Pomoci obětem násilí stát musí, Istanbulská úmluva ale používá gumovou definici genderu, tvrdí senátor Hraba

Ta Istanbulská úmluva, plným názvem úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí, vyvolává už řadu let hodně emocí. I vaše jednání v horní komoře parlamentu včera trvalo přes šest hodin. Proč ta úmluva vyvolává tolik vášní?

Ta úmluva vyvolává vášně především proto, že operuje s ideologickými pojmy a zamíchává je do textu, který je chvályhodný. Boj proti násilí na ženách je důležitý a má plnou podporu – včera to zaznělo z úst prakticky všech senátorek a senátorů, kteří vystoupili – ale bohužel tohoto dokumentu byly přimíchány i věci ideologické, které nařizují státům zařadit do školních osnov genderovou ideologii, které nařizují státům, že musí povinně financovat nevládní neziskovky, které se zabývají genderem, genderovou ideologií a rovností žen – s tím bych problém neměl, ale s tou genderovou ideologií určitě ano.

Čtěte také

Manželství pro všechny do programového prohlášení vlády nejspíš neprosadíme, připouští Rakušan před jednáním s koalicí Spolu

Takže emoce to vyvolávalo proto, že by se do českého právního řádu v souvislosti s článkem 10 Ústavy dostala i definice, kterou uvádí list Istanbulská úmluva v článku 3: definice genderu, tedy nějakých ustanovených rolí mužů a žen v dané společnosti. Což v České republice znamená, že máme jednu společnost, ale jsou země, kde zcela zjevně existuje více společností a takový termín do českého právního řádu podle mého názoru nepatří.

Teď jste skončil definicí genderu. My se dostaneme i k tomu, co jste říkal předtím, ale pro naše posluchače, kteří nečetli Istanbulskou úmluvu, přečtu tu definici, která je v článku 3. Gender podle té definice znamená „společensky ustanovené role, chování, jednání a vlastnosti, které daná společnost pokládá za odpovídající pro ženy a muže.“ Co je na této definici špatně?

Ono je velmi gumová. Je to tzv. gumové ustanovení, které může být vykládáno velmi volně. A woke propaganda vykládá takové ustanovení tak, že existuje jaksi fluidní gender, něco mezi muži a ženami, a zneužívá tohoto pojmu pro prosazování své vlastní agendy, protože...

Já se omlouvám, že vám do toho skáču: že nikdo jiný to vykládá nějak jinak, to přece nemění tuto definici. Vrátím se zpátky: co je na této definici špatně? A dodám k tomu: nevím, jestli jste se díval třeba na stránky Českého statistického úřadu, kde je u genderových statistik už mnoho let také definice genderu, která je obdobná. Tak co je na tom špatně, když už třeba Český statistický úřad používá podobnou definici mnoho let?

Tak Český statistický úřad ji používá. I pojem gender byl zařazen do českého právního řádu jako takový, bez definice, dostal se do něj novelou zákona o azylu. Takže už se nám jaksi vrátka pro tento termín otevřela, nicméně pořád ta definice ještě nebyla na zákonné úrovni.

Čtěte také

Mužské platy v průběhu kariéry rostou, platy žen kolísají, upozorňuje ředitelka Gender Studies Helena Skálová

Jejím nebezpečím je její velká flexibilita. A já jako právník, když si v rámci advokacie si analyzuji text, tak se musím zaobírat tím, zda není zneužitelný pro mého klienta. Pro mě jako pro zákonodárce jsou tím klientem jsou občané České republiky a já jsem přesvědčen o tom, že ten termín zneužitelný je.

Mně ve vašem včerejším vystoupení v Senátu zaujal také argument, že vlastně Istanbulská úmluva nemá efekt, protože ve Francii, v Německu nebo v Dánsku po přijetí Istanbulské úmluvy stoupl počet nahlášených případů sexuálního násilí. Vy z toho tedy dovozujete, že ta úmluva nemá efekt. Napadlo vás, že by to mohlo být naopak? Není právě pozitivním efektem ratifikace Istanbulské úmluvy v těchto zemích, že se ženy přestávají bát ty činy hlásit?

Ono to není jenom o tom hlášení. V Německu bylo loni spácháno přes 700 hromadných znásilnění. Myslím si, že Německo a Francie mají mnohem větší problém, než je definice podle Istanbulské úmluvy. To, jestli Istanbulská úmluva zabraňuje zvláště některým částem francouzské nebo německé společnosti páchat trestné činy, o tom silně pochybuji.

Myslím si a věřím, že z toho důvodu byla přijímána, aby se zamezilo právě těmto ohavným činům, protože ty definice v hmotné části Istanbulské úmluvy právě věci jako obřízky, kamenování a další násilí zapovídají – český právní řád toto už samozřejmě dávno řeší.

Čtěte také

Istanbulská úmluva je pro Česko závazkem. Odmítnutí by znamenalo reputační riziko, říká zmocněnkyně pro lidská práva

Jestli by na tom Německo a Francie byly bez Istanbulské úmluvy ještě hůř, to si netroufám říci.

Azylové domy? Povinnost státu

Podle předloňského průzkumu agentury Ipsos pro iniciativu Pod svícnem v Česku osobně zažilo domácí násilí 30 % žen, a to nejčastěji ze strany svého partnera. 70 % obětí domácího násilí se s tím nikomu nesvěřilo, polovina obětí si nese následky i po letech. Podle jiného výzkumu Amnesty International je v Česku každoročně znásilněno 12 tisíc žen, ale více než 90 % obětí to neoznámí. Nejsou toto argumenty pro to, aby se opravdu v Česku dělalo víc?

Určitě ano. Říkám, 95 % Istanbulské úmluvy a jejího obsahu, s tím já problém nemám. Boj proti násilí na ženách, na dětech, na těch slabších je prostě potřeba zintenzivnit. Problém Istanbulské úmluvy je, že k tomu byly přivařeny další věci, které tam nepatří a které předpokládám, že budeme ještě rozebírat, jako jsou financování nebo školní osnovy.

Takže určitě ano. Je potřeba s tím začít pracovat. Je potřeba více chránit oběti, a to jednak tím způsobem, že se ještě zpřísní tresty za znásilnění a útoky sexuální povahy.

Jedna věc je, že budou zpřísněny tedy limity trestu, druhá věc je, aby byly skutečně ukládány. Teď máme u té nejmírnější formy znásilnění, když to tak řeknu, máme horní sazbu pět let a přesto ji soudy neukládají.

Čtěte také

Soudní dovolání proti podmínce za znásilňování možná nepůjde podat, obává se státní zástupce Basík

Těch horších forem znásilnění je mnohem více a tam jsou sazby deset, dvanáct nebo osmnáct let. Tam si myslím, že je chyba v aplikaci toho práva. Tam toho z pozice zákonodárce příliš moc nenaděláme. Můžeme nastavit limity ještě výše, ale pokud nebudou ukládány, tak to českou společnost neposune.

Já se přece jenom vrátím k tomu výzkumu. Přemýšlel jste o tom, jaký vzkaz pro těch 30 % žen, které zažily domácí násilí, je to, že Senát Istanbulskou úmluvu neschválil a neratifikoval? Přemýšlel jste o tom symbolickém dopadu vzkazu?

Tak je to interpretováno zastánci Istanbulské úmluvy. Proto byla využita, zneužita Istanbulská úmluva jako téma ochrany žen a boje proti násilí – k zavedení genderové teorie, genderové ideologie a zavedení povinného financování a neziskovek v celé široké paletě, čím se Istanbulská úmluva zabývá.

Čtěte také

Istanbulská úmluva není nutná. Její přijetí by mohlo narušit tradiční role a změnit strukturu společnosti, tvrdí senátorka Chalánková

Takto je to zneužíváno v argumentaci. Neznamená to, že by odmítnutí Istanbulské úmluvy znamenalo rezignaci nebo snad odmítnutí boje proti násilí. Tak to není, to jsou nefér argumenty zastánců Istanbulské úmluvy.

Vy mluvíte o tom, že vám vadí to, že státy, které ratifikují istanbulskou úmluvu, se zavazují k financování neziskových organizací, které pomáhají obětem sexuálního násilí. Není na místě tato pomoc v situaci, kdy stále slyšíme příběhy o tom, že žena, která je obětí sexuálního násilí nebo domácího násilí, nemá kam jít, protože tady chybí azylové domy. Nemělo by to financování těch, kteří pomáhají, být naopak ještě silnější?

Určitě mělo: těch kteří tuto činnost skutečně dělají a nemají to postavené jako byznys. A myslím si, primárně toto by měl financovat a zajišťovat stát. Neměl by to outsourcovat přes nevládní organizace. Boj proti násilí a zajištění azylových domů, zajištění pomoci obětem, to je povinností státu. Pokud to stát nedělá, tak na to rezignuje, a to stát nesmí.

Pokud to outsourcuje tím, že nakupuje ty služby u nevládních organizací, tak by měl pečlivě dbát na to, kterým organizacím peníze na to dává, aby nebyly zneužívány. A právě článek 8, který uvádí a definuje finanční zdroje, je opět gumově napsaný, že tyto finance můžou požadovat v podstatě velmi široká paleta nevládních organizací a ty peníze mohou být snadno zneužity.

Jaké jiné faktory kromě genderu podle senátora Hraby hrají roli v tom, kdo se stává obětí násilí? A proč si myslí, že by neziskové organizace mohly v případě schválení Istanbulské úmluvy na státu libovolně vysoudit peníze? Poslechněte si celý rozhovor vedený Tomášem Pancířem.