Strachová: Spousta sportovců nechce skončit v období, kdy se nedaří. Naplánovat konec je těžké

Olympiáda v Itálii přináší zajímavé, silné, někdy smutné příběhy. Jak se díváte na to, jak dopadla Lindsey Vonnová?

Každá olympiáda přináší úžasné příběhy, ale Lindsey Vonnová je určitě velké téma posledních dní, velmi s ní soucítím, nemá jednoduché období.

Je v jejím týmu nějaká síla, která by si troufla říct – nepojedeš, bez toho vazu je to strašné riziko?

Čtěte také

Poslední rok kariéry jsem si užila. Stala jsem se ještě mistryní světa, ale pak jsem věděla, že už ani den, ohlíží se Kateřina Neumannová

Nevíme přesně, co se v jejím týmu dělo, třeba jí to i někdo řekl. Má kolem sebe řadu lékařů, fyzioterapeutů, trenérů – její tým je ohromný, složila si ho po svém comebacku v předloňském roce. Ale jak ji známe z médií, tak i kdyby někdo vyslovil názor, že to není úplně dobré rozhodnutí nastoupit do sjezdu, tak si myslím, že byla rozhodnutá, že do sjezdu nastoupí, a nikdo by s ní nehnul.

Dostane sportovec při takové jízdě z hlavy, že není zcela v pořádku?

Rozhodně nedostane, přímou souvislost ten pád s kolenem neměl. Ale sama to zmiňovala v příspěvku – v lyžování jde o centimetry, ať už je to sjezd, nebo slalom. A ona byla o pár centimetrů špatně. Ale samozřejmě koleno i noha reaguje jinak, když je tam přetržený křížový vaz, když je koleno zpevněné v ortéze.

Maximální výkony u sportovců, a zvlášť v takové disciplíně, jako je sjezdové lyžování, jsou o neskutečné přesnosti. A koleno nemohlo být v takové kondici, navíc, když nastupujete s nějakou indispozicí, tak to musí hrát nějakou roli. I v tréninku, den před tím, kdy si Lindsey testovala, co její tělo vydrží, bylo vidět na dopadech, že koleno nedrží.

Šárka Strachová|foto:Elena Horálková, Český rozhlas

Nicméně se rozhodla do toho jít, mohlo to skončit krásně, mohla udělat medaili, nevím, jestli atakovat zlatou, ale rozhodně na to měla. Holt to skončilo, jak to skončilo, a je zbytečné to teď hodnotit od kohokoliv zvenku. Spíš ji držet palce, ať je brzy v pořádku, a hlavně ať nemá následky do budoucího života, protože zranění je opravdu ošklivé.

Který další příběh na olympiádě v Itálii vás zaujal?

Příběhů je tam celá řada. Nestíhám pojmout celou olympiádu, ale sjezdové lyžování se snažím sledovat, ohromný příběh – Frederica Brignoneová. Velké zranění na jaře, složitá zlomenina nohy, přetržené vazy v koleni, nevěděla, jestli se vůbec k lyžování vrátí. 14 dnů před olympiádou se vrátila k závodění, a teď má na krku dvě zlaté medaile.

Takže to je také úžasný příběh, ale když se na to podíváte z jiného úhlu pohledu, tak nikde není napsáno, že kdyby ke zranění nedošlo, celé léto se připravovala, jestli tu olympiádu vyhraje. Na olympiádu přijela bez očekávání, byl pro ni úžasný příběh už jenom to, že tam mohla startovat. A i do závodů šla s úžasnou lehkostí.

Čtěte také

Stříbrná Adamczyková: Říkala jsem si, že z pátku třináctého uděláme šťastný den. Byla to trochu divočina

A jak jako lyžařka specialistka sledujete dvojboj Ester Ledecké?

To je další obdivuhodný příběh, nejenom pro mě, ale i pro řadu dalších sportovců a trenérů. Je jediná sportovkyně, které se povedlo ve třech po sobě jdoucích olympiádách startovat ve dvou disciplínách. Ale projevuje se to i na jejím zdraví, které trpí, program je náročný.

Co dostává v těle nejvíc zabrat?

Záleží na sportu, u snowboardu jsou to extrémně záda, u sjezdařů určitě celá přední strana stehen a záda. Je tam důležitá regenerace, ale to sportovci na vrcholové úrovni v dnešní době mají dobře ošetřeno. A týmy se o ně starají, aby maximalizovali to, aby se sportovci nezranili.

A dá se tomu předcházet i vyváženějším tréninkem?

Určitě, stoprocentně. Kompenzace v rámci tréninku, to znamená, když máte sport, který přetěžuje určitou část těla, tak je potřeba kompenzovat tu část těla, která naopak tolik zatížená není. Všechno se odvíjí od stabilního pevného středu, který zrovna lyžaři musejí mít silný, protože se pohybují ve třech rovinách, a to ještě na podložce, která se mění, dost často není vidět. Takže střed je naprosto zásadní.

Buď žijete fair play a je to vaše životní filosofie, nebo ne

Už šest let jste předsedkyní Českého klubu fair play. Jaká je to práce?

Je to hrozně hezká práce, protože to téma má úžasnou hloubku. Vždycky říkám – buď žijete fair play a je to vaše životní filosofie, nebo ne. Je hezké šířit tyto myšlenky a hodnoty, jako je respekt, přátelství, čestnost mezi společnost. Do konce února mohou všichni posílat návrhy na ocenění fair play. A vždycky na jaře vybrané činy oceňujeme. A děje se jich spousta, není to vždy jenom záchrana života, velké činy, ale i drobnosti. A kdokoliv o něčem ví, může je nám do Českého klubu fair play posílat. My je pak s kolegy probíráme a vybíráme, ty nejcennější vyhlašujeme v rámci vyhlašování.

V nejlepším přestat

Jedno to zažije každý vrcholový sportovec – konec závodní kariéry? Co sportovce čeká? Nastane prázdno?

Nastává nejistota, svět vrcholového sportu je bublina, svět sám pro sebe, máte všechno dopředu dané, víte, kde budete trénovat, kde budete mít soustředění, kde máte závod. A najednou nemáte pevné body, které jste měli. Samozřejmě někteří mohou mít i velkou existenční nejistotu, opravdu je to malý zlomek sportovců, kteří se dokáží v rámci kariéry zabezpečit na celý život nebo mít něco do začátku, aby mohli rozjet nějaký svůj projekt.

Čtěte také

Každá olympiáda měla nějaký silný příběh, zve na multimediální výstavu fotograf Slavík

Většina z nich obětuje sportu nejenom velkou část života, ale i vzdělání, proto jsou různé programy při olympijském výboru, které se snaží pomoci sportovcům s přechodem z plného sportovního úvazku do životního. A je nutno podotknout, že chlapi to mají o něco těžší, protože ženy, když končí sport, tak často mají děti a rodinu a život mají zaplněný něčím jiným.

Platí, že v nejlepším se má přestat?

Je to ideální moment, v nejlepším přestat, ale je to hrozně těžké. Spousta sportovců, kterým se nedaří, nechtějí skončit v období, kdy se nedaří a doufají, že příští rok to zlomí a budou se loučit na vrcholu. Ale spoustě se to nepodaří. Naplánovat správně konec je nesmírně těžké.

Kdy jste se rozhodla své zkušenosti předávat dál? A vlastně je vtělit do podnikání, založení kliniky?

Rozhodla jsem se možná více než dva roky před skončením kariéry, dojezdila jsem finále v březnu 2017 v Aspenu, vrátila se domů, odložila lyže, vzala si baťůžek a šla jsem do kanceláře. Ale co bych poradila, je, aby to sportovci nenechávali na chvíli: „Teď jsem skončil a co budu dělat“, vnitřně cítíte, že konec se blíží, tělo vám to velmi dobře dává najevo. Tak aby začali přemýšlet zavčas o tom, jakým směrem se budou ubírat.

Co je to neurolingvistické programování?  A komu tato metoda pomáhá? Poslechněte si celý rozhovor.