Poe v Laterně Magice: „Kdo je vyznavač klišé, ten odejde,“ odhaduje skladatel Ivan Acher

Jaké nástroje mají hrát, když se na jevišti objeví přelud?

Čtěte také

Hraju na vše, co se namane. Ozvučit se dá kelímek od jogurtu i zahradní hadice, směje se hudebnice Klára Boudalová

Do začátku, když se udělala první dramaturgická koncepce, jsme byli vybavení i rustikálnějšími přístupy, jako byla niněra nebo hrací pila…. Kostýmy určují strašně moc inscenace. Evička Jiřikovská vybrala  výtvarnou stránkou rozmezí, odkud dokud se můžeme esteticky i myšlenkově pohybovat, tak jsme se do toho museli vejít. A proto nám odpadli zajímavé zvuky alá pila a niněra.

Uslyším zvuk, který se mi bude líbit, nebo který mě znepokojí?

Nemám vaši emo mapu v kapse, ale jestli jste dobrodružná a zvídavá, tak vás to bude bavit. Jestli jste vyznavačka klišé, tak myslím, že utečete.

Co se děje ve vaší hlavě, když experimentuje se zvukem? A kdy tohle všechno začalo?

Začalo to tím, že jsem se snažil dostat z nástrojů něco, co by nepřipomínalo nástroj, ale dokázalo využít potenciál, který má. Takže jsem na chviličku opustil harmonickou strukturu a pokoušel jsem se tvarem zvuku vybudovat takovou energii, která má tradiční účinek na diváka. Oklikou přes jiné spektrum zvuků a jiný přístup k architektuře chci dostat i z diváka vášeň, kterou v tom cítím já. A myslím si, že se to podařilo. Lidé se nemusí bát, že je neodnesu do vesmíru nebo že nedokážu dodat zpěněnou krev ve správný čas.

Mám se těšit na Poa Vladimíra Javorského?

Není tam sám, je tam i Tereza Marečková, jeho alter ego. Vláďa Javorský nás s Lenkou Vágnerovou a její Company provádí už delší čas, protože Lenka v něm čuje velký pohybový a mimický talent. Vyhlédla si ho jako dramaturga, supervizora a zároveň dodavatele hlasu vypravěče pro krásné představení Lešanské jesličky. A tohle je vlastně pokračování s Vladimírem.

Ivan Acher, básník a skladatel|foto:Anna Duchková, Český rozhlas

A Tereza Marečková je od opery Sternenhoch naším oblíbeným objektem na využívání různých druhů jejích talentů. Teď ji tam máme jako zpěvačku barokní opery, pak musí rychle přešaltovat a udělat písničku na módní přehlídku. Pak zahrát těžké indické sólo na housle. Má toho tam požehnaně.

Budu se bát?

Myslím, že jo. Už dva lidé, o kterých bych to neřekl, odešli na prvních ukázkách, a za chvíli se vrátili. Nevydrželi ten tlak první části, kdy je Jáma a kyvadlo a kdy je to síla. Industriální zvuky jsou vypjaté, je tam preparované violoncello s preparovaným pianem, ale je to amplifikované tak na krev, že pro někoho je takový zážitek velký tlak. Takže ne že by potichu ublinkávali nad tím, jak jsme to udělali, ale jenom museli odejít pod tím tlakem, a pak se vrátili na lyrickou pasáž.