Plovoucí trhy v Thajsku dobývají turisté

Život obyvatel Thajského království se po staletí odehrával mimo jiné také na vodě. Důmyslná síť kanálů zajišťovala snadnou dopravu i dostupnost. Postupně na nich proto vznikaly takzvané plovoucí trhy. Jen v Bangkoku bývaly kanálů tisíce, většina už však ustoupila výstavbě silnic a mrakodrapů. Přesto dodnes najdete v Thajsku místa, kde si plovoucí trhy i přes zvyšující se zájem turistů zachovávají svůj původní ráz.

Míjíme kostel Narození Panny Marie a vplouváme do kanálu Khlong Damnoeng Saduan, který právě u katolické katedrály ústí do řeky Mae Klong. Srovnání s italskými Benátkami, tedy s Grand Cannalem a bazilikou svatého Marka, však rozhodně není na místě. Jejich thajský protějšek totiž místo výstavných paláců lemují dřevěné chatrče a samotná vodní cesta není ničím jiným než zapáchající stokou.

Život na vodě

„Kanál vybudoval král Ráma IV. v letech 1851 až 1868. Dlouho tu neexistovaly žádné cesty ani silnice, jen tenhle kanál. Podobně jako tomu bývalo v Itálii. Ovšem náš panovník ho kopal ručně,“ vypráví mi můj průvodce. „Je dlouhý 35 kilometrů a spojuje řeky Mae Klong a Tha Chin.“

O osobním podílu uctívaného monarchy hodně pochybuji, raději však jen v duchu. Král je totiž v Thajsku prakticky na úrovni boha. Mezitím míjíme několik koupajících se dětí, na druhé straně zase žena pere prádlo bez ohledu na to, že jen o několik metrů dál si zrovna někdo na toaletě ulevil a spláchnul. Samozřejmě vše vytéká pěkně do kanálu.

Obrázek pečlivě srovnaného nákladu ovoce a květin patří k tradičním výjevům každodenního života na thajském plovoucím tržišti

Každodenní život u vody zkrátka zůstává stejný bez ohledu na století. Pokrok ovšem nezastavíš, takže na domech jsou pěkně usazené satelitní antény a kromě lodí mají jejich majitelé z druhé strany příbytku zaparkované i auto nebo přinejmenším motorku.

Pestrobarevná podívaná

To už se však blížíme k cíli – plovoucímu trhu. Naše úzká a dlouhá, takzvaná dlouhoocasá loď Hang Yao má chvílemi co dělat, aby se ve spleti malých a ještě menších kanálů dokázala vytočit. Nakonec však bezpečně připlouváme na kraj tržiště, kde přesedáme na thajskou gondolu, též s ručním pohonem. Mimochodem i cena za svezení je na místní poměry pěkně přemrštěná.

Ještě že zdarma dostávám slunečník. Rozpálená žlutá koule na obloze ukazuje svou sílu a já nemám opalovací krém. Po chvíli už ovšem zapomínám na panující horko a plně se soustředím na tržiště plné dřevěných pramic prohýbajících se pod nákladem guavy, ananasů nebo voskového jablka.

Tropické ovoce hýří doslova všemi barvami a láká k zakousnutí. Nastává typické smlouvání, na jehož konci jsou spokojeni oba. Kupuji trs banánů, rambutan a mangostinu. Všudypřítomné turistické tretky míjím s blahosklonným úsměvem a nechám se odvézt k paní, která nabízí kokosové ořechy.

Pouliční kuchyně – na vodě

„Zdejší lidé prodávají především kokosové ořechy, protože jsou nedílnou součástí thajské kuchyně. Ale vyrábí se z nich třeba i mýdlo. Jinak ovšem místní obchodníci nabízejí prakticky vše, na co si vzpomenete. Jídlem počínaje a suvenýry konče,“ ukazuje mi průvodce.

Za neopakovatelnou atmosférou plovoucího tržiště míří také davy turistů

Naproti nám zrovna usedá několik hladových Thajců. Jeden si dává rýži s mangem, druhý zase rybu. Oběd se vaří na lodi, která je zároveň kuchyní i jídelnou pohupující se na vlnách. K dostání jsou také květiny, zejména růže, dále koření, zelenina, domácí potřeby. Prostě jako na každém tržišti, jen s tím rozdílem, že v nakupujete na vodě.

Čtěte také

„Mám polévku tom yam s krevetami, rajčaty a houbami. Můžete ale mít i nudle. A chcete ji pálivou? Vody se nemusíte bát, je převařená,“ nabízejí mi mladí manželé v jednom z postranních kanálů, kam turisté už prakticky nezavítají. I proto jsou tu ceny zhruba poloviční.

Nechávám se přesvědčit a ochutnávám jednu z nejtypičtějších thajských polévek. Pěkně ve stínu a daleko od rušných vodních křižovatek. Ani tady však nejsem před neodbytnými prodejci atrakcí úplně v bezpečí. Vyhlédl si mne tetovaný muž a nabízí mi fotku s živou krajtou. Raději proto opět nasedám na loďku Hang Yao a mířím zpátky k chrámu Narození Panny Marie.

autor: mir
Spustit audio

Související