Podobné divadlo v Česku nenajdete. Ve slovenském Zrakáči hrají nevidomí a slabozrací herci. Vnímají to jako zábavu i terapii

U zrodu představení „Jste mezi námi“ stály běžné otázky, kterým nevidící čelí stále dokola. Hned v první scéně se žena snaží přesvědčit ochranku před vstupem do klubu, že není opilá, že akorát nevidí. Vyhazovač jí to odmítá uvěřit.

Chovejte se k nám jako k lidem

Šestice přehrává situace, které se jim, nebo jejich známým skutečně staly. Přestože hra má diváka vzdělávat, je plná humoru a diváci nespouští z herců oči.

Poselství je zřejmé: ne každý člověk s bílou holí je ztracený a potřebuje pomoc, v rozhovoru s nevidícím se není třeba vyhýbat výrazům jako je na shledanou nebo brzy se uvidíme.

Čtěte také

Díky Světlušce mohou trénovat: Zrakově postižení hráči bowlingu už získali zlatou medaili

„Lidé by se k nám měli k nám chovat jako k lidem. Ne jako k slabomyslným a nesvéprávným, ale jako k lidem. A nezabývat se tím, co ve své podstatě ten jednoduchý pozdrav na viděnou znamená. Je to jen pozdrav,“ shrnuje herečka Martina Lužáková.

Ve střední Evropě jedinečné

Bratislavské Divadlo Zrakáč pro nevidící a slabozraké herce vzniklo jako první svého druhu ve střední Evropě už v roce 2010, z iniciativy režiséra Jozefa Pražmáriho, který sám přišel o podstatnou část zraku.

Soubor odehrál Romea a Julii, několik komedií i autorskou hru Vztahovačky. Představení „Jste mezi námi“ je jeho první hra věnovaná tématu nevidících.

„Toto představení je asi víceméně to, co divák očekává, když se dozví, že jde na divadlo slabozrakých a nevidících herců, protože se v představení opravdu řeší to téma.“

„Ale například minulé představení „Vztahovačky“, které jsme uvedli, bylo celé o tom, že hráli vidící lidi. Byl to úplně jiný příběh a s tímto tématem to nemělo nic společného. A to mi na tom vlastně přišlo krásné,“ říká Martin Bednár, jediný z šestice herců bez zrakové bariéry.

Zkoušky i orientace na jevišti jsou jiné

Nevidící herci musí na zkoušky chodit už s naučeným textem, mít scénář v ruce nestačí. Zvládnout je třeba také orientaci na pódiu, prozrazuje herec Stanislav Sokol.

„Funguje různé krokování. Lidé, kteří mají zbytky zraku, se pohybují podle pozice světelných objektů, reflektorů. Také velmi pomáhá struktura jeviště. Ty většinou mají nějaké desky, na těch jsou spojnice, což může být vodící linie pro toho člověka.“

Čtěte také

Na prknech Slovenského národního divadla zní Modlitba pro Martu

Zahraniční soubory prý využívají i při zemi napnutá vodící lanka. Pro herce má působení v divadle i terapeutický rozměr.

„Humor, který v té hře je, a fakt, že si umíme sami ze sebe udělat legraci, nám pomáhá, abychom zvládali i situace, které nás čekají nebo které jsme nedokázali ještě zpracovat humorem, ale časem je zpracujeme,“ říká Martina Lužáková.

Už několik sezón působí Zrakáč na prknech Slovenského národního divadla. V listopadu představí společně s jeho hereckými hvězdami novou hru.