Pavel Rychetský: Rád bych po sobě zanechal co nejčistší stůl. Svému nástupci přeji, aby nezatrpkl, když bude přehlasován

Váš druhý desetiletý mandát předsedy Ústavního soudu skončí 7. srpna. Máte seznam případů, které byste do té doby ještě chtěl rozhodnout?

Dnes jsem si udělal malou inventuru se svými asistenty a kolegy. Plénum už se nesejde, protože jsou dovolené a nejsme kompletní, ale v senátních věcech se snažím zanechat co nejčistší stůl. To znamená vyřídit i ústavní stížnosti, které mě počítač přidělil. Je jich méně než dvacet a doufám, že až budu odcházet, tak jich bude třeba i méně než deset.

Čtěte také

iROZHLAS

Rychetský: Politická zkušenost se na Ústavním soudu hodí, ale od politiků jsem se s radostí odstřihl

Minulý týden jste v rozhovoru pro ČTK řekl, že nevíte, kdo bude vaším nástupcem. Platí to stále, nebo už tušíte, koho příští týden prezident Petr Pavel jmenuje?

Opravdu to nevím. Moje informace jsou stejné jako vaše i všech posluchačů. Nicméně ve veřejném prostoru se velmi často vyskytuje jméno pana doktora Baxy, který byl předsedou Nejvyššího správního soudu, nyní je už soudcem u nás, a jsem přesvědčen o tom, že by byl velmi kvalitním nástupcem ve funkci.

Znamená to, že ani pan prezident, ani třeba pan profesor Kysela, který je šéfem prezidentova expertního panelu, se nezeptali na názor člověka, který dvacet let instituci vede?

S panem prezidentem jsem se sešel hned poté, co byl zvolen, a poskytl jsem mu dokonce v písemné podobě jakousi základní informaci o současném složení Ústavního soudu a o tom, kdy budou postupně dosavadní soudci odcházet. Dal jsem mu i jisté návrhy na lidi, které považuji za velmi důstojné nástupce k nám na soud. Zatím musím říci, že nominace, které pan prezident předkládá, odpovídají mým představám i mým doporučením.

Co se týče předsednictví, to se mnou pan prezident neprojednával, a ani já sám nepovažuji za vhodné, abych do toho nějak intenzivně zasahoval. Pan prezident má dostatečně kvalitní okolí a poradce, takže si myslím, že nominace na funkci předsedy Ústavního soudu bude odpovídat potřebám Ústavního soudu i požadavkům právnické obce.

Čtěte také

iROZHLAS

Ústavní soud prezidenta Petra Pavla

Kolika ústavním soudcům byste s klidným svědomím předal klíče od své kanceláře?

Opravdu se nehodí, abych své kolegy nebo kolegyně v tuto chvíli kádroval. Ale když se podíváte na současné složení Ústavního soudu a na jména kolegů, kteří ještě budou nějakou dobu působit, najdete tam například dva soudce, kteří již předsedali vrcholné soudní instituci. Jeden z nich byl předsedou Nejvyššího správního soudu a druhý byl předsedou Nejvyššího soudu ČR. Pan prezident tedy bude mít, z koho vybírat.

Ve třicetileté historii Ústavního soudu byli v jeho čele vždy muži. Přichází čas, aby v čele mohla být žena?

Nejsem genderový fanatik. Myslím si, že důležitější než to, jestli to je muž, nebo žena, je to, aby to byl člověk vybavený nejen odborně, ale i morálně. Člověk, který si je vědom míry odpovědnosti, která na Ústavním soudu jako konečné instituci v celé oblasti aplikace práva a i tvorby práva existuje.

Nejvíce emocionálně náročné pro mne byly vždy kauzy, ve kterých probíhal spor rozloučených rodičů o nezletilé dítě

Když se ohlédnete za dvaceti lety v čele Ústavního soudu, nejvíce pozornosti asi vyvolalo během té doby zrušení předčasných voleb v roce 2009 a změna volebního zákona. Jsou ještě jiné kauzy, jiné případy, které považujete za mimořádné?

Ústavní soud je poslední institucí. Práce a rozhodování jsou skutečně velmi odpovědné, protože po nás už nikdo není. Ale mám-li být naprosto otevřený a upřímný, tak pro mě, ačkoli se živím právem a jeho aplikací již přes půl století, je každá kauza, ve které probíhá spor mezi rozloučenými rodiči o nezletilé dítě, velmi emocionálně náročná. Cítím vždycky hlubokou lítost nad tím, když rodiče neberou ohled na své dítě, když se dítě stává rukojmím jejich sporů, ať už to jsou spory majetkové, názorové nebo emocionální.

Média vždy detailně rozebírají a dopředu spekulují o rozhodnutích Ústavního soudu, o návrzích na zrušení zákonů. Máte ale představu, jak velká část obyčejných lidí u Ústavního soudu uspěje?

Cesta k Ústavnímu soudu není jednoduchá. Subjekt, ať už je to osoba právnická, nebo fyzická, který je účastníkem sporu, musí projít celou soustavou obecných, případně správních soudů, než se může obrátit na Ústavní soud.

Čtěte také

iROZHLAS

Letos končí sedm ústavních soudců. ‚Jmenováním předsedy chce Zeman přežít svou smrt,‘ říká Kysela

Individuální ústavní stížnosti jsou úspěšné zhruba jenom v pěti procentech, což je dokladem toho, že obecné soudnictví u nás funguje způsobem, který nám dává jistou záruku, že přece jenom se spravedlnosti u nás lze dovolat, i když pojem spravedlnost se velice těžko dá interpretovat. My všichni cítíme, co to je nespravedlnost. Ale co je spravedlnost, s tím už mají i právníci jistou potíž.

Už víte, co řeknete 7. srpna svému nástupci?

Hlavně mu budu přát dobré nervy a výdrž. Byl bych rád, kdyby to byl člověk, kterému tady mohu řadu věcí zanechat. Také bych mu přál co největší schopnost naslouchat, a to i názorům opačným, protivným, a schopnost nechat se přesvědčit. To znamená netrvat tvrdošíjně a zavile na názoru, který jsem si vytvořil, být schopen i názor změnit a respektovat názory odlišné. Současně bych mu přál i to, aby nezatrpkl, když bude někdy přehlasován.

Jak vhodný by byl model, aby se mandát končícího ústavního soudce automaticky prodloužil v případě, že není vybrán nástupce? Je dobře, aby byl u Ústavního soudu člověk, který má i zkušenost zákonodárce? Poslechněte si 20 minut Radiožurnálu.