Arabské stínové divadlo je památkou UNESCO, přesto málem zaniklo

Loutky jsou vyrobené z tenké barvené kůže. Některé jsou pohyblivější, jiné strnulejší
Loutky jsou vyrobené z tenké barvené kůže. Některé jsou pohyblivější, jiné strnulejší

Podle světové organizace hrozí tradičnímu arabskému umění zánik hlavně v Sýrii. Masivní nástup moderních druhů zábavy a sedm let občanské války způsobily, že dnes ovládá stínoherecké umění jediný Syřan. Karagöz, hlavní postava orientálních stínových her, ale bojuje o přežití i v dalších blízkovýchodních zemích. Na představení v Káhiře si zašel zpravodaj Štěpán Macháček.

V Egyptě mají děti pololetní prázdniny, a také proto je nádvoří historického domu Bajt Suhajmí ve starém centru Káhiry úplně zaplněné dětskými diváky a jejich rodiči.

Je sedm hodin večer, na nádvoří je tma a před diváky září bílé průsvitné plátno o velikosti asi dva krát tři metry. Prosvěcuje ho lampa umístěná za plátnem, a teď se na bílé ploše objevily dvě pestrobarevné postavičky. Jsou ploché, přitisknuté k plátnu zezadu a hýbou se po něm loutkovými pohyby. Také tyhle barevné loutky prosvěcuje silná žárovka zpoza plátna.

Právě teď hledáme nejlepší zápisník našich zpravodajů. Je to na vás! Hlasujte do 10. února v anketěPoslechněte si nominované a rozhodněte.

Z jednoduchého příběhu o prodavači granátových jablek plyne ponaučení, že pomáhat se má nezištně. Tradiční egyptská pohádková postava Goha vtahuje do příběhu a dialogu děti i dospělé a loutkoherci za plátnem zvládají mluvit, zpívat a ještě vodit loutky.

Kam s dětmi o prázdninách

Muhammad a Fatma se dvěma malými dcerami se po představení tváří pobaveně: „Byli jsme tu dneska poprvé a bylo to skvělé. Myslím, že s manželkou jsme se bavili možná víc než naše děti. Mají teď prázdniny, tak chceme, aby toho využily. Jeli jsme sem na představení kus světa, bydlíme až u pyramid v Gíze.“

Jiný divák s rodinkou bydlí naopak za rohem: „Moc pěkné představení, už jsme tu jednou byli. Jsme místní, ze starého města. Tohle je kus egyptského dědictví, v Egyptě je Aragóz doma. Příští pátek zase vezmeme děti a půjdeme znovu.“

Vzkříšené umění

Jdu se podívat, kdo ty krásné scény zezadu na plátně tvořil, a potkávám mladého loutkoherce Mustafu Sabbágha. „Tohle je naše původní egyptské divadlo, žádná inspirace evropským divadelním uměním,“ zdůrazňuje s tím, že jeho soubor si dal za cíl tohle tradiční umění oživit.

Divadlo v pensylvánském zapadákově je jako okénko do starých časů

Nejen hlediště Misherova divadla za současnou podobu vcěčí obětavosti místních obyvatel

Není moc důvodů, proč by mělo návštěvníky Pensylvánie lákat město Altoona. Dobu své největší slávy, kdy bylo důležitým průmyslovým sídlem a železničním uzlem, má dávno za sebou. Jedním z posledních míst, která roky rozkvětu připomínají, je historické Mishlerovo divadlo. Pro Čechy je o to zajímavější, že nápadně připomíná americkou verzi pražského Národního divadla.

Před dvaceti lety zbyl totiž prý v celém Egyptě jediný lidový loutkoherec. „Hasan Channúfa by poslední. Pak se ale o záchranu divadla začala snažit naše skupina mladých absolventů umělecké akademie,“ dodává Mustafa.

Loutkoherec všeuměl

„Loutkoherec tu musí být všestranný – vymýšlí loutky, vyrábí je, hraje s nimi, musí dobře mluvit i zpívat,“ popisuje staré egyptské umění jeho mladý protagonista Mustafa Sabbágh. Spolu s kolegy si také sami vyrábějí loutky podle starých vzorů. Jsou ploché, průsvitné a sestávají z několika navzájem pohyblivých dílů spojených nýty.

„Loutky jsou vyrobené z tenké barvené kůže. Některé jsou pohyblivější, jiné strnulejší, záleží na povaze postavy,“ ukazuje mi Mustafa, jak dvěma tyčkami připevněnými k různým částem loutky vytváří na plátně její krásné pohyby. Musí ale zároveň dávat pozor, aby sám nevrhal na scénu stín.

Na nádvoří je tma a před diváky září bílé průsvitné plátno
Spustit audio
autoři: Štěpán Macháček, Anna Duchková|zdroj: Český rozhlas

Související