Občas slyšíme zvoneček v místě, kde nic není, říká manažerka rekonstruovaných klášterů v Českém Krumlově

Kláštery byly založeny v roce 1350, kdy se rozvíjel Český Krumlov jako rezidenční město Rožmberků, kteří ho získali v dědictví po pánech z Krumlova. „Kláštery založila vdova po Petrovi I. z Rožmberka se čtyřmi syny, v době husitství sloužily českokrumlovské kláštery jako útočiště zřejmě i pro mnichy z jiných míst,“ říká Slavíková. Historie byla pro kláštery bohatá jak na chátrání, tak na doby, kdy byly centrem dění ve městě.

„Ženský klášter byl zrušen josefinskými reformami, byla tam kasárna a pak dostali objekt do majetku Schwarzenbergové, kteří tu zřídili byty pro své úředníky a vysloužilé zaměstnance. Vedlejší klášter sloužil minoritskému řádu, ale už před válkou byla část areálu využívána měšťanskou školou. Zánik byl v 50. letech, kdy byla poslední část konventu minoritů vysídlena komunisty,“ pokračuje Kateřina Slavíková.

Při rekonstrukci se potvrdilo, že i nehody mohou být k něčemu dobré. Kdyby nespadl strop v místě dvou koupelen, nejspíš by nikdy neobjevili konstrukci vzácných trámových stropů. „Byly zachovány z původní výstavby, takže my tam máme trámový strop z doby, kdy mladý Karel IV. usedl na český trůn. Konstrukce přežila všechny přestavby a jak probíhaly úpravy, tak na stropě bylo navršeno přes 60 centimetrů násypu a pod ním 2 až 3 podhledy, jak si nájemníci postupně snižovali výšku stropu kvůli vytápění,“ popisuje okolnosti objevu Slavíková.

Ke klášterům se váže i mnoho legend a pověstí a i v dnešní době se tu dějí tajemné věci, jak vypráví i Kateřina Slavíková: „Narážíme na to, že nám v místech, kde vůbec nemá co zvonit, zvoní jemňoulinký zvoneček. To už se stalo snad každému v různých částech kláštera. Postupně jsme zjistili, že se zvonečkem měl příhodu už skoro každý. Kolegové z ostrahy zase říkali, že jim něco zvenku klepe na okno, a to sedí ve 3. patře.“

Logo|foto:Český rozhlas