Novinářka Dana Schmidt

Host (Dana Schmidt): Vystuduje novinařinu v Dánsku. Což já jsem učinila.

Moderátor (Jana Klusáková): A jak se dostane do Dánska?

Host (Dana Schmidt): Do Dánska se ta novinářka, co ještě nebyla novinářka vdá, tam se usadí, naučí se dánsky a pak napíše na fakultu žurnalistiky, jestli je možný se přihlásit k přijímačkám a oni řeknou, že je to možné, ale že žádné výjimky, že se musí dělat ty samý přijímačky jako všichni ostatní. Tak si ta Češka řekne, tak to jim teď ukážu a ukázala.

Moderátor (Jana Klusáková): V Kodani jste studovala?

Host (Dana Schmidt): V Arvussu, to je druhé největší město. Ta žurnalistika je jenom v Arvussu.

Moderátor (Jana Klusáková): O čem konkrétně píšete do těchto dánských novin?

Host (Dana Schmidt): Já jsem tady oficiálně jako dopisovatelka ze střední Evropy, že jo, v Praze a dělám všecky ty země kolem. Taky vyjíždím a teď nemáme v současné době nikoho v Rusku, takže pořád taky pendluju mezi Prahou a Moskvou. Teď dělám i to Rusko a ty přilehlé země jako Gruzie, Pobaltí, když se tam něco děje.

Moderátor (Jana Klusáková): Zajímá vaše čtenáře o České republice něco speciálního?

Host (Dana Schmidt): Já myslím, že tam je teď část čtenářů, které třeba zajímá Evropská unie a rozšíření. Tak ty už zajímá to, co se tady děje, jaká je tady životní úroveň, jak se rozvíjí průmysl, jak se tady pereme nebo perete s korupcí a tak dále. Ale pak je velká část čtenářů třeba, která je, se zajímá o kulturu, která, si pamatuju, když jsem psala třeba i o Vieweghovi. Praha je velice populární cíl pro dánské turisty. Tak to je snad skoro každý, tedy v uvozovkách, byl. Takže už toto je takový, to je takový dobrý jako začátek toho zájmu o nějakou republiku, o nějaký stát, když už tam přijedu. A tu Prahu milujou všichni, takže já myslím, že se o to zajímají už proto trochu víc, než třeba o jiné země.

Moderátor (Jana Klusáková): Řekla jste korupce. Vy tam prý korupci skoro vůbec nemáte?

Host (Dana Schmidt): No, moc ne. Moc ne. To nějak není prostě to skandinávský myšlení. To nějak není prostě zakódovaný. Můj syn, já vám řeknu konkrétní příklad. Třeba můj syn je lékař a ten, když říká, kdyby ke mně přišel pacient, jako přišel s nějakýma penězma, on říká, přece to je úplně vyloučený, prostě úplně vyloučený. To prostě vůbec nikoho nenapadne a říkal, že když jsem se ho jednou ptala, jak bys proboha reagoval? On říká: To je čistě hypotetická otázka, protože přesně to se nedělá.

Moderátor (Jana Klusáková): Víte, Dano, při jaké příležitosti se naposledy psalo o Dánsku u nás? Ano, děkuji. Jaký je v Dánsku vztah mezi novináři a politiky?

Host (Dana Schmidt): Já bych řekla míň formální než tady.

Moderátor (Jana Klusáková): Snaží se v Dánsku politici ovlivňovat práci médií ve svůj prospěch?

Host (Dana Schmidt): Já jsem se s tím nikdy nesetkala přímo, ale já tam taky málo pracuju. Já jsem pořád někde v zahraničí, ale myslím, že pokud se to vůbec, ty příklady stanou, takže to není víc ani míň než, určitě je to míň než v té postkomunistické Evropě. Tady se o to pokouší, ale myslím, že to není nějaký nápadný fenomén.

Moderátor (Jana Klusáková): A těší se v Dánsku novináři přízni nebo dokonce úctě obyvatelstva?

Host (Dana Schmidt): Určitě. To jako patří k takové té, k zajímavé osobě, tak jako. O novináři se dokonce píše v takových těch časopisech, když se někdo rozvede nebo tak.

Moderátor (Jana Klusáková): Chcete říci, že jsou dokonce dobře placeni?

Host (Dana Schmidt): Já bych si nestěžovala. Já myslím, že můj plat není o moc nižší než mají členové Parlamentu.

Moderátor (Jana Klusáková): Tak to je zase velká pauza ode mne. Vy sledujete bedlivě česká média. Liší se od těch západoevropských a pokud ano, v čem nejvíc?

Host (Dana Schmidt): Já bych řekla, že se liší míň a míň. V těch posledních letech, myslím, že jste se víc přiblížili.

Moderátor (Jana Klusáková): Vadí vám termín Česko?

Host (Dana Schmidt): Strašně.

Moderátor (Jana Klusáková): Takže říkáte Česká republika?

Host (Dana Schmidt): Česká republika. Já jsem takovej ten staromilec, já bych říkala Čechy, ale zase moje nejbližší kamarádka je z Moravy, tak to nemůžu. Ale Česko mě přijde, já nemůžu argumentovat, protože já vím, že je to gramatický, já jsem přitom filolog původním povoláním, je naprosto v pořádku. Ale prostě vadí mě to, vadí mě to.

Moderátor (Jana Klusáková): Takže, pokud byste si mohla vybírat a mluvíme o televizi, rozhlasu a tisku, kde byste v České republice chtěla pracovat jako novinářka?

Host (Dana Schmidt): Asi v rádiu.

Moderátor (Jana Klusáková): Ráda bych vás přijala za kolegyni. V Českém rozhlase 1-Radiožurnále vám představujeme novinářku Danu Schmidt, stálou dopisovatelku dánského listu Politiken. Jste stálá dopisovatelka?

Host (Dana Schmidt): Ano. Já jsem stálá dopisovatelka ze střední Evropy celé.

Moderátor (Jana Klusáková): Ano. A jste česká novinářka nebo dánská?

Host (Dana Schmidt): Tak já jsem Češka, protože jsem se narodila v Praze, vyrostla, ale vystudovala jsem novinařinu v Dánsku a pracuju pro dánský list. Takže asi bych řekla spíš dánská novinářka. Ale česky taky bych uměla napsat pár řádků.

Moderátor (Jana Klusáková): Vy jste se, Dano, nedávno vrátila z pracovního pobytu v Rusku. Po kolikáté již jste tam pracovala? Po mnohokráté?

Host (Dana Schmidt): Tak já jsem tam strávila dohromady tak nějak mezi šesti a sedmi lety.

Moderátor (Jana Klusáková): Jak dlouho jste tam byla tentokrát?

Host (Dana Schmidt): Tentokrát 3 týdny.

Moderátor (Jana Klusáková): A před tím kdy naposledy?

Host (Dana Schmidt): Před tím v červenci, myslím. Nebo v srpnu. A zase jedu v pondělí.

Moderátor (Jana Klusáková): Jak se za poslední roky mění Moskva? Řekněte lidem, který tam nebyli, Češi tam teď už jezdí daleko méně než dříve.

Host (Dana Schmidt): Moskva se mění nesmírně. Nesmírně rychle zvlášť centrum. Já bych v té souvislosti s Moskvou, mě vždycky napadne jedno takové oblíbené Ruské slovo, "sipaspakazúch". Což je samozřejmě odvozeno od slova něco ukazovat, pakaziať. Ale takové, aby to bylo viditelně, aby to všichni obdivovali. A to je prostě tak, to mě vždycky napadá, když po tý Moskvě jdu, protože všechno je takový bombastický, velikánský, drahý. Jen se prostě podívejte.

Moderátor (Jana Klusáková): Líbí se vám to, jak se Moskva mění?

Host (Dana Schmidt): Ne všecko. Ne všecko. Ale přiznám, že se tam stalo nesmírně moc, protože velká část toho je jako Ídn i esteticky v pořádku nebo akceptovatelná, ale doufám, že se dostaneme dál k tomu, co to znamená, na úkor čeho to třeba jde. Podle mého názoru.

Moderátor (Jana Klusáková): Ano, u nás se totiž píše hlavně o tom, co se děje v ruské politice. Ale jak tam žijí lidé? Stále ještě platí, že je tam hodně málo hodně bohatých a velká převaha těch hodně chudých?

Host (Dana Schmidt): Ano. Já bych řekla, že ta část těch hodně chudých se trošku v těch městech alespoň zmenšuje, že nejsou tak už hodně chudý, jsou chudý. Ovšem ti bohatí, ti jsou tak nesmírně bohatí, že to, co vidíme tady, tady samozřejmě jsou taky takové ty Nebušice, ale to je ve srovnání s průměrem, tak prostě je ta propast mezi tím je relativně malá. I když je taky veliká. Ale to, co je v tom Rusku, to jsou prostě úplně neuvěřitelný, co si ten, to kolo, který se staví kolem města takové ty luxusní vily, prostě to jsou zámky.

Moderátor (Jana Klusáková): A jak ti bohatí k tomu majetku přišli?

Host (Dana Schmidt): No, tak to je taky zajímavá otázka. Já si myslím, že tam nenajdu člověka, který by k tomu přišel zcela legálně. Ale někdo míň legálně než jiní. Samozřejmě ty velký peníze získali při té privatizaci a tam je to podobné ve všech těch postkomunistických zemí. Podíváme ten případ, o kterém, celý svět to vytiskl, to byl případ Chodorkovského, jednoho z těch takzvaných oligarchů, jehož majetek se cení na 8 miliard dolarů. Já myslím, že taky velká část, možná že větší to není, nemá zcela legální kořeny, ovšem ti ostatní oligarchové jsou na tom úplně stejně.

Moderátor (Jana Klusáková): Oni přišli stejně?

Host (Dana Schmidt): Přišli k tomu stejně, akorát že ten Chodorkovský holt teď měl větší smůlu, protože prostě se pletl do politiky.

Moderátor (Jana Klusáková): Existuje v Rusku to, čemu se říká střední vrstva?

Host (Dana Schmidt): Experti nebo sociologové říkají, že začíná vznikat.

Moderátor (Jana Klusáková): Aha.

Host (Dana Schmidt): Že začíná vznikat. A já takhle co vidím na svých známých, tak většina říká, že opravdu o něco se jim ta životní úroveň jako zvedá. Jak tuhle jedna moje známá říkala. Já si třeba pořád můžu koupit jenom jednu blůzu za čtvrt roku, ale ta blůza má lepší kvalitu, než bývala dřív.

Moderátor (Jana Klusáková): Znám příslušníky ruské inteligence, například lékaře, a ti, aby žili aspoň trošku slušně, tak chodí do několika zaměstnání. To je tam běžné, že?

Host (Dana Schmidt): To je tam běžné, no. Já znám taky jenom jednoho fyzika, který učí na univerzitě a ten si přivydělává tím, že dvakrát týdně v noci jezdí autem po Moskvě, jako rozváží. Tam je taková tradice, což bylo za komunistů, takzvaných soukromých taxikářů. Stopnete jakýkoliv auto, řeknete, já potřebuju dovézt tam a tam a domluvíte se na nějaké ceně. A tím si přivydělává plno lidí, včetně tohoto profesora fyziky.

Moderátor (Jana Klusáková): Většina zahraničních turistů, ale platí to také o novinářích, stráví v Rusku pár dní v Moskvě nebo v Petrohradu. Jenomže tam pravdivý dojem o Rusku nezískají. Dana Schmidt to ví, proto se letos na podzim z hlavního ruského města vypravila do tverské oblasti. Do Zalazinu. Proč jste jela zrovna do Zalazina?

Host (Dana Schmidt): Prosím vás pěkně, já jsem chtěla vždycky zajet se podívat do takový opravdu ruský vesničky a přijela do Moskvy a tak jsem obtelefonovala přátele nejbližší a říkala jsem, co se děje. A jedna moje blízká přítelkyně říkala: Hele musíš jet do Zalazina. Já jsem říkala. Do čeho? Říkala, to najdeš, počkej. A říkala mě prostě, že tam je taková fantasticky zajímavá osoba, moskevská herečka, která se tam usídlila a celou tu vesnici prostě přivedla jako do pořádku a zvedla tam životní úroveň. Já jsem říkala, to snad není možné. Ona říkala. Je. Tak jsem se tam rozjela.

Moderátor (Jana Klusáková): Jak je daleko Zalazino od Moskvy?

Host (Dana Schmidt): Asi 1150 kilometrů.

Moderátor (Jana Klusáková): Jak jste cestovala?

Host (Dana Schmidt): Autem.

Moderátor (Jana Klusáková): Sama?

Host (Dana Schmidt): Ne, s jedním fotografem.

Moderátor (Jana Klusáková): A co jste viděla? Jaký je první dojem z ruské vesnice? A je to vůbec typická ruská vesnice?

Host (Dana Schmidt): No, oni říkají, že je. Já jsem vyloženě zas v tolika vesnicích nebyla, ale přece jenom jsem byla několikrát na tom venkově, na rozdíl od, myslím, že od plno novinářů i diplomatů, bohužel, kteří ... Prostě problém je, že většina těch cizinců se opravdu drží v těch velkoměstech a nevyjíždějí, nepodívá se, když je takový ten, ten ljubínka, jak oni říkají, takový ty zapadlý vesničky. Víte, tam je vidět prostě, jak vyjedete z tý Moskvy a před, téměř každý kilometr se to mění. To úplně vidíte čím dál jste, teda čím víc odjíždíte od toho relativně bohatého, vizuálně imponujícího velkoměsta, že se to mění a je to chudší a chudší.

Moderátor (Jana Klusáková): A v čem se ta chudoba projevuje?

Host (Dana Schmidt): Ve všem. To první samozřejmě v infrastrukturách. Najednou máte díry v těch cestách, že jo. Vidíte ty domečky rozpadlý a vidíte to na lidech, na oblečení, na obchodech, na všem. Ono se stalo v těch všech vesnicích to, že se rozpadly kolchozy po tom rozpadu Sovětského svazu, toho komunistického systému. A teď ty lidi prostě nevěděli, co maj jako dělat, trošičku tak pracují a teď to vlastně. Oni mi říkali, tady v tý vesnici, že jim říkali, aby hospodařili podle, podle principu tržního hospodářství. Neřekli, co znamená princip a tržní hospodářství. Jako takový příklad.

Moderátor (Jana Klusáková): Kolik lidí v tom Zalazinu žije?

Host (Dana Schmidt): Ano, mají takový systém, že k tomu Zalazinu, takového toho centra tý vesničky a k tomu patří ještě nějaký osady.

Moderátor (Jana Klusáková): Středisková.

Host (Dana Schmidt): No, středisková, ano, abych řekla. Dohromady je to asi 700. Ale v tom samotném Zalazinu ani ne 200.

Moderátor (Jana Klusáková): Lidí?

Host (Dana Schmidt): No.

Moderátor (Jana Klusáková): Také jsou tam mladí lidé, děti?

Host (Dana Schmidt): Jsou tam mladí lidé, děti. Ale většina tam byla i v těch vesničkách kolem starých lidí. A tam je ještě zajímavý. Toto je, to je, když se jede z Moskvy do Petěrburgu, tak asi v polovině cesty se zahne jako směrem na sever a jede se dál. A ta oblast, část tedy tý trelský oblasti, je osídlená Taril, tedy finským, původně finskou etnickou skupinou. Já jsem, to bylo velice zajímavé, tam bydlí lidi staří, kteří nemluvili téměř rusky nebo tak špatně, že prostě, opravdu to bylo uzavřený takový to, ta finská komunita. Oni se navzájem žení a vdávají.

Moderátor (Jana Klusáková): A dokonce finsky mluví?

Host (Dana Schmidt): No, mluví. A dokonce ten, to není čistá finština, to je ta karelština, ale tam přijíždějí finští turisté, což je zajímavé a že můžou komunikovat. Sice s potížema, ale můžou.

Moderátor (Jana Klusáková): A v Zalazinu jsou taky?

Host (Dana Schmidt): Tak tam jsou na 90 procent.

Moderátor (Jana Klusáková): Aha. A v té škole? Mají tam školu?

Host (Dana Schmidt): Mají tam školu, no.

Moderátor (Jana Klusáková): A učí se tam finsky nebo rusky?

Host (Dana Schmidt): Málo. Oni říkají, ta prostě ta nová generace už to málo umí, protože, to mě vysvětlovala jedna paní, které je tak 50, říkala, že prostě oni nás neměli rádi, oni neměli rádi nikoho, kdo nebyl Rus a tak to postupně tak jako skomíralo, skomíralo. Třeba její děti, kterým je asi 25, už málo umí. Tak jako spíš pasivně, ale zas někteří říkají, že se to obnoví, prostě že jsou takový síly, který by chtěly, aby se ty menšiny udržely.

Moderátor (Jana Klusáková): Pokud vím, tak volyňští Češi, kteří žili na Ukrajině nebo někteří tam dosud žijí, hodně se teď vraceli k nám, tak oni se učili dlouho česky, měli češtinu ve škole a potom Stalin těsně před válkou, před 2. světovou válkou, to zrušil, pro menšiny výuku těch jejich původních jazyků a od té doby, představte si, oni to jenom tak mají, jak říkají Rusové, panaslyške. Prostě jenom co pochytí. Takže to bylo takhle zřejmě všude. Co tam ti lidé v tom Zalazinu dělají? Jsou to zemědělci?

Host (Dana Schmidt): Většina těch obyvatel jsou zemědělci a vždycky byli. Tam je strašně tvrdý klima a taková neúrodná půda. A hlavně se tam pěstuje len. A rostou tam samozřejmě nějaký brambory, nějaká zelenina, ale je to dost těžký tam něco vypěstovat. Hlavně to dělají, protože by nepřežili. A třeba jablka jsou tam takový malinký, kyselý. Oni, jak se tam potom ten kolchoz rozpadl, jako ty všechny ostatní, tak prostě oni tam trošičku toho lnu sice pěstovali, sem tam a taky tam mají živočišnou výrobu, nějaký krávy. Sem tam něco prodají, ale strašně špatně a jako všude v Rusku je ten problém, že ti muži chlastají. Pijou, pardon.

Moderátor (Jana Klusáková): Co pijou, vodku?

Host (Dana Schmidt): Samuku, samozřejmě, protože na vodku, tu kupovanou, nemají.

Moderátor (Jana Klusáková): Z čeho si ji dělají?

Host (Dana Schmidt): Tak to já jsem se neptala, ale já vysvětlím, proč jsem se neptala. Protože.....

Moderátor (Jana Klusáková): Četla jste knížku Vojín Ivan Čolkin a radši jste se nezeptala z čeho tam to dělají?

Host (Dana Schmidt): Ne.

Moderátor (Jana Klusáková): Ani se neptejte.

Host (Dana Schmidt): No vidíte. Tam samozřejmě žádná kanalizace není v těch vesničkách. To se chodí do takových tak jako ven, tam mají tu báň, takovou tu koupelnu jakoby. A prostě záchod, takovej ten normální dřevěnej, což tady, myslím, ani třeba mládež neví, protože to tady neexistuje, takový ty s tím srdíčkem v těch dveřích, vyřezaný.

Moderátor (Jana Klusáková): Ale, myslím, že leckdo tady to dobře zná.

Host (Dana Schmidt): A to už je dávno, ne?

Moderátor (Jana Klusáková): Já myslím, že to ještě leckde funguje. Jak ti vesničané tráví večery nebo třeba dny volna?

Host (Dana Schmidt): U televize, myslím. Pokud funguje, ale moc nefunguje.

Moderátor (Jana Klusáková): Mají tam knihovnu nebo biograf?

Host (Dana Schmidt): Mají knihovničku, takovou poměrně malou. A biograf tam mají takový pojízdný, co přijíždí mezi těma vesničkama, promítá tam nějaký filmy. Ale tam se stalo, totiž taková fantasticky zajímavá osoba, jak jsem říkala, ta herečka, se tam usídlila a ona to skutečně tak neuvěřitelným způsobem zvedla, protože ona první, co udělala, říká mužským. Tak nebudete pít a budete pracovat.

Moderátor (Jana Klusáková): A oni poslechli?

Host (Dana Schmidt): A oni napřed dlouho prostě že ne. A ona říkala. Tak budete pořád takhle na tom blbě. A teď ty manželky jí pomáhaly a oni skutečně, prostě většinu těch mužských, ona říká, ta má dva, co ještě jako chlastají a ostatní už opravdu chodí do tý práce. Ona je přinutila, aby chodili na to pole, zasejou len, on jim vyrostl. Prostě teď a prodávají zase krávy a skutečně ten kolchoz, ona je tak jako dostala zpátky na nohy, oni jí zvolili předsedkyní kolchozu. Říkala napřed, že prostě nemohla spát a smála se tomu a teď to opravdu funguje.

Moderátor (Jana Klusáková): Jak se ta dáma jmenuje?

Host (Dana Schmidt): Taťána Agafonová, hrála v 56 filmech.

Moderátor (Jana Klusáková): To je známá herečka? Taťána Agafonová.

Host (Dana Schmidt): Hrála v 56 filmech a dosud hraje. Sice už ne tak moc, ale třeba taky dělá.....

Moderátor (Jana Klusáková): Sem tam si odskočí?

Host (Dana Schmidt): Ano, sem tam si odskočí do Moskvy, něco nahraje a za ty peníze vždycky koupí něco pro ten kolchoz. Teď koupila třeba nějakou náhradní část pro traktor a ten traktorista, když mi to říkal, tak takhle mu slzy tekly a říkal. My by jsme bez ní na to neměli, protože z toho, co si vyděláme, ale ona, že má ty příjmy vedle. Prostě je to neuvěřitelná osobnost a skutečně příklad toho, že když se chce, tak i v tom Rusku to jde.

Moderátor (Jana Klusáková): Jede do Zalazina železnice?

Host (Dana Schmidt): Já jsem ji neviděla, ale myslím, že nevede. Ale vede do takovýho městečka, který se jmenuje Lichoslav. Když se blíží člověk k těm ruskejm vesničkám, tak první co vidí, to jsou ty trosky těch kostelů.

Moderátor (Jana Klusáková): To jsem se právě chtěla zeptat. V co doufají ti obyvatelé, čemu věří a mají tam kostel?

Host (Dana Schmidt): Oni tam trosku kostela, protože když bořily kostely v 30. letech, tak oni je zbořili tak, aby se nemohly používat k těm církevním účelům, ale často budova jako taková zůstala stát fyzicky a používali ji k něčemu jinému. Třeba v tom Zalazinu tam byly jatka. Takhle mezi těma, tam co, já tomu tedy nerozumím, ale připadalo mi to jako velice krásný prostě ty nástěnný malby a mezi těma takhle ty přihrádky.

Moderátor (Jana Klusáková): Já se vás znovu zeptám. Kdeže byly jatka? V kostele?

Host (Dana Schmidt): V kostele byly jatka.

Moderátor (Jana Klusáková): Tam se porážel dobytek?

Host (Dana Schmidt): Tam se porážel dobytek a takhle mezi těma nástěnýma malbama jsou takový háky veliký. Vystupuje tam teď do roku 95. A ta Taťána říkala, že to prostě jí přišlo tak příšerný, že to prostě, ona říkala. Já jsem nikdy nebyla jako nějak specielně věřící, ona je sama částečně Karelka, proto se tam vrátila, rodiče odtamtud pocházeli. Ona říkala, že nikdy nebyla příliš věřící a říkala, když, ona říkala, že když jsem viděla vlastně tu urážku tý církve, tý budovy, toho, těch krásných věcí, tak už jsem říkala, tak to ne. A zmobilizovala tyhle ty, ty chlapi, který předtím pořád jenom pili. Všechno to tam vyklidili, uklidili, akorát nechali takový jeden hák, jako takový memento, tam sedět mezi těma ikonama. A říkala, že prostě její velký cíl je ten kostel nějak dát do pořádku. Oni tam v létě...

Moderátor (Jana Klusáková): A zprovoznit?

Host (Dana Schmidt): Zprovoznit. Oni tam v létě můžou mít mše, dokonce tam přijíždí nějaký Valďuška nebo kněz, ten pop, právě z tý Lichoslavi, ale není to pravidelně. Ale ona si je jistá, že kdyby to začalo fungovat, že tam ty lidi budou chodit.

Moderátor (Jana Klusáková): Značnou dobu už usilujete o rozhovor s Michailem Gorbačovem. Nač se ho chcete zeptat?

Host (Dana Schmidt): To byla taková část takové série rozhovorů s politiky, taky kteří se účastnili změny systému v 69. roce. Teď už jsem mluvila s panem Havlem, který byl fantastický, jako vždycky a téma toho je člověk za politikem. Nikoliv tedy jenom ty politický činnosti. To je takový o dětství, mládí, to jak vyrůstal, co ho nakonec přivedlo k té politice. Ale bohužel ten velikánský aparát pana Gorbačova mě zatím ještě nebyl schopen dát odpověď, kdy tam budeme moci přijet.

Moderátor (Jana Klusáková): Vážení posluchači, dnes jsme vám představili Danu Schmidt. Novinářku, která píše do dánských novin. Za rozhovor děkuje Jana Klusáková.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.