Vláda nemluvila pravdu, když hájila úmluvu. Katolická církev si vykládá zpověď široce, říká senátor Láska

Ústavní soud dnes oznámil, že smlouva Česka se Svatým stolcem je částečně v rozporu s ústavním pořádkem. Co říkáte tomu verdiktu?

Já jsem s verdiktem naprosto spokojený. Ještě vás doplním, že v nálezu, vyjma konstatování, že dva články jsou v rozporu s ústavním pořádkem, je také několikrát konstatováno, že vláda, když obhajovala tuto úmluvu, tak nemluvila pravdu.

My jako navrhovatelé, když jsme tvrdili některé dopady pro případ, že úmluva bude ratifikovaná, jako například, že dojde k rozšíření zpovědního tajemství, ústavní soud dospěl k tomu, že jsme měli pravdu my a ne vláda, která návrh obhajovala.

Čtěte také

K čemu bude daňová Kobra 26? Může přimět zaměstnavatele doplatit sociální pojištění rok zpětně, říká Juchelka

K tomu se dostaneme. Je to ale skutečně takto formulováno, že vláda nemluvila pravdu? Není to jen jiný výklad právní?

Ne.

Vědomě nemluvila pravdu?

Ústavní soud neříká, že vláda nemluvila pravdu. Ústavní soud říká, co by se stalo, kdyby smlouva byla ratifikována. To je v rozporu s tím, co tvrdila vláda, že se stane nebo nestane, pokud by smlouva byla ratifikována.

Když se vrátíme rok zpátky, co hlavně vás vedlo, myslím jako skupinu senátorů, k podání návrhu na posouzení tzv. konkordátu?

Čtěte také

Musíme napravit nepořádek, který způsobila Fialova vláda. Na ministerstvech potřebujeme profesionalitu, říká Rajchl

Iniciační bod určitě byla otázka zpovědního tajemství. Já sám jsem vystudovaný právník, advokát – teď nechci, abych zněl jako Jindřich Rajchl – ale v tuto chvíli je vhodné, abych řekl, že nějaké vzdělání v tomto oboru mám.

Já měl pocit, že to je tak obecně známo.

Na první přečtení jsem měl za to, že dochází k zásadnímu rozšíření zpovědního tajemství – v kontextu toho, že zpovědní tajemství je z určitého úhlu pohledu v ČR problematické v tom, že i za současného stavu si ho katolická církev vykládá velmi široce a snaží se díky odvolání na něj mařit vyšetřování trestných činů, které se bohužel v jejích řadách staly. To bylo to první, co mi to iniciovalo.

Neutralita a náboženství

To byl, promiňte, hlavní problém? Myslím výklad zpovědního tajemství. Ono se teď ukázalo, že podle ústavních soudců je smlouva v rozporu s neutralitou státu a zákazem diskriminace. Jak tomuto máme rozumět?

To byl první iniciační bod. Ústavní soud rozhoduje svým způsobem – zrovna na tomto bodu se to dá hezky vysvětlit. My jsme měli za to a říkali jsme, že dochází k rozšíření zpovědního tajemství. Například dojde k tomu, že když bude smlouva ratifikovaná, tak kněží nebudou mít povinnost oznamovat trestný čin, o kterém se dozví, že má být spáchán. To je v rozporu s ústavním pořádkem.

Ústavní soud řekl: máte pravdu v tom, že dochází k rozšíření. Kdyby to český stát opravdu chtěl takto rozšířit, tak může.

Čtěte také

Uzdravovat oběti zneužívání v církvi bude jednou z priorit. „Nezdravá hrdost nám nedovoluje smíření,“ říká budoucí pražský arcibiskup Přibyl

To by ale znamenalo, že by se musela změnit legislativa, nebo ne?

Já to jenom dokončím. Takže soud řekl, vy máte pravdu, ale, přestože máte pravdu, tak co tvrdíte, není v rozporu. Protože pokud si stát chce dát taková nadstandardní práva někomu jinému, tak může.

Ale co je v rozporu s ústavním pořádkem, že pokud to chce, tak to musí dát všem církvím.

Na to spoléhala, jestli jsem to správně pochopil, ekumenická rada církví, která se vyjádřila tak, že očekává, že přiznané výhody by byly v rámci náboženské neutrality státu automaticky vztaženy na všechny registrované církve.

A jsme u dalšího tvrzení, kdy Ústavní soud řekl, že věci jsou jinak, než to hájila vláda. Protože vláda říkala, že všechny „vymoženosti“, které dá katolické církvi, samozřejmě budou mít všechny ostatní církve.

Ústavní soud řekl dokonce slovy svého předsedy, jak jsem ho sledoval na tiskovce, že to je spíš přání otce myšlenky a že ze smlouvy samozřejmě nic takového nevyplývá a že všechny ostatní církve by se nadále musely řídit naším vnitrostátním právem – které ale by se stalo odlišným od toho, co konkordát zajišťuje katolické církvi.

Přezkum v parlamentu

O návrhu na přezkum se diskutovalo už v obou komorách parlamentu při projednávání smlouvy, ale neprošel. 17 senátorů, co návrh podalo, je to požadované minimum. Byl problém sehnat dost zákonodárců pro iniciativu?

Nebyl problém jich sehnat sedmnáct, ale kdybych jich měl mít pětadvacet, tak už bych asi problém měl. Sedmnáct jsme sehnali, byl bych schopen sehnat i víc, ale někteří senátoři ve chvíli, kdy viděli, že těch 17 mám, že to můžu dát k Ústavnímu soudu, už to nechtěli udělat. Vůbec projednávání této úmluvy bylo doprovázeno v Senátu velmi zvláštní atmosférou, kdy řada kolegů se o tom ani nechtěla bavit, byť třeba sdílela mé názory, tak úplně neměli chuť proti tomu vystoupit, říct nahlas.

My jsme v Senátu velmi otevření a umíme se bavit i o spoustě odlišných názorů, ale zrovna v případě této úmluvy mi přišlo, že se o tom nikomu moc diskutovat nechce a trošku jsem cítil i strach více se do tématu ponořit.

Když jste přemýšlel o důvodech.

Tak mě žádné nenapadly. Přemýšlel jsem o tom horem dolem, ale nenapadly mě. Já jsem se snažil o tom diskutovat s tehdejším ministrem Lipavským, který jako ministr byl předkladatel. I jsem si ho našel v zákulisí a chtěl jsem to s ním probrat.

Myslím, že jsem vždy s ním měl dobré vztahy a on mě odbyl tím, že smlouva je naprosto v pořádku, že jste úplně mimo a více o tom s vámi nebudu mluvit. Pro mě to tenkrát bylo poměrně velké zklamání.