Při výbuchu jaderné bomby používejte igelitové sáčky!
V případě jaderného výbuchu si lehněte na břicho na zem, nohama směrem k epicentru a hlavu si chraňte rukama. Takové instrukce dostávali občané Československa před třiceti lety, kdy mezi USA a SSSR vrcholila studená válka. Významný podíl na ukončení jaderného zbrojení má letošní osmdesátník, tehdy generální tajemník ÚV KSSS Michail Gorbačov. I díky němu se z okupovaného Československa stahovaly sovětské zbraně už před rokem 1989.
Do kamer se široce usmívají Michail Gorbačov a Ronald Reagan, který ještě pár let předtím označoval Sovětský svaz za Říši zla. Následně usedají ke stolu a podepisují Smlouvu o likvidaci raket středního doletu. Psal se prosinec 1987 a oba muži se potkávají ve Washingtonu, kde americký prezident vítá vládce SSSR jako starého přítele. První si při podpisu smlouvy neodpustí vtípek „důvěřuj, ale prověřuj“ a Gorbačov kontruje „opakujete to při každém setkání“.
Podpisem dohody se pomalu snižovalo jaderné napětí mezi Východem a Západem. Ke konci se chýlilo i nacvičování ochrany před jadernými útoky, jehož pilířem byla branná cvičení pro mládež. „Pro lidi to muselo být překvapení, když viděli v televizi v přátelském rozhovoru s Gorbačovem prezidenta Reagana, kterého do té doby komunistická propaganda vykreslovala jako ztělesněné zlo,“ říká historik Petr Blažek z Ústavu pro studium totalitních režimů.
Podpisu dohody ale přecházela léta studené války a militarizace civilního obyvatelstva v Československu. Děti se učily připravovat na jaderný útok a běžnou součástí výuky byla třeba i branná cvičení. „Děti měly mít pláštěnku a nějaké igelitové sáčky na ruce a na nohy. Tímto způsobem se měly krýt před účinkem jaderného ohrožení. Ale to my jsme na gymplu nikdy nedělali,“ vzpomíná na instrukce Jozef Šimána, který tehdy jako začínají učitel tělocviku na gymnáziu v Plzni dostal na krk brannou výchovu.
Proti rozmístění jaderných raket na kapitalistickém západě pořádali komunisté mnoho propagačních akcí, od koncertů přes mírové pochody po manifestace. V té době proto opozice připravila Petici za jaderné odzbrojení, a to na obou stranách železné opony. „Ačkoliv neexistují přímé důkazy pro tvrzení, že v Československu byly jaderné zbraně, už na jaře 1988 ukazovala Československá televize, jak Sověti odvážejí rakety,“ připomíná historik Petr Blažek.
Na tehdejší petici si dnes v Česku jen málokdo vzpomene, ovšem ruští historikové mapující socialistické Československo ji považují za jednu z nejdůležitějších událostí okupace. „Podle ruského výkladu dějin měla být petiční akce tak rozsáhlá, že dokonce místní komunistické vedení mělo uklidňovat obyvatelstvo. Je to takový pohled na gubernii z centra velké říše,“ dodává Blažek.
Čísla a fakta o jaderných zbraních se historici dozvědí teprve tehdy, až Moskva zpřístupní badatelům své tajné vojenské archivy. Dnes už alespoň víme, že sovětské tajné služby přikládaly během okupace největší význam opoziční petici proti rozmístění raket středního doletu. Přitom ji podepsaly 2 tisíce lidí.