Hraju na vše, co se namane. Ozvučit se dá kelímek od jogurtu i zahradní hadice, směje se hudebnice Klára Boudalová
Popularizátorka klasické hudby Klára Boudalová používá svérázné metody. Na pódiích koncertních síní předvádí chemické pokusy, newyorské profesory učí hrát na nástroje z odpadků nebo umožňuje dětem, aby si osahaly klasické hudební nástroje. „Nejde o vzdělávání, neučíme hudbu, ale radost. Mít něco rád je dovednost, kterou můžeme budovat. Především tím, že se člověk dobře baví. A to chce velkou otevřenost k šílenostem,“ vysvětluje svoje východisko.
Příčnou flétnu nazýváte dlouhou dírou obalenou dřevem. Nečepýří se flétnisté?
Možná trochu, ale já si z nich nedělám legraci, neznevažuji jejich umění. Nikdo si ale nebude um vážit, pokud nerozumí tomu, v čem tkví. A když si lidi uvědomí, že to je těžké, fyzicky náročné, ale také krásné – a ještě je u toho legrace, nakonec se baví i muzikanti.
Prosazujete hudební školu hrou, ale cvičení je dril...
To záleží na tom, jak se se rozhodnete. Pokud plánujete profesionální dráhu a trénujete technickou dovednost, nebo obecnou kreativitu, přístup k životu, emoční rozvoj dětí. Vzdělávání v hudbě je široká záležitost: hude by měl být schopen napsat popovou písničku a zároveň hrát na hudební nástroj na mistrovské úrovni. Pokud se pro to rozhodne. V hudebních školách jde o sólové hraní a o dril, ale všichni nebudou virtuosové. Je škoda, že se zapomíná na větší a podstatnou část: budování radosti a vztahu k hudbě.
S bratrem, sociologem Jiřím Boudalem, jste založili kapelu Mint Planet. Co hrajete?
Děláme pop, ale vymýšlíme spoustu zajímavých zvuků, kytara nám nestačí. Myšlenka na odpadkový orchestr vznikla, když jsme vyráběli písničku I'm Done, kde hraju na vysavač. Dlouhodobě hraju na vše, co se dá ozvučit: kelímek, kávovar, láhev, cokoli se namane. Idea odpadkového orchestru je, že hudební nástroj se dá vyrobit z čehokoli. V rámci Kreativní Evropy odstartuje na jaře projekt ve Francii pro děti ze sociálně vyloučených lokalit. Nemají přístup k ničemu, ale kelímek od jogurtu nebo zahradní hadice tam bude.
Pro Rozhlas jste vytvořila pořad Vlnohraní. Víte, kolik tlačítek je na mixážním pultu?
To by měli vědět rozhlasoví zvukaři! Vlnohraní by mělo mluvit nejen o hudbě, ale i jak to chodí v rozhlase. Vždy se snažím vycházet z toho, co má instituce „doma“. Při práci se symfonickým orchestrem mě zajímá, co chce říct dirigent. Nebo jak fungují pomáhající profese? Vidíme to, co je na pódiu, ale neuvědomujeme si zajímavé věci po povrchem. Hudební produkce vyžaduje spoustu profíků – a mě samotnou zajímá, kolik tlačítek je potřeba.
Jak se dají vyrobit housle z krabičky od čaje? Čeho se bála při chemickém pokusu se symfoniky? A proč není třeba dokonale hrát na hudební nástroj, když chce člověk dělat hudbu? Poslechněte si celý rozhovor.
Související
-
Nic není nemožné, řekla si mladá slovenská hudebnice a začala se učit hrát na pilu
Zpravodajka Pavlína Nečásková si na Slovensku povídala s mladou hudebnicí, která umí jako jedna z mála dřevorubecký nástroj nadpozemsky rozeznít.
-
Vyjadřuji, jak hudbu cítím, říká český beatboxer. Poslechněte si, jak umí imitovat hudební nástroje
Beatbox je imitování hudebních nástrojů pomocí úst. Nejlepší český beatboxer Tiny Beat, zavítal do studia Radiožurnálu a nezapomněl si s sebou vzít malý mixážní pultík.
-
Hra na japonský nástroj šamisen je jako magie na třech strunách. Kdo ji zkusí, ten jí propadne
Japonská tradiční hudba dovede netrénované evropské ucho pěkně překvapit. Marie Machytková se o tom přesvědčila na speciálním workshopu v Tokiu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.