Pohyb mi dává do života optimismus a elán. Nepřemýšlím o tom, jestli mě něco bolí, říká 77letá krasobruslařka

Viděla jsem tady krásné fotografie. Jste to vy a vaše dcera, když byla ještě holčička...

Ta mě k tomu přivedla. Kvůli dceři jsme se přestěhovali z Chomutova, kde jsem bruslila do 15 let. Učila jsem ji, co jsem uměla, základy. Trenér z Liberce si ji vyhlédl a řekl, že se mu zdá talentovaná. Byt v Liberci nebyl, tak jsme dostali domeček v Tanvaldu.

A teď je dcera trenérkou svojí maminky.

Tak. Já jsem skoro 50 let nebruslila. Pak jsme zjistili, že jsou závody pro „adulty“. To tady nikdy nebylo. Tyhle závody jsou od 29 let a je to rozdělené po deseti letech. A ona, že to zkusí. Přijela tam, začala trénovat a říkala: „Mami, když budeš trošku trénovat, můžeš jet na závody taky.“

V kolika letech jste vyrazila na první závody?

Čtěte také

Chcete ošálit svůj biologický věk? Jezte maso a hýbejte se, radí endokrinolog Jiří Jenšovský

Bylo mi 71. Získala jsem hned zlatou medaili. (směje se)

Vydaly jsme se do Oberstdorfu v roce 2017. Bylo nás tenkrát asi osm, soupeřky mě neznaly, tak říkaly: „Nějaká nová z vesnice, tak co asi...“ Hned jsem měla zlatou medaili, a tak to pokračuje každý rok. Tento víkend jsme měli velký závod v Bormiu. Bylo to náročné, 850 kilometrů, tak jsme přespali jednu noc, abychom tam přijeli za světla.

To jsou světové zimní hry, že ano?

Vypadá to jako olympijské hry pro dospělé. Je tam biatlon, skoky na lyžích, curling, hokej, běžky, sjezdy... Začíná to pondělkem a končí až v neděli. Máme dva programy. A jsou tréninky, které jsou zase mimo, ty si musím připlatit. Trénink byl venku, bylo minus 12 stupňů. Bylo to hezké, ale... zvládli jsme to. (usmívá se) Měla jsem poslední závod v neděli, to už bylo dlouhé.

Umím si představit, že ve vaší kategorii 70+ ve všech disciplínách soutěží bývalí sportovci. Ale můžou tam být i kategorie pro lidi, kteří třeba krasobruslit začali až po čtyřicítce nebo po padesátce? Jak jsou vaše kategorie uspořádané?

Tam se vás nikdo neptá. Kdybyste chtěla, můžete se přihlásit, že si chcete zazávodit. Něco byste tam předvedla, třeba míň, ale zúčastnila byste se. Ty kategorie po deseti letech jsou ještě rozdělené na bronzovou, stříbrnou, zlatou, pak je master a master elite. Dcera je ve třetí kategorii, protože je od 50 do 60. Čtvrtá skupina je od 60 do 70. My jsme pátá, my už nemáme limit, my už to máme až do konce. (směje se)

Myslím, že je pořád rozhodující pohyb. A když se pohyb daří ještě ve věku 70+, je to skoro zázrak. Co pro vás pohyb na bruslích znamená?

Čtěte také

Tělocviků se třídou, kde seděla Samková nebo Charvátová, jsem se nemohl dočkat, vzpomíná trenér Suk

Pohyb je pro mě radost. Dává mi do života optimismus a elán. Cítím se dobře, nemám starost přemýšlet, jestli mě něco bolí. Mám starost jenom, jaké šatičky si pořídím, co si tam vezmu na sebe a aby člověk dobře vypadal.

Je to nákladná věc, pronajímat si stadion na trénink a dorazit do Itálie na světové hry? Platí vám to někdo?

Bohužel nám nikdo nepřispívá. Takže si kupuju v Jablonci led. Ledaři jsou pyšní, máme dobré zázemí. Ale finančně je to náročné. Musíme si koupit ubytování na týden, startovné je 200 eur. Manžel jako doprovod 100 eur. Ale co člověk prožije, to vám dá hodně let k dobru, k životu navíc.

Co člověk prožije?

Setkáváte se s těmi lidmi od 29 let – chodí fandit, gratulují, a že by taky chtěli, aby tak jednou ještě mohli bruslit... Dávám lidem trošku naději, že se všechno můžou pokusit dělat, aby měli tu radost. U televize nesedíme, to ani náhodou. V zimě jsme chodili na běžky. Teď se chystáme příští týden. Závod máme až v dubnu v Mariánských Lázních.

Jana Přibylová z Tanvaldu má na svém kontě řadu trofejí|foto:Jaroslav Hoffmann, Český rozhlas

Jak se Jana Přibylová připravuje na závody? Jak jsou rozhodčí přísní na krasobruslařky ve věku 70+? A co paní Jana ráda dělá ve svém volném čase? Poslechněte si celý rozhovor.