Přišla tma, teď jsem zase na světle, pochvaluje si Anna K. Vydala nové album Údolí včel

Nemohla jsem nezaregistrovat, že slavíš 30 let na scéně. Snažila jsem se vžít do Anny K. před 30 lety a představovala jsem si zpěvačku, řidiče, tour manažera, bedňáka, tisíce kilometrů, a kladla jsem si otázku, co je na muzice tak senzačního, že stojí těm lidem za to, aby tohle všechno vydrželi?

Čtěte také

Robert Kodym: „Vzpomínky na devadesátky mám ostré.“ Keithu Richardsovi věnoval kytaru podepsanou Zappou

Je to láska, nepřekonatelná touha to dělat za jakýchkoliv okolností, ne každý položí život za hudbu. Ukáže se to časem, pak zjistíš – stojí mi to za to? Nespat, řídit auto, opilá kapela v autě, bubny v kufru, usínání na dálnici ze Zlína. Takhle jsem to dělala několik let a ještě jsem malé peníze, co jsme dostali, rozdala.

Já bych to asi nevydržela, ještě si představím třeba 20 lidí v sále…

13 jsme také měli, ale s personálem 22. A ještě jsme si vezli pankovou předkapelu. Miluji, že jsem to zažila, je to boží. Začalo se to měnit, ani nevím, kolik let to trvalo, vydala jsem desku, která mě trošku vystřelila, lidé mě trošku znali, ti, kteří se zajímali o muziku. Ale já jsem se rozhodla, že to chci dělat jinak, že začnu od nuly, budu jezdit kluby, ohraju si to, vyšlapu si tu cestičku ne přes vydavatelství, ale přes kontakt s živými lidmi na koncertech.

Takže jsem to začala takhle dělat, postavila si kapelu, měla jsem v Malostranské besedě zkušebnu, když jsme někam vyjeli, tak to trvalo strašně dlouho, než se někdo dozvěděl, že stojí za to se na tu Anču podívat… Moje druhé album se jmenovalo Amulet, to byl můj pravý start.

Vyšlapala jsem si cestičku přes kontakt s živými lidmi na koncertech

Jaké to je tam, kde už nesvítí sluníčko a kde je chlad?

Myslela jsem si, že žádné věci, ani ty menší, nemůžu zvládnout. A už jsem zase na tom tak, že je nezvládám, nezvládnu vjet ani k vám do garáže, to jsou takové blbosti, které brzdí v životě, štve mě, že mám nějaké panické ataky z garáží a výtahů, ale to není nic tak vážného.

Album Anny K.|foto:Elena Horálková

Když jde opravdu o život, tak podle mě zapneš nějaký program, o kterém nevíš, že existuje, že ho máš – když ses bála jít na odběr krve a omdlévala jsi už na schodech po cestě k doktorovi. A pak se stane něco, řekneš si – jestli takhle budu pokračovat dál, tak to nemůžu zvládnout, zapneš autopilot a jedeš. Každý to musí zvládnout, ty temnoty. Ale není to jenom o nemocích.

Poslouchala jsem písničku Apollo 11, kde je věta – no tak vstávej. Takhle fungujete doma? Kdo komu doma říká – no tak vsávej?

Tak hádej. A to je zrovna můj text, tenhle kousek. Prostě ženské jsou držáci, kluci jsou křehčí stvoření, může to znít jak klišé, ale u nás to tak je. Teď máme studio, kterému říkáme láska. Tahle deska je plná lásky. O lásce, která překoná všechny temnoty světa. Když jsou lidé spojení, emočně, fyzicky, tak strašně silně propojení, tolik let, jako jsme my a tak moc si rozumějí, tak si myslím, že překonají všechny temnoty.

Jarní koncerty budou v dubnu, mezi Forum Karlín a Sono v Brně se vměstnaly ještě tři kousky – Písek, Chrudim a Krnov…

Máme kapelové volno, minulý rok jsme hráli strašně moc, až do konce roku, celé léto, fesťáky, takže jsem trošku zmačkaná. Ale hrajeme jednou, dvakrát za měsíc na nějaké akci, teď jsme hráli na MS v biatlonu na náměstí, bylo to hrozně fajn, tak jsem šla i fandit. Ale do té doby už koncerty nejsou, a říkala jsem si, že by bylo nezodpovědné nezahrát si před lidmi ten set list a nevyzkoušet, co na to řeknou, když chystáme velký koncert.

Jsem tak trochu nespokojený člověk, ale deska Údolí včel je pro mě geniální

A co uvidím?

Rozhodně tam budeme hrát písničky z nové desky Údolí včel, protože ji tam pokřtíme. A před tím v dubnu budou tři zahřívací večírky pro nedočkavé, tam zahrajeme celý koncert, který zazní ve Foru Karlín, ale na třech malých místech – Písek, Chrudim a Krnov.

Co všechno je ještě u Anny K. a Tomáše Varteckého u ledu? Našla bych tam písničku na jedno album?

Našla, na tuhle desku se nedostaly všechny písničky, a myslím, že tam jsou moc pěkné věci a určitě je doděláme. Tomáš se teď věnuje albu Kurtizán, teď je na horách a dodělává nějaké texty. Jsem z tohohle alba tak šťastná, jak ho tady vidím na stole, mám hroznou autocenzuru a jsem věčně nespokojený člověk, všechno mohlo být lepší, ale tahle deska Údolí včel je pro mě naprosto geniální – jak vypadá, co obsahuje, lidi, kteří nemají se mnou nic společného a koupí si ji, nebo ji dělají recenze, které vyšly nádherné. Všichni to pochopili.

Na co se můžeme těšit v dokumentu ČT o Anně K.? Poslechněte si celý rozhovor.