Neléčená diagnóza ADHD mě dovedla na konec sil, popisuje autorka dokumentu Rychlá a neklidná

Na přehlídce festivalu Prix Bohemia Radio jste zvítězila s dokumentem Rychlá a neklidná. Kdy vám diagnostikovali ADHD?

Čtěte také

Muzikoterapie může dětem zlepšit soustředění i projevy v češtině, přibližuje hudební pedagožka

Před dvěma lety. Bylo to období, kdy jsem byla ve velmi špatném psychickém stavu. Bylo to způsobeno i tím, že půl roku před tím mi zemřela maminka. Všechno na mě začalo padat a hledala jsem odpověď na to, co se mi to celý život děje a proč mi žádní terapeuti a žádné techniky nepomáhají tak, aby se něco opravu zlomilo, byť jsem na tom opravdu hodně pracovala.

Mám pocit, že ADHD je módní termín a že se někdy nadužívá. Co to přesně je?

Je to jiné fungování mozku. Pořád váhám nad tím, jestli se mi chce tomu říkat porucha, protože existují dva směry, které se spolu trochu hádají. Americký přístup je, že ADHD je skvělá schopnost a ADHD jsou skvělí lidé, kteří dokážou úžasné věci. To může být podporující, ale pro někoho, kdo úžasné věci kvůli ADHD nedokáže, to může být zraňující.

Dopaminové neduhy vám do plánů hází vidle

Takže bych se držela toho, že to nějaká porucha je, protože v mozku jsou porouchána centra, přenosy mezi hormony, které zajišťují to, jak se můžete soustředit, plánovat, jak sebe umíte kontrolovat. Je tam toho hodně, co vám v životě může dát zabrat. Bez léčby, bez vědomí toho, že ADHD mám, to může mít fatální dopady na celý život.

Jak se ve vašem případě konkrétně tato porucha projevovala?

Symptomů jsem měla hodně, také jsem dostala při diagnóze takzvaně plnou palbu, že mi tam vyšlo ADHD těžší případ s impulsivitou i hyperaktivitou. Nutno podotknout, že takhle to vypadalo u mě, ADHD je u každého specifické a nemusí odpovídat tomu, jak to mají jiné lidé. U mě to byly symptomy od neschopnosti se vyspat, nekonečný spánkový deficit, obrovská impulzivita.

Ivona a Filip Remundovi|foto:Kateřina Cibulka, Český rozhlas Plus

Normální člověk, se třeba doma s manželem pohádá, že je moc na mobilu, ale já se okamžitě rozváděla. V mé hlavě se rozjela neuvěřitelná spirála zoufalství, nepozornost, neschopnost číst knihy. Nechápu, jak jsem mohla vystudovat, když všechny knihy byly proskákané. Pak se to rozvinulo v deprese, panické úzkosti. Mě ta neléčená diagnóza ADHD dovedla na konec sil.

Je to tak, že se vám se stanovenou diagnózou ulevilo? Jak vám po čtyřicítce změnila život?

Obrovsky se mi ulevilo. Za prvé v tom, že najednou rozumíte tomu, proč se ty věci dějí, trápí vás to, máte výčitky a pořád to nejde změnit. Takže úleva je v tom, že pochopíte, proč se vám to děje, že i když chcete, tak vůle nefunguje, dopaminové neduhy vám tam do plánů hází vidle. A obrovská úleva v tom, že se vám najednou otevře paleta možností, co s tím všechno jde dělat.

Diagnóza u dívek často neproběhne

Zajímala jste se o to, proč vám poruchu nezjistili už v dětství?

Zajímala. S mým mužem Filipem Remundou jsme o tom začali natáčet hned, když jsem pojala podezření, že bych mohla mít ADHD. A vydali jsme se všemi směry, jeden z nich byl prozkoumávání toho, jak je to u dívek a žen – poddiagnostikovanost dívek a žen na celém světě je obrovská. U mě hrálo vliv to, jak se porucha u dívek někdy projevuje jinak než u chlapců, někdy stejně, jako v mém případě. Byla jsem hodně divoká, drzá, to vás rychle jako dívku, která se snaží v životě ukotvit, donutí to zamaskovat.

Čtěte také

iROZHLAS

S diagnózou přichází úleva. Co se stane ve chvíli, kdy ADHD někdo pojmenuje nahlas?

Musíte jít proti sobě, symptomy tolik neprojevovat, u mě to bylo dominantní. Napětí, které by mohlo jít ven, se musí dostat dovnitř. Z toho vznikají úzkosti, deprese, nespavosti, které jsou ale těžko odhalitelné. V dětském věku se diagnostikují ADHD na základě toho, jak vadí okolí, zatímco v dospělosti lidé za diagnostikou jdou proto, že objevují těžkosti, které se dostaly dovnitř. Takže tohle může být jeden z důvodu, proč diagnóza u dívek často neproběhne.

Porotu Prix Bohemia Radio jste zaujala autenticitou a lehkostí vyprávění. Jak vás napadlo zaznamenat možná intimní věci formou audio dokumentu?

Napadlo mě to možná díky Českému rozhlasu, ve kterém jsem před tím dva audio dokumenty natočila. Nadchla mě možnost natáčet kdekoliv a kdykoliv – máte u sebe jakýkoliv mikrofon, možnost zaznamenat cokoliv, i když u sebe nemáte kameramana, štáb, zvukaře.

Nikdo vás nevyléčí z toho, že váš mozek je neurodivergentní

Ve chvíli, kdy jsem se svěřila manželovi doma, že mě kamarád nabádá k tomu, abych se nechala prošetřit, jestli nemám ADHD, tak jsme si říkali – nezapneme to? Jen tak náhodou, kdyby nás to dál bavilo to zdokumentovat. A ukázalo se, že to mělo smysl.

Pro koho je dokument důležitý?

Dokument, a potom i podcast, kterým chceme pokračovat, je důležitý pro lidi, kteří ADHD mají, pro lidi, kteří si myslí, že by ho mohli mít, a pro všechny, kdo mají v okolí někoho, kdo ADHD má nebo si to myslí, a chtějí nám, neurodivergentním lidem, pomoci.

Čtěte také

Není to žádná lenost. Člověka v depresi přestávají bavit věci, které měl dřív rád

V neposlední řadě může být užitečný odborníkům i odbornicím, protože jsme natáčeli se špičkovými odborníky jak v Česku, tak v zahraničí. A pořád se i tady v Čechách děje to, že spousta členů odborné společnosti na tu diagnózu takzvaně nevěří a odmítají dávat pacientům s ADHD léky.

ADHD se nedá léčit, ale tlumit, je to tak?

Nedá se vyléčit, nikdo vás nevyléčí z toho, že váš mozek je neurodivergentní, to znamená, že je jinak stavěný. Není to porucha, kterou získáte, že byste zažil trauma, a to vám změnilo mozek. Porucha ADHD je vrozená, ve výjimečných případech způsobená zraněním při porodu, třeba nedostatkem kyslíku, ale je to výrazně dědičná porucha.

Vyléčit se nedá, ale dají se mnoha způsoby tlumit nepříjemné symptomy, a naopak rozvíjet silné stránky, které ADHD mozek má.

Proč je slam poetry dobrá terapie při ADHD? A v čem je přínosné být příležitostnou DJkou? Poslechněte si celý rozhovor.