Problémy pražské dopravy po povodních

Začneme aktuální situací. Omezení v centru Prahy jsou stále ještě rozsáhlá. Pravidelně kritická situace bývá na komunikacích před i za Nuselským mostem. Důvod proč jsou některé úseky stále uzavřeny je dvojí. V prvé řadě komunikace poškodila povodeň a proto se musí opravovat. To je třeba případ Smetanova nábřeží poblíž Národního divadla.

Martin Kupka, mluvčí Magistrátu hl. m. Prahy: U Smetanova nábřeží se v tuto chvíli podařilo v poměrně velkých hloubkách odkrýt některé kaverny. Pracuje se na tom, aby se zakrývaly v konkrétní čas, konkrétní termín, kdy bude možné tu komunikaci zprovoznit. V tuto chvíli nemám k dispozici... a postupná oprava není skutečně záležitost jednoho, dvou, tří či čtyř dnů.

Říká mluvčí pražského magistrátu Martin Kupka. Druhým důvodem je přednost hromadné dopravě, takže kvůli tramvajím a autobusům je pro osobní automobily uzavřen například Palackého most nebo Karmelitská ulice na Malé Straně. Rychlé řešení se tedy zatím nedá čekat. Určitá změna by podle Kupky přeci jen měla nastat asi za 6 týdnů.

Martin Kupka, mluvčí Magistrátu hl. m. Prahy: Velmi spoléháme na další zprovoznění metra, což je ovšem horizont listopadu a summitu NATO, kdy doufáme, že zprovoznění trasy C by velmi ulevilo přetížené magistrále. V tu chvíli by nebylo nutné, aby se tam pohybovalo tolik autobusů a samozřejmě že dopad to bude mít i na intenzitu tramvajové dopravy.

A teď tedy místo nejbolavější - metro. Trasa C by měla v listopadu fungovat celá s výjimkou stanice Vltavská, kterou by vozy metra pouze projížděly. Není ale jisté, že ve stejné době budou zrušeny zvláštní pruhy vyhrazené autobusům na severojižní magistrále, které si řada cestujících naopak pochvaluje. Do stavu před povodněmi by se Praha z hlediska dopravy mohla dostat tak koncem prvního čtvrtletí příštího roku, kdy snad bude jezdit metro i téměř na celé trase B. část trasy C nahrazují mimořádné linky označené XC. Traťová dispečerka a v tuto chvíli vedoucí stanoviště Sylva Havlínová vysvětluje podle jakého systému autobusy odjíždějí.

Sylva Havlínová, traťová dispečerka, vedoucí stanoviště: Linky, které tady jezdí a jsou prodlouženy z Holešovic, tak sledujeme, zda odjíždějí na jízdní řád a zvláštní posilová linka XC ta je řízena námi jako dispečery, vkládáme ji mezi normální linky do mezer mezi intervalem.

Zkuste si tipnout, kolik autobusů ze stanice Pražského povstání za jednu hodinu odjede. Každou minutu jeden, čili 60. A co na takový rytmus řidiči? Berou to prý jako součást své profese. Karel Makovský a Milan Malý tu při čekání na svůj odjezd měli čas i na náš mikrofon.

Karel Makovský, řidič autobusu: No, tak člověk musí být ve střehu samozřejmě pořád. Je tu velký provoz v Praze, no ale...

Milan Malý, řidič autobusu: Je to naše práce a je jedno, jestli točíme XC náhradní dopravu nebo jakoukoliv jinou linku, všude v Praze je ten provoz prostě plnej a musí se dávat pozor a hlavně jsme utahaný.

Vy máte vyhrazený určitý pruh. Co tomu říkáte? Jak jsou řidiči ohleduplní k tomuhle pruhu?

Milan Malý, řidič autobusu: No, moc ne, vjíždějí nám tam do toho a bohužel je to potom natvrdo na brzdy a bohužel to odnášejí cestující.

Dispečeři na nástupištích i řidiči, kteří točí na trati kolečko, potřebují pro svou denní službu i odpovídající zázemí. Jde to vůbec? Ptáme se Sylvy Havlínové.

Sylva Havlínová, traťová dispečerka, vedoucí stanoviště: Máme tady domluveno s místní restaurací, že teda nám poskytují na zvláštní stravenky jedno pití, takže to se tam dá sehnat. Vaří tam, takže i teplé jídlo. Co se týče sociálního zázemí, tak jsou tady instalovány dva chemické záchody. Je domluveno s metrem, že vlastně řidiči v uniformě mohou použít i WC v metru.

A ještě jednou zpátky k řidičům. Přeci jen se nabízí otázka, zda by se do této mimořádné situace přeci jen nehodil i psycholog. Přišel k vám někdy se na vás podívat třeba váš psycholog?

Milan Malý, řidič autobusu: Psychologa jsem neviděl.

Myslíte, že by vám pomohl?

Milan Malý, řidič autobusu: Těžko říct.

Nemáte nějaký pocit, že byste s ním musel něco konzultovat?

Milan Malý, řidič autobusu: No, s ním zrovna ne, no.

A s kým?

Milan Malý, řidič autobusu: Možná s manželkou a s rodinou - vysvětlit jim, proč nejsem doma.

Tak tady si nejsem úplně jistá, co by na to psycholog odpověděl. Řidič nejenom autobusu a tramvají, ale i osobních aut by při stresových situacích přeci jen neměli zapomínat právě podle psychologů na dvě základní věci: tou první je podle Jaroslava Větvičky z Ústřední vojenské nemocnice stres aktuální.

Jaroslav Větvička, Ústřední vojenská nemocnice: Co se týče toho aktuálního stresu, no tak samozřejmě člověk si může zanadávat, může to spolknout, za chvilku o ničem neví a všechno je v pořádku. Horší je to, pokud je laděn tak, že je cholerik a při každé příležitosti takříkajíc vypění, vyteče. To je situace, která není příznivá a která může být samozřejmě ještě potencována řadou dalších negativních okolností, například takových, jakých jsme teďka svědky v pražské dopravě.

Kromě stresu aktuálního je ale ještě nebezpečnější stres trvalý.

Jaroslav Větvička, Ústřední vojenská nemocnice: Je nutné si uvědomit, že vlastně chronický stres je jednou z příčin kardiovaskulárních onemocnění.

A rada závěrem.

Jaroslav Větvička, Ústřední vojenská nemocnice: Dobře plánovat a samozřejmě si vždycky uvědomit, že jsme v určitých výjimečných situacích, a proto musíme reagovat zcela jinak a je nutné si neustále tyto věci opakovat a podle toho se také vůbec při naplánování jakéhokoliv denního programu řídit.

Přepisy pořadů zajišťuje Česká informační agentura. Texty neprocházejí korekturou.