Na Provázku jsem zažil neuvěřitelné věci! Ale v muzice se cítím nejvíc sám sebou, říká Michal Dalecký

8 fotografií

Živí vás film, anebo divadlo?

Myslím, že spíš film. Živí mě film, natáčení a koncerty s kapelou Bombarďák. Divadlo už moc nedělám, už jenom dohrávám dvě věci.

Takže Divadlo Bolka Polívky, tam už nehrajete nic?

Tam dohrávám jedno představení, který se jmenuje Srnky, potom jsem v divadle Reduta v Brně, dohrávám představení Improvozovna, kde jsou improvizace.

Kancelář Blaník patří mezi nejpopulárnější pořady internetové televize Stream.cz|foto: Seznam.cz

Já jsem pochopila, že ale divadlo vás baví, protože je to disciplína, která je tvůrčí, nemusíte nikomu podlézat a můžete si dělat to svoje a ještě, když to dobře vyjde, tak se tím živit.

To jo, ale to jsem asi říkal někdy dřív, a teď jsem to trošku přehodnotil. Nejvíc, kde se cítím sám sebou je ta muzika. Třeba s kapelou Bombarďák. V divadle se musíte přizpůsobit systému, to znamená termínama...

Když máte koncert s Bombarďákem, tak taky máte termín...

Ale kdybych byl zaměstnanej v divadle, tak musím být loajální k establishmentu, musíte poslouchat režiséra stoprocentně. Když mluvím o tvůrčí svobodě, že můžete dělat, co chcete, tak to mám v kapele. Děláme, co chceme. Děláme si z toho legraci nebo to myslíme vážně... je tam opravdová svoboda.

Čtěte také

Roubal? Už bych to nechtěl znovu zažít, říká Hynek Čermák o roli psychopata. Do kin teď míří jako boxer na vozíku

Ale s Vladimírem Morávkem třeba Mistr a Markétka, s bratry Formanovými Čarokraj, to musí být velmi silné zážitky.

Když jsem nastoupil na Provázek, tak jsem zažil úplně neuvěřitelný věci. Z toho žiju do teď a čerpám v rámci svýho herectví. Potkat Vladimíra Morávka, to jsou úžasný věci. U Vladimíra Morávka můžete mít nějakou svobodu, ale zároveň jste spjatá, že musíte dodržovat jeho vizi. Když nabídnete, že budete hrát a najednou si stoupnete na stůl, tak buď řekne jo, nebo ne. Někteří režiséři vám to nedovolí vůbec. Ale díky Provázku jsem se potkal s bratry Formany, s Honzou Mikuláškem, s panem Pitínským. To jsou neuvěřitelní lidi, se kterými jsem mohl dělat. A ještě skvělý představení.

Po tomhle se vám nestýská? Jako herec tomu nemůžu jít naproti? Zajít za Formanem a říct: já bych chtěl hrát s tebou zase v nějakým představení, nemáš něco?

Můžu mu zavolat, ale je tam spousta věcí, který by byly asi komplikovaný. Mohl bych s Formanama něco dělat, ale nevím, jestli bych dokázal v reálu odjet s nima do Francie a být tam dva měsíce. Protože mám kapelu Bombarďák, který se chci taky věnovat. Anebo svý děti... Je tam spousta plusů a minusů.

Bombarďák. Jak to funguje na vašich vlastních dětech? Máte dva syny.

Dobře. Když děláme novou desku, tak jim pouštím nějaký demáče a oni řeknou: „To je blbý“ nebo „to je dobrý“. I když řeknou, že je to blbý, tak řeknu: „No, ale já to stejně tak udělám“. (směje se) Teď jsme třeba jeli autem a chtěli si to poslechnout, takže dobrý.

Takže asi to funguje...

Já myslím, že to funguje. Tam funguje totiž to, že my z těch dětí neděláme blbečky. Že k nim přistupujeme jako: „Čau, hele tebe trápí tohle? No jasně, to znám, to mě trápí taky.“ A nedělám: „No neboj, to bude dobrý, nebreč, to zvládneš...“. Né, prostě vybreč se, to je jasný. Máme písničku o bulení... Přistupovat k dětem, že to jsou normální bytosti, který maj stejný problémy jako my, akorát že my se zamračíme a ony hned začnou brečet.

Jaké bylo natáčet s Tondou Blaníkem v New Yorku? Je pro lidi stále panem Žížalou? Co mu vadí na českých filmových trailerech? A čím Michala Daleckého baví příběh filmu Promlčeno? Poslechněte si celý rozhovor.