Každá olympiáda měla nějaký silný příběh, zve na multimediální výstavu fotograf Slavík
Sportovní reportér a fotograf Herbert Slavík nebude chybět na zimní olympiádě v Miláně, ještě před tím ale navrhl koncepci výstavy Olympijská sezóna v centru Hořec v Malé Úpě. Záměrem je také reflektovat aktuální dění a zahájení olympiády v Itálii. „V přízemí centra je kinosál, takže se připravují projekce, streamování soutěží ze sportoviště. V průběhu olympiády mám ambici poslat pár fotografií a udělat takové slideshow aktualit z olympiády,“ popisuje fotograf.
Kolikátá je to vaše olympiáda?
I s letními je to sedmnáctá a zimní devátá. Nebyl jsem na dvou covidových v Tokiu a Pekingu. Mám rád zimu a hory, takže mám rád tu zimní olympiádu. Na druhou stranu, když si vzpomenu na Paříž, Londýn a Sydney, tak to byly krásné olympiády, na které také rád vzpomínám.
Čtěte také
Olympiáda se vrací do Itálie po 20 letech. Víte, do čeho jdete?
V zásadě si myslím, že olympiády se za roky, co na ně jezdím, moc nemění. Mění se práce, technika, ale co se týče organizace na místě, tak ta většinou všude probíhala podobně.
Jak si vybíráte sporty, kterým se budete věnovat, zvlášť když jsou tyto hry tak rozptýlené?
Bude to tentokrát těžké, na druhou stranu, i když je to na jednom místě, nebo sportoviště jsou poblíž sebe, jako to bylo v létě v Paříži, tak člověk si stejně musí vybrat preferovaný sport, kde bude, stráví tam dopoledne a nemůže se přemisťovat mezi sportovišti. Takže je to jedno, jestli je to od sebe 20 minut, nebo pět hodin.
Hledám české sportovce, které chci primárně fotografovat
A můj výběr vypadá podobně – hledám české sportovce, které chci primárně fotografovat. Takže začnu na horách, v neděli bych chtěl začít v Livignu, kde jede Ester Ledecká paralelní slalom na snowboardu.
Přilby, kombinézy, snowboardy
Navrhl jste koncepci výstavy Olympijská sezóna v multifunkčním centru Hořec v Malé Úpě. Proč právě tam?
Byla to spolupráce, která začala, když jsem před pěti lety dělal na knize Hory, lyže, sníh. Skiareál Malá Úpa byl jeden z partnerů publikace, a tehdy tam měli plány, že vybudují multifunkční centrum. A tato výstava, která začala v souvislosti s olympiádou, defacto završila rekonstrukci místa. Tím se to v podstatě otevírá.
Čtěte také
Výstava propojuje moderní technologie, film, sportovní historii, design, umění. Co všechno je tam k vidění?
Určitě je to výjimečné technologiemi, které se v prostotu centra Hořec vyskytují. V jednom patře nám umožňují obklopit návštěvníky projekcemi a zatáhnout je do příběhu olympijských her. Koncepce výstavy byla postavená na projekcích. Výstava by nevznikla bez spolupráce s Českým olympijským výborem, filmové materiály máme díky této spolupráci. Takže jedna část je unikátní, umožňuje nám to technologie.
A v druhém patře je zase výstava zapůjčených artefaktů, ať už kombinéz nebo snowboardů, máme zlatá prkna jak Evy Adamčíkové ze Soči, tak Ester Ledecké z Pchjongjangu, což je unikát na jednom místě. A kombinace dvou pater funguje – v jednom probíhají projekce, ve druhém je klasická výstava.
Návrhy kombinéz
A co vy sám považujete za nejvzácnější exponáty?
Určitě si vážím toho, že nám sportovci zapůjčili to, k čemu mají opravdu mimořádný vztah, ať už to byla prkna, Ester Ledecká nám zapůjčila i přilbu ze zlaté olympiády v Pekingu, chrániče. Expozice je postavená na tom, jakým způsobem se projevují návrhy a design vybavení i kombinéz.
Což v případě Ester dělá její bratr Jonáš – opravdu originální návrhy. V Itálii bylo teď před olympiádou hlasování o nejlepším sportovním designu a Ester tam dostala zlatou medaili, díky bratrovi a originálním kombinézám, které vznikly od olympiády v Pchjongjangu. A v tom je to pro mě vzácné, i třeba originál bunda Evy Adamčíkové ze Soči, kde použili motiv obrazu Pavla Roučky.
Jak jste pojali výstavu výtvarně a technicky?
Čtěte také
Technicky je to postavené na imerzní projekci, u vstupu máme úvod, Eva Adamčíková nám nahrála zdravici pro tuto výstavu. Cením si také toho, že tam máme zdravici Adama Malysze, polského legendárního skokana na lyžích, Malá Úpa je na hranicích s Polskem, tak tam jezdí hodně polských návštěvníků.
Hodně jsme pracovali s video nahrávkami, máme tam kombinaci sestřihů videí z olympijských her. Prolíná se tam i umění ve sportu, jak jsem zmínil, návrhy kombinéz sportovců, ale i nástupové oblečení našich olympijských výprav od roku 2010, kdy se na jejich oblečení objevují motivy našich významných malířů Kupky a Preissiga.
Obrazových archivních materiálu musela být spousta. Podle jakého klíče jste vybíral?
Měl jsem nějakou představu ze začátku, ať už to byly zahajovací ceremoniály od roku 1992. A potom jsem měl seznam sportovců, protože v části videoprojekcí jsou projekce olympijských legend, takže jsem si pamatoval z Nagana pád Hermanna Maiera, který dokázal pak vyhrát ještě dvě zlaté medaile v obřím slalomu a super G. Takže každá olympiáda měla nějaký silný příběh. A tyto silné příběhy jsem chtěl ukázat v projekcích.
Jak se změnila práce sportovního reportéra? A na kterou olympiádu vzpomíná Herbert Slavík nejraději? Poslechněte si celý rozhovor.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
Zprávy z iROZHLAS.cz
-
Zakázat kouření trvalo 60 let. Takže s klimatem začneme něco dělat kolem roku 2040, glosuje Kortus
-
O Filipínce je v Česku velký zájem. Zaměstnavatelé se ale bojí jejich předčasného odchodu ke konkurenci
-
Bývalý ministr Fedorov volá po volbách na Ukrajině. Země podle něj čelí krizi vládnutí a korupci
-
Alternativní cesty jsou dražší a zacpané zbožím, říká o omezeních v Hormuzu přepravce Knobloch

