Píšu tak, jak mi to chodí, přiznává spisovatelka, která se věnuje tématu nesmrtelnosti

Knihovna

Kristýna Freiová je mladá česká autorka, absolventka oboru kulturologie na Filozofické fakultě a akademie Josefa Škvoreckého. Upoutala svoji prvotinou Galilejec a nově volným pokračováním Nesmrtelný hrabě. Ve svých dílech hledá odpovědi na zásadní otázky lidského bytí a našeho osudu. Jaká byla její cesta k literatuře?

Už na základní škole psala básně, později povídky. Její literární talent se naplno projevil na střední škole: „Studovala jsem humanitní gymnáziu Josefa Škvoreckého, bylo tam dost literatury a hodně jsme psali. Vyšlo najevo, že mi to docela jde,“ přiznává skromně Kristýna.

Je naše nesmrtelnost za dveřmi? Dozvíme se v Meteoru

00821700.jpeg

Americkým vědcům se podařilo vytvořit lidské embryo z jádra kožní buňky dospělého člověka a vajíčka. Jde o revoluční průlom, který by mohl vést k pokroku v léčbě nemocí.

Že by se literatuře mohla věnovat profesionálně, ji poprvé napadlo až v dospělosti. Ačkoli na akademii Josefa Škvoreckého prý učitelé studenty od literární dráhy zrazovali: „Chvíli po skončení školy jsem nepsala, protože nás nemotivovali, spíš nám to znechutili. Opakovali nám, že se psaním nedá živit. A je pravda, že z našeho ročníku jsem jediná,“ dodává.

Protože ani během studií se nenaučila, jak se vystaví román, při psaní prý moc nepřemýšlí. „Píšu tak, jak mi to chodí,“ říká. Žánrem jejích dvou knih je historická fantasy. „V historických kulisách se odehrávají nadpřirozené věci. Postavy se učí překonávat realitu tohoto světa, takže získávají nadpřirozené schopnosti,“ prozrazuje autorka.

Při psaní knih se prý teprve některé věci dozvídala. Podobně organicky jednají i její postavy: „Usedám k psaní a nevím, jak se postavy zachovají, žijí svým vlastním životem.“

Jejím hlavním tématem je nesmrtelnost. Jak ji chápe? „Jako součást cesty za překonáním všech daností a diktátu. Od narození se připravujeme na to, že zemřeme. Zvykli jsme si na to natolik, že si neklademe otázku, proč by to nemohlo být jinak. Proč bychom nemohli cokoli a nemuseli nic,“uzavírá.