Platba šekem: finta, jak „zaplatit“, a přitom si peníze nechat

Když člověk šek dostane, nejjednodušší je zajít s ním do banky. „V té bance šek předložit a požádat o takzvané inkaso šeku. Ovšem ne všechny banky v České republice umí inkasovat šeky,“ vysvětluje Chvátal.

Jestli je šek krytý, to nepoznáte. Šek je cenný papír, ve kterém vzniká finanční závazek toho, kdo šek vystavil, ve prospěch toho, na koho je šek napsaný. Zda peníze na tom účtu jsou, to držitel šeku nemůže vědět, a zjistí se to až přímým inkasem k tomu účtu, ze kterého ten šek byl vystaven.

Věc ale může mít několik háčků. Za prvé, šek nemusí být krytý. „Nicméně přepokládejme, že dostáváme šek od seriózního společnosti a kredibilního partnera, takže je krytý. Šek totiž může vystavit každý, i soukromé osoby,“ upozorňuje šéfredaktor.

Za druhé, musíme počítat s tím, že si banka za proplacení šeku strhne nemalé poplatky. „Cena inkasa šeku začíná od 100 korun, to má ale jen jedna banka, zpravidla stojí ale 300 korun a více – k ceně totiž přibývají procenta z částky,“ vypočítává.

Důvod, proč je vybrání šeků nákladné, spočívá především v tom, že jde o velmi starý, a tedy komplikovaný platební nástroj. „Když dostanete zahraniční šek a předložíte ho bance, ona ho musí vzít a poslat kurýrní poštou bance výstavce, kde dojde k ověření šeku, a banky se pak spolu domluví, jak si peníze vyplatí, což ve většině případů bude zahraniční platba,“ popisuje Chvátal.

Toho, že je vybrání šeku drahé, pak využívají i někteří plátci. Spoléhají na to, že si lidé zaslanou částku v řádu třeba desítek dolarů – z níž by podstanou část ukously poplatky – nevyzvednou.

Tito výstavci tak naoko splní svoji povinnost, ale vědí, že si ten šek asi nikdo inkasovat nebude, a peníze jim zůstávají.

„Tím, že vystavím šek, jsem totiž v podstatě uhradil svoji povinnost, svůj závazek; a kdy si ten šek příjemce bude inkasovat, nebo zda si ho vůbec bude inkasovat, to už je na něm,“ vysvětluje šéfredaktor serveru Měšec.cz.