunutě, tak, že i dalším rozšířením Evropské unie by se Evropa, Evropská unie stala evropštější?

Ján FIGEL, člen Evropské komise odpovědný za výchovu, vzdělávání, kulturu a mládež:
Tímto chci právě naznačit, že ten evropský rozměr je víc o hodnotách než o geografii nebo o nějakém objemu HDP. A právě, když Evropu chápeme z tohoto pohledu, tak například europeizace Balkánu je odpovědí na problémy na jihovýchodě kontinentu a zároveň i způsobem, jak se tato část přiblíží definitivně a začlení do společného prostoru. Takže, ano, země, které formálně si říkají evropské, by to měly naplňovat právě přes dominanci práva, principů a hodnot, které se za evropské považují.

Jan POKORNÝ, moderátor:
Jak zapadá do těchto vašich úvah, pane eurokomisaři, třeba rozšíření Evropské unie ještě o Turecko?

Ján FIGEL, člen Evropské komise odpovědný za výchovu, vzdělávání, kulturu a mládež:
Podobně jistým způsobem, protože když si Turecko osvojí, chce osvojit ty samé hodnoty, principy, pravidla, které dnes charakterizují vnitřní vztah států Unie, které jsou zadefinované ve smlouvách, v jurisdikci Evropského soudního dvora, tak to vlastně znamená z hlediska těchto hodnot jakoby europeizaci tohoto prostoru. Je to proces, samozřejmě dobrovolný a my mu napomáháme z hlediska otevřenosti a podpory tohoto procesu, ale definitivní dořečení odpovědi a vytvoření kompatibility v politické, ekonomické, administrativní, právní oblasti je výzvou pro Turecko.

Jan POKORNÝ, moderátor:
Jak by si ale tyhle myšlenky měl podle vás osvojit ten občan, který má stále ještě problém například v České republice v soužití s romskou menšinou? Abychom z těch vyšších pater sešli do reálného života.

Ján FIGEL, člen Evropské komise odpovědný za výchovu, vzdělávání, kulturu a mládež:
Romská komunita nebo romská menšina, etnikum je takové skutečné evropské etnikum, protože je rozšířené snad ve všech zemích od severu na jich, od západu na východ. Tak je jistým takovým testovacím nebo lakmusovým papírkem, jak se říká, na testování schopnosti integrovat se v tom malém nebo i větším rozměru, protože podle mě integrace, ať už evropská nebo na národní úrovni, regionální, není o nějaké asimilaci nebo absorpci menšiny nebo těch druhých, ale o participaci, o účasti jako rovný na základě těch samých pravidel a práv. Je to velké téma, protože vidíme, jak složitě a někdy i těžko je řešená ve více zemích. Vidíme problémy například mezi Rumunskem a Itálií, které s tím částečně souvisí. Ale říkám to proto, že integrace začíná doma. My nemůžeme integrovat Českou republiku v Bruselu, potřebujeme integraci tady na národní úrovni a to znamená konkrétní výzvu zvládat tuto problematiku takto doma a tím přispívat k evropské integraci.

Jan POKORNÝ, moderátor:
Vy byste třeba, pane eurokomisaři řekl nebo souhlasil s citátem, z něhož se dá usuzovat, že tradiční romská kultura a její systém hodnot jsou v řadě případů v rozporu s Listinou základních práv a svobod a rozvětvené rodinné vazby brání sociálnímu začleňování Romů?

Ján FIGEL, člen Evropské komise odpovědný za výchovu, vzdělávání, kulturu a mládež:
Neznám takovou kulturu, která by byla v takovémto nějakém zásadním rozporu s ...

Jan POKORNÝ, moderátor:
To je citát, který použil předseda KDUČSL na jedné stranické platformě.

Ján FIGEL, člen Evropské komise odpovědný za výchovu, vzdělávání, kulturu a mládež:
Tak to je třeba se ptát jeho. Ale jsem ze země, kde romská komunita je početná a dnes stále víc a víc integrovaná nebo zapojená do procesů. Jsem přesvědčený, že nějaké kolektivní nebo kolektivistické posuzování této komunity jako nekompatibilní nebo antiintegrační, neschopné integrace, respektive porušující nějak evropské listiny neobstojí, není na místě a je to spíš krátká cesta, ze které je třeba co nejdříve odejít.

Jan POKORNÝ, moderátor:
Hostem dnešních Dvaceti minut Radiožurnálu je eurokomisař Ján Figel. Unie se má stát, cituji "nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější znalostní ekonomikou schopnou udržitelného hospodářského růstu s více a lepšími pracovními místy a s větší sociální soudržností". Odkud, pane eurokomisaři tenhle citát znáte a jak je starý?

Ján FIGEL, člen Evropské komise odpovědný za výchovu, vzdělávání, kulturu a mládež:
Je už starý pomalu osmý rok, protože je takový mileniový citát z lisabonské strategie roku 2000. Na jedné straně bychom mohli říct, my, tedy myslím Češi, Slováci, že to přijali oni, evropská patnáctka, my jsme byli kandidáty na členství. Na druhé straně jsme se k tomu přihlásili. Jestli mám být konkrétní v tomto čase, je to ambice, která je jistým způsobem na místě, nedefinoval bych ji v poloze předstihnout, předběhnout, ale chtít být v prvé lize. Já jsem komisařem i pro sport a evidentně mohou říci, že nejlepší ...

Jan POKORNÝ, moderátor:
Proto ta první liga.

Ján FIGEL, člen Evropské komise odpovědný za výchovu, vzdělávání, kulturu a mládež:
Ano. Že nejlepší fotbal se hraje v Evropě. No a proč bychom nebyli v první lize i například z hlediska ekonomické konkurenceschopnosti nebo vysokého školství. Jestliže jsme tam byli kdysi, jestliže Evropa má opravdu tradice, které jsou inspirující, které jsou dnes akceptované, uznávané, zřejmě ji chybí modernizace, jen jí chybí inovativnost nebo konkurenceschopnost. Za poslední tři roky přinejmenším, protože mohu o tom hovořit z kuchyně komise, když jsme adaptovali nanovo lisabonskou strategii jako strategii růstu a zaměstnanosti, když jsme do centra této strategie postavili Evropu vědomostí a dnes už hovoříme o páté svobodě, svobodě vědomostí, což znamená kvalifikace, duševní vlastnictví, patenty, tak se podařilo dosáhnout i povzbudivých výsledků. Můžeme se podívat i na hospodářský růst za poslední roky, na opravdu velký prostor, který vznikl v nové zaměstnanosti, na víceré nové velké projekty, například součástí této inovace v roce 2005 byl návrh na etablování vytvoření evropského technologického institutu. Tehdy většina ať už zemí nebo politiků nebo partnerů okolo byla spíše zdrženlivá nebo proti, dnes je velká podpora pro jeho definitivní etablování právě v tomto roce. Jsme přesvědčení, že jsme se posunuli. Neříkám, že je to ideální, že je to ukončené, ale že je tu o mnoho silnější konsensus na reálné politice, zodpovědnosti, na partnerství, na lepším financováním. Například tento rok poprvé v dějinách za padesát let rozpočet na tento rok na prvním místě nemá zemědělství, ale konkurenceschopnost /nesrozumitelné/. Například poprvé jsme se dokázali v minulém roce dohodnout, že potřebujeme společnou strategii pro energetiku. To nikdy před tím nebylo a to jsou velká témata.

Jan POKORNÝ, moderátor:
Technologický institut, mluvil jste o něm. Bude v České republice?

Ján FIGEL, člen Evropské komise odpovědný za výchovu, vzdělávání, kulturu a mládež:
A chce ho Česká republika?

Jan POKORNÝ, moderátor:
Zeptejte se České republiky.

Ján FIGEL, člen Evropské komise odpovědný za výchovu, vzdělávání, kulturu a mládež:
Je dobré, jak jsem říkal, že už nepolemizujeme, jestli je to třeba, ale kde to bude, kdy to bude, kdo s tím vlastně bude nějak pracovat, protože o tom by měla být odpověď.

Jan POKORNÝ, moderátor:
Vy byste chtěl, aby byl v České republice?

Ján FIGEL, člen Evropské komise odpovědný za výchovu, vzdělávání, kulturu a mládež:
Já bych chtěl, aby to bylo na dobrém místě, které je kredibilní z hlediska začátku, ale i celkového rozvoje, aby to bylo místo, které bude komunikativní, opravdu dobře vybavené, dobře připravené a aby při rozhodnutích, respektive celkové budoucí struktuře tohoto institutu nové evropské země včetně České republiky sehrávaly vážnou úlohu.

Jan POKORNÝ, moderátor:
Takže, tím kredibilním místem je i Česká republika eventuálně.

Ján FIGEL, člen Evropské komise odpovědný za výchovu, vzdělávání, kulturu a mládež:
Já myslím, že Česká republika má velký potenciál, který má, může nabízet. Opakuji, je to věc diskusí a rozhodnutí v průběhu tohoto roku. Česká republika se připravuje na vážné úlohy na příští rok. Já už jsem navrhl, zatím je to v parlamentu a v radě ministrů, příští rok například nejen pojmenovat, ale rozvinout jako rok kreativity a inovací.

Jan POKORNÝ, moderátor:
Jako byste nabízel České republice téma jejího předsednictví.

Ján FIGEL, člen Evropské komise odpovědný za výchovu, vzdělávání, kulturu a mládež:
Je to pěkné téma i z hlediska kultury a vzdělávání, ale z hlediska opravdu technologií, designu, inovací, které mají v Evropě tradice, ale, opakuji, stále nejsme tím dostatečně atraktivním místem na finalizaci, na modernizaci, spíš nám unikají mozky nejen z nových zemí, ale i z těch starších, silnějších a je třeba s tím něco dělat. Myslím, že toto je také cesta jak měnit nejen poměry v Evropě, ale i image, atraktivnost Evropy.

Jan POKORNÝ, moderátor:
Takových bylo dnešních Dvacet minut Radiožurnálu. Hostem byl eurokomisař Ján Figel. Děkuju za návštěvu v Českém rozhlase. Přeju hezký večer. Na shledanou.

Ján FIGEL, člen Evropské komise odpovědný za výchovu, vzdělávání, kulturu a mládež:
I já vám děkuji a přeji všem šťastný nejen nový rok, ale evropský rok mezikulturního dialogu.

Jan POKORNÝ, moderátor:
U mikrofonu byl Jan Pokorný. Nezapomeňte, za chvíli začíná Radiofórum, máte se na co těšit.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.