Pavel Nový

Šortky, knír a nepřetržitě rozesmátá tvář - to je první, čeho si na Pavlu Novém člověk všimne. Úvodní otázky moderátorky Lucie Výborné se týkaly právě jeho charakteristického zjevu. Pavel Nový s osobitým humorem vyprávěl, jak se přiučil zdraví prospěšnému celoročnímu nošení šortek i jak si v karlovarském angažmá nechal narůst knír, aby se vyhnul každodennímu lepení umělé náhrady. "Po tom neustálém lepení jsem měl pysk jako havajskej domovník, a tak jsem si řekl, že si nechám knír narůst. Nakonec mi to už zůstalo."

K Pavlovi Novému neodmyslitelně patří také pozoun. Proč se naučil hrát právě na tento nástroj? Do Ypsilonky jsem se cpal deset let a Honza Schmid se mě vždycky ptal, jestli umím na něco hrát. Já drze odpovídal, že hraju na kytaru, i když umím jen tři akordy k táboráku. Když jsem se potom naboural do Ypsilonky, tak tam nikdo nehrál na pozoun. Proto jsem si ho vybral, i když mi pan učitel řekl, že jsem si vybral plechový housle, kde se každý tón musí lovit. Tak já lovím," poznamenal Pavel Nový.

Ve znamení Panny narozený herec přiznal, že je pro něj osudový měsíc září, kdy začínal všechna svá angažmá. Ve stejný měsíc prodělal i vážnou nemoc, po které se, jak sám říká, znova narodil. Co jako aktivní sportovec prožíval, když byl ochrnutý? "Když jsem se poprvé probral a zjistil, že nemůžu ničím pohnout, tak jsem dostal takový vztek, až jsem se propadl zpátky do bezvědomí a byl pokoj," dodává dnes již čiperný Pavel Nový, kterému v boji se zákeřnou západonilskou horečkou pomohla také rodina a kolegové z divadla, kteří ho vytrvale navštěvovali. Vždy dobře naladěný a pozitivně smýšlející Pavel Nový s odstupem času tvrdí, že nemoc pro něj znamenala dobrou životní zkušenost, při které poznal nejen sebe, ale i lidi ze svého okolí.

Záznam rozhovoru s Pavlem Novým i s dalšími Hosty Radiožurnálu si můžete poslechnout v Rádiu na přání.