Je to komedie, krimi i sociální drama. A funguje to, říká herec Řezníček o covidovém westernu Poberta

Za pár dní půjde do kin film Poberta, kde hrajete hlavní roli. Říkají vám tam Lupyn. Je to něco podobného jako zloděj-gentleman Arsen Lupin?

Je to možné, že to z toho vychází, ale jmenuje se Luboš Sohor a Lupyn je taková jeho odvěká přezdívka.

Čtěte také

Nemám ráda, když mi někdo říká, kde je moje místo, říká Denisa Barešová a přibližuje svůj feminismus

Film je prvotinou režiséra Ondřejem Hudečka, který se narodil ve Strážnici, kde se děj odehrává. Vždycky před premiérou se film prezentuje na nějakém příběhu, a tady jedním z příběhů je dialekt, který jste se museli naučit. Jak to šlo?

Ve výsledku docela dobře, ze začátku jsem se toho hodně bál. Ale text už byl v dialektu napsaný, což mi hodně pomohlo. Měli jsme tam i dialektového kouče, místního kamaráda Filipa, který vystudoval i herectví, takže do toho vidí. Měl pořád sluchátka na uších a kontroloval, nejenom jestli je všechno přesně, ale i jestli do toho nešlapeme moc, jestli to netahá za uši, jestli z toho není nějaká karikatura.

Ale on nebyl jediný ze Strážnice, i Ondřej je ze Strážnice, Lukáš Příkazský je ze Strážnice, Petr Borovec, který tam také tvoří naši partičku zlodějů, je ze Strážnice. Takže lidí, kteří měli vytříbený cit pro jazyk bylo víc, takže jsem se cítil v dobrých rukách a věděl jsem, že kdybych zněl nějak naprosto mimo, tak mi to určitě někdo ohlásí. A byli jsme tam chvíli před natáčením právě proto, abychom nasáli ten jazyk, a to zafungovalo velice dobře.

A jak dopadlo promítání pro Strážničany a Strážničanky?

Pro mě je největší zpráva, že nám potvrdili, že jazyk tam funguje. A říkal jsem si, že pokud to netahá za uši je, tak Pražák to nemá šanci poznat.

Natočil jste řadu filmů, v čem je tenhle jiný a může takzvaně fungovat? Je to komedie?

Je to komedie, zároveň je to i trochu sociální drama, zároveň trochu krimi, zároveň heist movie, myslím, že si to s těmi žánry příjemně hraje. A myslím, že i z tohohle důvodu je to na české poměry nečekaný film, překvapuje. A myslím, že to funguje skvěle.

Film se odehrává za covidu, jsou tam scény, kdy jste tam v rouškách. Dělali se postsynchrony? 

Čtěte také

Film Poberta se blíží ideálu českého mainstreamu. Je sympaticky drzý a zábavný, hodnotí Sladký

To jste na to kápnul, je to tak. Už na place jsme se snažili být co nejpřesnější, a ono ve výsledku těch scén s rouškami tam tolik není. Ale ve scénách, kde roušky byly, jsme měli možnost nejenom zpřesňovat mluvu, ale třeba i občas pozměnit dialog.

Herec ztvární postavu a my se ho pak ptáme, jako kdyby to byla ta postava – kdybyste hrál kosmonauta, budeme chtít váš názor na nekonečnost vesmíru. Tady hrajete zloděje, který vyjde z vězení. Jaký je to pocit?

Dobrý. Lupyn je hrozně hezky vybarvená postava, mnohovrstevnatá. Zároveň je to zloděj, který má v komunitě malého města, asi dlouho před tím, než přišel do vězení, nálepku problémového kluka. Nemá tam nejlepší pověst, zároveň je vidět, že má v sobě touhu být nějakým způsobem užitečný, chce dokázat sousedům, že stojí za to a že to není jediná jeho vlastnost, že občas udělá nějakou blbost. A v rámci filmu má hezký vývoj a doufám, že se mi podařilo všechny jeho barvičky vybarvit.

Když jste hrál ve filmu, tak jste spíše hrál policisty, teď si tuhle vděčnou roli trochu zkorumpovaného policajta vzal Václav Neužil…

Ano, a hraje to skvěle. Je to také ale nejednostranná postava…

Pak je tam podnikatel, kterého hraje Standa Majer, ten je také nejednoznačný?

Ano. Jak jsme mluvili o žánrech, tak film si na jednu stranu hraje s archetypy, je to přesně bandita, kterého ztvárňuji já, který se vrací do rodného města, aby pomáhal místním na hraně zákona. Pak je tam zkorumpovaný šerif, pak mafián, funguje to v až westernových archetypech, a je to jeden z podtitulů filmu – covidový western. Ale zároveň všechny postavy jsou napsané tak, že mají vývoj, nejsou jednorozměrné a mají svoji psychologii. Najednou stranu je to hra archetypů, na druhou stranu je to až psychologický film.

A bylo znát na režisérovi, že to je jeho první celovečerní film?

Myslím si, že ano, ale v tom nejlepším slova smyslu, v důslednosti. Bylo vidět, že Ondra by nepustil nic, co za něj by nebylo stoprocentní.

Vegetariánka

Představení Vegetariánka v Divadle v Dlouhé podle úspěšné jihokorejské knížky režíruje Kamila Polívková. Hrají tam tři postavy, a pak je tam ještě jedna, kterou postavy vytvářejí, pochopil jsem to dobře?

Je to tak, mluví o ní, je to ústřední postava románu, vegetariánka. Dozvídáme se o ní skrze tři různé perspektivy jejich blízkých rodinných příslušníků, ale tu její vlastní perspektivu si nemáme možnost poslechnout.

Jakou roli tam hraje jídlo?

Velkou, vegetariánka přestane jíst maso, je to první gesto jejího odporu, a v prostředí Jižní Koreje jídlo hraje jinou roli než u nás, takže vegetariánství tam rezonuje jinak. Na tomhle ona spustí odpor, který se táhne dál a přerůstá. Takže jídlo je takový startovací bod.

Jste i hudební skladatel, je to tak?

Čtěte také

Filip Tomsa: Rád vzpomínám na režiséry staré školy. Doba se změnila a z herectví mi bylo smutno. Netroubil jsem do světa, že odcházím

Skládám, nebo spíše tvořím elektronickou hudbu, ale dělám si to hodně do šuplíku, je to můj koníček, i to, že to nemusím nikomu ukazovat, nic si na tom dokazovat, je jeden z příjemných faktorů, které mě na tom baví. Ale dělám to dlouho, miluji, jak je to introvertnější věc, můžu si to dělat sám, nepotřebuji nikoho dalšího, aby mi potvrdil, jestli to funguje nebo nefunguje, což je na rozdíl od herectví příjemná změna.

Měl jste někdy kapelu?

Ne, nikdy, ani jsem nikdy nezažil na hudbě pracovat v širším kolektivu.

Ale měl jsem pocit, že s některými kolegy jste o něčem uvažovali?

Uvažovali, ale ukázalo se, že jsme všichni tak zaměstnaní, že než jsme našli první termín našeho setkání, tak to vyšumělo.

Když máte už převtělování z filmové role do divadelní příliš, v jakém jste rozpoložení. Přestane vás to herectví bavit?

Učím se s tím nějak pracovat, ano, je to takový pocit, že mě to přestává bavit, leze mi to na mozek, ale většinou si potřebuji odpočinout. Většinou stačí pár dní. Jde o to, kolik mám titulů, teď mám tří, čtyři tituly, což je pro mě ideál. V Národním divadle na mém vrcholu jsem měl dvanáct titulů, a to už na mě toho převtělování bylo moc.

Jak vznikal film Poberta? Poslechněte si celý rozhovor.