Podal ruku zlu, aby pomohl předejít nejhoršímu. Emil Hácha se očištění od obvinění z kolaborace nedožil
Emil Hácha nastoupil na Pražský hrad za mimořádných okolností – po přijetí Mnichovské dohody a po abdikaci Edvarda Beneše. I celé jeho prezidentství bylo nestandardní. Ve funkci Háchu potvrdil Adolf Hitler a jeho hlavním úkolem bylo udržet v protektorátu klid.
Emil Hácha se ujal úřadu na konci listopadu 1938.
„Všichni jsme cítili, v okamžiku, kdy nový prezident vstupoval na posvátnou půdu Pražského hradu, že úkoly, které mu byly uloženy a které přijal, jsou nezměrné a osudové,“ popsal výstižně a předvídavě rozhlasový reportér v den Háchovy inaugurace jeho prezidentskou budoucnost.
Podle historičky Jany Čechurové z Ústavu českých dějin Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze by byl Hácha možná dobrým prezidentem v jiném, klidném přechodovém období, ale on měl před sebou velkou zkoušku, ve které obstál velmi problematicky.
Osudové dilema
Tou zkouškou byla potupná noc v Berlíně ze 14. na 15. března 1939, po které spoluobčanům zlomeným hlasem oznámil, že „odevzdává osud národa a státu s plnou důvěrou do rukou vůdce německého národa“.
Hácha si vybral částečnou spolupráci se zlem s cílem jeho zmenšení.historička Jana Čechurová
Rozhodoval se, co je větší zlo, jestli si s novým režimem zadat a zároveň zbrzďovací a intervenční taktikou získávat českému národu výhody, nebo se prezidentské funkce vzdát a jenom sledovat další vývoj.
Hácha zvolil první možnost, ale využívat svoji pozici ve prospěch svého národa se mu dařilo méně, než si původně představoval. „Nicméně díky Háchovi byly propuštěny tisíce lidí. Ti by jinak skončili na popravišti nebo v koncentračních táborech,“ zdůrazňuje Jana Čechurová.
Zneužitý stařec
Pro německou okupační správu bylo nejdůležitější, aby v protektorátu zůstal klid. Po atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha už ale prezident tlaku nacistů nedokázal čelit a „háchovština“ se stala synonymem pro kolaboraci.
Dnes už lidé tak vyhraněné názory na protektorátního prezidenta nemají. Byl to podle nich starý nemocný pán, který byl zneužit, a odsouzení, kterého se mu dostalo po válce, si nezasloužil.
Těžce nemocný Emil Hácha zemřel krátce po skončení války, na konci června 1945 ve vězeňské nemocnici na Pankráci.
