Petr Muk o muzikálech i hudebních začátcích

24. únor 2003
Dva na jednoho

Hezký den a dobrý poslech pořadu Dva na jednoho přejí Vladimír Kroc a Naděžda Hávová. Tentokrát přijal pozvání do studia Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu zpěvák Petr Muk. Petr Muk se narodil čtvrtého února 1965 v Českém Krumlově. Takže blahopřejeme k nedávným narozeninám.

Host (Petr Muk): Děkuji.

Moderátor (Naděžda Hávová): V osmdesátých letech se proslavil s novoromantickou kapelou Oceán. Určitě si vzpomenete na hit Ráchel. Po rozpadu Oceánu, dává Petr Muk dohromady skupinu Shalom. Když pak skončil i Shalom, rozhoduje se pro sólovou dráhu. Nejprve se rozjížděla poměrně obtížně a Petr Muk proto vystupoval hlavně v muzikálech Rusalka nebo Johanka z Arku. Obrat o sto osmdesát stupňů přináší teprve coververze písní Karla Černocha a deska Jizvy lásky. Petr Muk je rozvedený a má dvě dcery. Sedí to?

Host (Petr Muk): Jo, je to tak, je to tak.

Moderátor (Vladimír Kroc): Petr si tady už zpíval, pobrukoval naši znělku, která už ani bych to nespočítal, jak dlouho se ozývá v éteru, blíží se to možná deseti rokům. To takhle všechno si přezpíváváte?

Host (Petr Muk): No tak hlavně tenhle ten váš pořad jsem už mnohokrát slyšel, takže tu znělku mám velice dobře založenou v hlavě, tak kvůli tomu jsem si ji spíš přebroukal než to začlo.

Moderátor (Vladimír Kroc): Máte chuť a čas poslouchat rozhlas?

Host (Petr Muk): Tak poslouchám hlavně zprávy a díky tomu všechno, co se týká vaší stanice, jinou stanici moc neposlouchám. Je to většinou v autě a po ránu, když vstanu a chci se dozvědět nejbližší informace o tom, co se děje v politice, co se děje ve světě. Vy jste rychlejší než noviny, pokud ráno člověk stihne komentáře, tak pak už nemá ani smysl číst noviny, protože všechno člověk už slyšel a je to rychlý a nabitý.

Moderátor (Vladimír Kroc): Tak teď to vypadalo, že jsme si to objednali, přísahám, že tak to nebylo.

Moderátor (Naděžda Hávová): Už jsme říkali, že za sebou máte zkušenosti ze dvou muzikálů, z Rusalky a z Johanky z Arku. Teď vás diváci mohou nejnověji vidět v muzikálu Galileo. Když ho Janek Ledecký psal, už věděl, že vás obsadí do hlavní role nebo jste musel projít konkurzem?

Host (Petr Muk): No tak pamatuju si, že jsem stále ve frontě na vleku na lyžích ve Špindlerově Mlýně na... sakra za chvilku si vzpomenu, jak se ta sjezdovka jmenuje? A Janek mi tak mezi řečí říká a ptal se mě, jestli umím počítat? Tak říkám, umim. Moje matka měla aprobaci, byla učitelka a měla aprobaci matika, tělocvik. Tak jsem říkal, no počítat umim, ale nechápal jsem, kam míří. Pak to z něj vylezlo, že mi tímto dává vlastně nabídku do muzikálu Galileo Galilei a já jsem jí přijal velice rád. Konkurzem jsem neprocházel, za to jsem taky vděčný.

Moderátor (Naděžda Hávová): Muzikál Galileo měl premiéru minulý týden. Jak se vydařila?

Host (Petr Muk): Tak mám pocit, že obě dvě premiéry, aspoň podle toho, co jsem slyšel, se vydařily dobře. Já jsem hrál tu druhou. My možná jsme poznali někde lehký nějaký malilinkatý kolapsíky, který provází asi každá premiéra. Premiéra není nikdy pro nás, pro, pro ty, kdo jsme na prknech, co znamenají svět, nic moc úžasnýho. Ale myslim si, že jsme všichni splnili to, co jsme měli splnit a já jsem odcházel z premiéry spokojenej se svým výkonem.

Moderátor (Vladimír Kroc): V hlavní roli alternujete právě Janka Ledeckého a Filipa Blažka. Právě Filip Blažek je divadelní herec. Máte pocit, že se nějak jeho pojetí Galilea liší od toho vašeho?

Host (Petr Muk): Tak určitě každý z nás má trošku jiné pojetí této role. Ale vzhledem k tomu, jak muzikál vznikal, intenzívně jsme ho zkoušeli měsíc. Šimon Caban režisér, myslím si, že velice chytře vysílal vždycky jako prvního na plac při zkouškách Filipa Blažka, což bylo pro nás dobrý k tomu, abychom mohli od něj opisovat, což jsem dělal velice pečlivě. Filip Blažek je velice skvělý herec a....

Moderátor (Vladimír Kroc): Rozumím tomu správně, že jste zkoušeli vlastně všichni tři najednou?

Host (Petr Muk): Všichni tři a střídáme se, ale bylo dobrý na tom pro mě aspoň osobně, že ten první, kdo odnes vždycky tu jednotlivou scénu, muzikál se zkouší vždycky po jednotlivých scénách až se nám to podaří seskládat dohromady a máme za sebou první půlku a pak druhou půlku a jsme šťastní, že to tak probíhá, tak Šimon, Šimon posílal Filipa, což bylo dobrý. Já jsem se učil hodně věcí za chodu, protože to není uplně klasický muzikál zpívaný, ale je tam na můj vkus poměrně dost monologů a dialogů, což byla oblast, ve které jsem nikdy nepůsobil. Vždycky jsem jenom zpíval, Rusalka byl zpívaný muzikál, Johanka z Arku to byl také zpívaný muzikál. Tak jsem se učil, ale pak ale už každej vnášel do tý role svý věci a jakmile jsme zjistili, že některá z věcí třeba detail já nevim, sundali mi pouta a zjistil jsem, že by bylo dobrý po sundání pout si tu ruce promnout, tak jak by to asi udělal každej žalářník, když ho vysvobodili. Tak to pak každej velice rád využije a fixuje, jak se říká v divadle.

Moderátor (Naděžda Hávová): Vy jste říkal, že intenzivně jste na Galilea zkoušeli měsíc. To je poměrně krátká doba na to, kolik je tam textů, monologů, dialogů.

Host (Petr Muk): Tak my jsme už měli určitý, určitý zkoušky na podzim, ale to jsme se spíš oťukávali vzájemně všichni. A nestála scéna, kostýmy se začaly teprv dělat. Je opravdu důležitý pak zkoušení bez scény a vůbec v tomhle muzikálu, kdy jsou vlastně přiznaný všechny přestavby během představení a divák má možnost vnímat přestavby. Ten, kdo vidí ten muzikál a ty čtyři kovové věže a obrovské dominanty tohodle toho muzikálu plus schodiště, tak pochopí, že zkoušet v jakémkoli improvizovaném prostoru je zcela nemožné, že člověk potřebuje právě tu scénu mít hotovou. Takže to intenzívní zkoušení měsíční bylo nutný provést až ve chvíli, kdy všechno bylo vyrobený tak, jak bylo vyrobený. A já jsem měl poměrně dost starostí s tím na jít čas ke konci roku, kdy jsem měl hodně nabytej diář, abych se scénář naučil do detailu. Dělal jsem to pak během dovolený a na prvních dvou zkouškách k velké nelibosti Šimona Cabana jsem vstoupil ještě na jeviště se scénářem v ruce. On nám sliboval, že, že nám je bude pálit. Tak dva dny jsem ještě to měl tolerovaný, ale pak už jsem všechno dohnal.

Moderátor (Vladimír Kroc): A učil jste se podobně jako teď se učíte texty na turné, které vás čeká? Takže máte MP trojku a tam si posloucháte ty věci?

Host (Petr Muk): Přesně tak. Mám mobilní telefon, do kterýho jsem si nahrál a nebo spíš moje přítelkyně, která se to naučila v kompjutru. S kompjutrama zas tak velkej kamarád stále nejsem, i když pracuju s internetem. Takže my ty skladby nahrála a během lyžování na sjezdovce jsem si přehrával a přezpívával třeba píseň Prachy, což mě docela i vedlo k takové rychlejší jízdě.

Moderátor (Vladimír Kroc): My si za chviličku jednu ukázku z Galilea pustíme. Ale četl jsem v tomto týdnu několik recenzí na ty premiéry a většinou nebyly příliš povzbudivé, tedy myslím pro autora, pro interprety, spíš tedy pro autora. Trápí vás to, že ty recenze nevyznívají zrovna kladně?

Host (Petr Muk): Tak já jsem snad za celou tu dobu, co sleduju muzikály, kromě Ježíše, nečet žádnou recenzi, která by byla zcela pozitivní. Divadelní kritici to je úplně zvláštní odnož a nějak osobně mě to teda vůbec nevzrušuje. Většinou v novinách byla probíraná jenom první premiéra, pak už probíhaly ty obrovský reakce v rámci jedněch novin na, na kritičku. A myslim si, že daleko důležitější je to, jak jsem se dneska dozvěděl, že je prodáno přes padesát tisíc vstupenek a že, že ten muzikál se začíná prodávat i na další sezónu na podzim. Což neznamená, že by nebyly teďka volný vstupenky, naše produkce je velice chytrá a má vždycky schovaný zásoby, který uvolňuje postupně, takže i teď mají šanci se lidi dostat na ten muzikál. Ale přes padesát tisíc prodaných vstupenek to je asi pro nás to nejdůležitější o co jde.

Moderátor (Naděžda Hávová): Ne každý kulturní projekt budí takový zájem. Čím si vysvětlujete, že jsou u nás muzikály tak oblíbené?

Host (Petr Muk): Tak tím si lámou hlavu všichni. Jednoznačný je to, že se vstupem muzikálu Ježíš a před tím Pěna dní, tak vlastně se tu objevil, zapomněl jsem na Miserábly, to bych neměl, tak se tu objevil nový fenomén. Muzikály tady nebyly, v šedesátých letech byly určitý pokusy a byly tu hudební divadla, ale tahle forma tady nefungovala. Jak jsem měl možnost sledovat v Londýně, tak ta oblast, kde se hrajou muzikály, je stále plná lidí a i tam lidi stále chodí na spoustu muzikálů. Je to velice, velice zajímavej prvek prostě klasických normálních kamenných divadel a Karlína a tak dále, takže nic, nic nenormálního.

Moderátor (Vladimír Kroc): Zatímco Johanka z Arku se stále ještě hraje, tak Rusalka, kde jste vy hrál, dopadla neslavně. Neměl jste obavu vstoupit třeba do dalšího projektu, který je ryze český?

Host (Petr Muk): Tak tím jste narazil na to, že ta přirozená selekce a to že nepřežijou některý projekty, tady funguje a já si myslim, že je spravedlivá. I když zrovna u Rusalky mě to mrzí, protože si myslím, že to byl velice zajímavý muzikál, který navíc, jak jsem měl možnost sledovat, vopravdu dovedl spousty lidí k tomu, aby šli do Národního divadla na klasickou Rusalku, na kterou by před tím nikdy v životě nešli. Proč skončil? Nejsem schopen poznat. Možná i to, že Dvořákova společnost proti nám brojila ve velkém, že tu bylo spoustu negativních ohlasů na to, že jsme šahali na toto dílko. Všichni vlastně, kdo jsme se toho účastnili, tak možná způsobilo, že Rusalka zanikla.

Moderátor (Vladimír Kroc): Když to obrátíme, jaké jsou předpoklady pro to, aby muzikál byl úspěšný, podle Petra Muka?

Host (Petr Muk): Tak všechno vzniká v oblasti, která se týká muziky. Potřebuje každý muzikál určitě tři až čtyři silné nosné melodie, hity, árie, což si myslím, že v Galileovi určitě jsou. Pak je zapotřebí vopravdu přijít s novým koncertem, nová scéna, musí se stát něco zajímavýho, co tu ještě nebylo, aby se na to dalo upozornit. Což prožívám v Galileovi, prožil jsem to i v Johance, kde ta scéna byla taky velice zajímavá. Určitě jsou důležitý kostýmy, který doplní atmosféru. A hlavně celej režijní námět, kterej je vopravdu asi důležitej. Takže tohle všechno skloubit dohromady, je to poměrně dost práce, hodně práce. A když se pak sklízí plody, plody, tak jsme všichni strašně rádi.

Moderátor (Vladimír Kroc): Tak budeme držet palce.

Moderátor (Naděžda Hávová): Na vlnách Českého rozhlasu 1 Radiožurnálu Galileo, alias Petr Muk,host dnešního pořadu Dva na jednoho. Jste teď hodně žádaným zpěvákem, jdete z jedné akce do druhé. Kritici píší, že jste na pomyslném vrcholu své tvorby, kvapem se blíží vaše velké jarní turné, jak už jsme řekli. Nebude toho na vás moc?

Host (Petr Muk): No, tak je to kolotoč, ale velice příjemný kolotoč. On už začal tím, tou zmiňovanou coververzí Karla Černocha Zrcadlem a albem Jizvy lásky. Od tý doby jsem se de fakto nezastavil a diář je plnej a jsem velice rád. Je to asi lepší, než sedět doma a nemít do čeho píchnout. Doufám, že tohle není pomyslný vrchol a že toho mám ještě hodně před sebou, protože těch křivek už jsem zažil poměrně dost od dob Oceánu, Shalomu, kdy se to převaluje nahoru, dolu, je to normální životní sinusoida.

Moderátor (Vladimír Kroc): A stýská se vám po těch dobách právě Oceánu, Shalomu? To už vypadá jako úplně jiné kapitoly života.

Host (Petr Muk): Tak, je to prostě věc, která určitě patří kontinuálně do vývoje v rámci popmusic v rámci muziky. Samozřejmě, že si vzpomínám na to, jak to vypadalo v tej době. Přijedu do města, kde jsme naplňovali haly a tak dále, takže se mi okamžitě evokujou vzpomínky ať už na vystoupení nebo na to, co se dělo v hotelích po koncertech a podobně. To všechno k tomu patří, ale život jde dál a pro mě je vždycky důležitější vědět do budoucna.

Moderátor (Vladimír Kroc): Když jsme u té kontinuity a, a vývoje, tak vy jste začínal v punkové kapele Dural. Tehdy jste tvrdil, že vlastně netoužíte po tom být zpěvákem. Dovedete si představit, co byste dělal, čím byste se živil, kdybyste nezpíval?

Host (Petr Muk): Tak já jsem vždycky chtěl být basový kytarista a kvůli tomu jsem taky chodil na kontrabas na lidovou školu umění. Kde pan profesor či učitel, který mě vyučoval na kontrabas, mě přemlouval, abych šel na konzervatoř. Možná by býval ze mě byl konzervatorista, ale rodiče to nedovolili, chtěli, abych dokončil stavební průmyslovku, což jsem udělal. Takže já jsem chtěl bejt baskytarista, možná bych hrál jenom na basovou kytaru. Ale vzhledem k tomu, že ať už v těch undergroundových kapelách, ve kterých jsem byl a nebo v Duralu neměl kdo zpívat, tak jsem to odnes já. Protože jsme s rodičema pilně v autě vždycky zpívali písničky typu Komáři se ženili a Bábinskej a podobně, tak jsem si ten hlas asi cvičil od dětství, tak to zpívání zůstalo na mě.

Moderátor (Vladimír Kroc): Takže je asi dobře, že nejste mostním technikem, což hrozilo?

Host (Petr Muk): Tak období, kdy jsem dělal kontrolního mostního technika, nebylo vůbec špatné. Včera jsem byl někde na Křivoklátsku a díval jsem se....

Moderátor (Vladimír Kroc): Jestli to maj dobře udělané?

Host (Petr Muk): Na mosty, na most z první republiky nádhernej, krásnej most, ale je to pryč. Já jsem rád, že se můžu živit muzikou a velice si toho vážím.

Moderátor (Naděžda Hávová): Má sólová dráha nějaké větší výhody, před působením v kapelách?

Host (Petr Muk): Tak vzhledem k tomu, že jsem pak svým pánem a tam jsme na to byli čtyři, čtyři jsme se hádali, pak v Shalomu dva s Petrem Kučerou, museli jsme se vždycky nějak domluvit. Samozřejmě, že vedu dialog s Michalem Šetkou, s producentem mýho alba a Karlem Denišem, který je náš letitý spolupracovník a zároveň můj právník. Vždycky je to o diskusi, ale tady to právo veta je vopravdu v mých rukách, nenastávají žádný konflikty a všechno je to nasměrovaný na mě.

Moderátor (Naděžda Hávová): Takže odpovědnost za všechny průšvihy taky leží na vás?

Host (Petr Muk): Přesně tak.

Moderátor (Naděžda Hávová): I když ono těch průšvihů teď moc není, loni jste se stal stříbrným českým slavíkem v anketě Tý Tý. O nejpopulárnější osobnost televizní obrazovky za rok 2002 jste získal opět druhé místo v kategorii zpěváků. V čem vám ocenění pomáhají?

Host (Petr Muk): Tak vidím to určitě jako odezvu na práci, kterou dělám a že bych opomíjel ankety to se říct nedá. Moc, moc těch anket a různých pořadů a vyhlášení, kde by se člověk moh zviditelnit a bez toho by o nás opravdu nikdo nevěděl, není. Či-li pro mě stříbrnej slavík a umístění v anketě Tý Tý je vopravdu důležitý signál o tom, že se ví o mých písních, o tom, že zpívám, že vystupuju, že dělám muziku a že vyšlo cédéčko. Teďka mě potěšila nominace na ceny Akademie, kde jsem nominován jako zpěvák roku. A když to zůstane jenom u nominace, tak budu velice spokojenej. Zpěváka jsem už dostal za devadesátej druhej rok a myslim si, že není důležitý mít vždycky tu nejvyšší metu, důležitý je být v povědomí.

Moderátor (Vladimír Kroc): Tak jednou za deset let to není špatné?

Host (Petr Muk): Tak, kdyby to bylo jednou za deset let, tak pak by v roce 2013 a teďka, kdyby to bylo, bylo by to fajn. Ale není to důležitý, ta nominace si myslím, že je dostačující velice.

Moderátor (Vladimír Kroc): Vaše poslední album, o tom jste zřejmě mluvil, když jste se zmiňoval, že lidé vědí o tom, že je deska, se jmenuje Dotyky snů. Vyšlo 28. října a opravdu bylo hodně úspěšné, po necelém měsíci prodeje už jste dostal zlatou desku za více než deset tisíc prodaných nosičů. Jak je to teď? Jedete na turné, to má mít asi šestadvacet koncertů, zpíváte v Galileovi, takže na to, abyste už chystal nějakou další desku, je asi příliš brzy?

Host (Petr Muk): To určitě, ani nemám vůbec touhu. Je to vždycky zvláštní, jakmile dokončím album, tak mám určitý vnitřní odpor k tomu zasednout ke klavíru nebo vzít do ruky kytaru a cokoli tvořit. Nedá se to prostě. Takže to období příde asi až dokončíme turné a možná příde léto a dovolená a pak příde určitej přetlak, pak s sebou zase mám ten telefon, ve kterým je dlouhej diktafon a všechno nahrávám. Je mi to jedno kde, jestli jsem na sjezdovce, jakmile příde nápad, tak ho okamžitě nabroukám do telefonu a využiju tohodle toho nápadu. Ale to, co mě čeká teďka je opravdu velký sousto, ale těším se na to na všechno, chci stihnout zvládnout hrát Galilea a hrát Johanku z Arku, která se určitě bude hrát do léta. Turné má dvacet šest koncertů, dvacet pět v Čechách, dvacátý šestý je v Bratislavě na Slovensku. Musíme také to turné nazkoušet, musíme připravit světla, protože to bude velká světelná šou, připravuje se speciální scéna na tohle to turné.

Moderátor (Vladimír Kroc): Takže to je...

Host (Petr Muk): Do léta se nezastavim.

Moderátor (Vladimír Kroc): Vy jste se teď několikrát během toho našeho rozhovoru zmínil o sjezdovce, o lyžích, to znamená, že asi je to jeden z koníčků. Máte na to vůbec čas, protože vim, že máte celkem takové náročné, náročná hobby, jako je třeba přístrojové potápění?

Host (Petr Muk): No tak teďka jsem našel zázračný dva dni a pak jsem ještě pustil jednoho Galilea, takže tři dni, kdy se dostanu do Špindlu na sjezdovku a musím zjistit, jestli mám opravený dikfunty, protože se poničilo vázání, já jsem se zamiloval do těch malinkejch lyžiček s prstama a cítím se na nich nejsvobodnějc. A když jsou odpoledne muldy na sjezdovce, tak mezi nima pěkně bruslim, je to fakt paráda. Takže to jsou jediný tři dny, o kterých vim do léta, ale nedám je, pojedu lyžovat určitě. A v létě už mám teďka naplánováno dvě dovolený, jednu v Řecku, kde si zbalim svůj kufr ze svým nádobíčkem potápěčskym. A pak určitě znova chci vyrazit do Chorvatska, nedá mi tam jeden vrak Vrongauč, který se potopil v roce 1914. Nádhernej vrak, kterej tam leží ve čtyřiceti metrech, má asi osmdesát šest metrů na dýlku. Já jsem si zatím proplaval jenom jídelnu, horní promenády, kotelnu, kapitánskej můstek a chtěl bych se dostat ještě hloubš do dalších pater tohodle toho parníku. Takže strávím minimálně čtrnáct dní v Chorvatsku, kde je nejenom tenhle ten vrak, ale další vraky a spousty krásných ostrovů. Musím se dostat pod vodu, protože ten svět pod vodou mě vede k obrovskej pokoře, uvědomuju si, že tu nejsme na té planetě sami a vopravdu tý vody na tej planetě je poměrně dost hodně. A má ten svět svůj řád. Když jsem zažil na vlastní voči teďka na Kanárech murény a barakudy, tak jsem vopravdu měl velkej respekt k podvodním tvorům.

Moderátor (Vladimír Kroc): Tak to jsme slyšeli alespoň stručně něco o světě Petra Muka. Vracíme se k tomu, že vlastně v nebližší době ho můžeme slyšet právě v muzikálu Galilei v titulní roli, kterou alternuje s autorem muzikálu Jankem Ledeckým a také s Filipem Blažkem. No a potom se chystá to jarní turné, které vlastně bude duben květen, tuším?

Host (Petr Muk): Duben květen, ano.

Moderátor (Vladimír Kroc): To už jsme říkali. My se Naďo teď už rozloučíme a rozloučíme se písničkou právě z toho alba Petra Muka sólové desky, která vyšla 28. října Doteky snů. Co to Petře bude?

Host (Petr Muk): Je to třetí singl z alba, který se teprve do rádií bude nasazovat. Dneska večer s Michalem Šetkou domixujeme píseň, už jí má rozmixovanou, děláme eště remix. Tohle je jedna z verzí, která se v rádiu objeví a je to píseň Něžné dotyky.

Moderátor (Vladimír Kroc): No a v Radiožurnálu má právě premiéru.

Moderátor (Naděžda Hávová): Děkujeme za rozhovor zpěvákovi Petru Mukovi. Mějte se hezky.

Host (Petr Muk): To to teda uteklo. Děkuji za pozvání.

Moderátor (Vladimír Kroc): Díky a na shledanou.

Host (Petr Muk): Na shledanou.

Moderátor (Naděžda Hávová): Hezký týden vám přejí Vladimír Kroc a Naděžda Hávová. Pěkný poslech dalších pořadů Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

autoři: vlk , nah
Spustit audio

Více z pořadu