Stříbrná Adamczyková: Říkala jsem si, že z pátku třináctého uděláme šťastný den. Byla to trochu divočina

Pasáž rozhovoru pro ty, kdo včera vaši jízdu propásli. Máme osmifinále, šest setin a byla byste skončila sedmnáctá. Jsou to nervy i zpětně, když si to na to vzpomenete?

Čtěte také

Olympijské stříbro pro Evu Adamczykovou. U úspěchu snowboardistky byl i její roční syn

Tím, že jedeme vždycky jednou nohou dopředu, jsem věděla, že tam za mnou je. Ale byla za mými zády, takže jsem se ohlédla v cílové rovince, ale říkala jsem si, že to je docela OK. A pak mi dole v cíli Marek Jelínek říkal: „No, to bylo těsný.“ Byl hned za rohem a vždycky mi po každé jízdě rychle řekl, co jsem udělala blbě a tak. A ono 6 setin. A já: „Počkat, tak to je docela hustý.“

Každou jízdu jsem jela na jiném snowboardu a tady máza byla hrozně těžká, protože sníh je nahoře jiný v trati, na startovní rovince… V průběhu trati se to hodně mění, takže servisák Tomáš Kašpar se musel rozhodnout, jestli chce, aby mi to jelo spíš nahoře, nebo spíš dole. V tomto to bylo extrémní, každý den se měnily podmínky, ale myslím si, že od dalších jízd nám to už jelo fantasticky.

Naštěstí ještě v osmifinále byla v další jízdě Kája Hrušová, takže tam jsme taky viděli, jestli jí to jelo líp, nebo míň, a podle toho to Tomáš mohl rozhodnout. Ale nahoře na startu jsou to vždycky nervy. Nechávám to na nich, ale je to pro ně hrozně těžké rozhodnout, jaké prkno vybrat.

A poslední jízda, tam to chytlo strašnou rychlost mezi druhou a třetí zatáčkou, bylo to super. Fakt jsem to úplně stáhla. A kdybych tam neudělala na závěr chybu, tak by to třeba i vyšlo, ale asi to takto mělo být.

Prkno Jarda Jágr

Je to běžné, že každou jízdu jedete na jiném prkně?

Někdy jo, někdy ne. Když jsou podmínky stabilní, tak si člověk v tréninku a hlavně ten náš servis vyzkouší, že nějaké prkno jede. A ono to není jenom o mazání, je to i o struktuře toho prkna. Každé prkno jede na jiných podmínkách jinak.

A je vtipné, že toto prkno, na kterém jsem byla druhá, je šedesát osmička, máme je očíslované. Takže mu říkáme Jarda Jágr. Tomáš Kašpar si z toho dělal srandu, že přece jenom Jarda Jágr už není nejmladší, ale já jsem říkala, tak zas má hroznou výdrž, takže to prostě vydrží.

Tak Jaromír Jágr je důkazem toho, že sportovat se dá i do zralejšího věku. Teď ještě k tomu včerejšku. Pátek třináctého, pozor, sněžný skútr vás veze na start finálové jízdy. Modrá obloha, svítí slunce, den jako obrázek. Ale co uvnitř Evy Adamczykové? Nervy, obavy? Nebo „už jsem ve finále, ale nechci být čtvrtá“? 

Ten pátek třináctého… Říkala jsem si: „No tak z toho prostě uděláme šťastný den.“ Vůbec to neřeším a nejsem asi úplně moc pověrčivá. A když jsem jela na to velké finále, tak jsem si říkala, že to je super, že už mám splněno. Mně se nedařilo ty předešlé tři svěťáky, takže to je skvělé a zase soustředím na sebe.

Čtěte také

Rychlobruslař Jílek: Stříbro mám i díky Martině Sáblíkové, vybudovala u nás veškerou infrastrukturu

Byla jsem v kontaktu s Kubou Flejšarem, s bývalým trenérem, který mi říkal, ať se soustředím jenom na sebe, ať tam člověk nemá to, že chce vyhrát, nebo ať neřeší, kdo s ním jede. Prostě jde o to, abych se soustředila na sebe a dokázala odjet tu nejlepší jízdu. Takže trošku mi tam naskočilo před finále, že bych čtvrtá úplně nechtěla být. V našem formátu je čtvrté místo samozřejmě i tak super, ale dojedete prostě poslední v rozjížďce. Takže jsem si prostě říkala, že už jsem trochu unavená, ale že to tam musím nahulit za každou cenu. Prostě poslední jízda, musím to zvládnout.

Bylo skvělé, že jsme si vždycky dole pokecali s Markem Jelínkem. Při každém závodě do toho dal maximum. Byl taky chudák trochu nemocný kvůli tomu, jaké je to hrozné nervové vypětí. Ale myslím si, že to vymyslel skvěle. Ať už technické věci, nebo i ty taktické. Takže mu musím poděkovat, protože Mark Jelínek tomu vždycky dává tisíc procent.

Byla to divočina

Tak si to dejme ještě částečně znovu. Start, otevírá se ta branka. Vy jste si vybrala znovu tu dráhu vpravo. Proč? Protože ta krajní je nejkratší?

Jo, i když se vám třeba start tolik nepovede a jste nastejno s někým do zatáčky, tak máte prostě kratší trasu a jste na vnitřek té zatáčky, což tady bylo důležité. I když musím říct, že ten poslední start ve finálové jízdě se mi úplně nepovedl. Už jsem fakt cítila, že jsem byla taková tuhá, už to nebylo nejdynamičtější na světě, takže jsem zůstala na třetím místě. Ale ukazovalo se včera nebo předevčírem na klučičích závodech, že se první místo vlastně nevyplácí. Takže jsem si říkala: „Super, pojedu na třetím místě a nějak to zvládnu.“

Čtěte také

Snowboardistka Maděrová exkluzivně: „Řekla jsem si – nechceš stříbrnou. Jdeš si pro zlato.“

Byla to taková trochu divočina, ale mezi druhou a třetí zatáčkou jsem fakt chytla velkou rychlost a do čtvrté zatáčky jsem to narvala na vnitřek, a najednou jsem se dostala na druhé místo. Jenom jsem pak měla docela velkou rychlost, takže tam byly takové čtyři boule a nezvládla jsem to úplně ideálně odupat. Trochu mě to nakopalo, jak říkáme, odlepilo mě to, a tam jsem trochu ztratila.

Zavěsila jsem se za Josie Baff a pak jsem doufala, že ji dojedu. Ale říkala jsem si, že už je docela daleko, i když ten závětrný pytel hraje velkou roli. Naštěstí se mi pak jedna z posledních překážek mezi dvěma posledními zatáčkami povedla. Té třetí a čtvrté se to úplně nepovedlo, takže díky tomu jsem se vytáhla za Josie.

No a nájezd na poslední skok – chtěla jsem se za ní prostě držet co nejdéle, abych co nejdéle jela v tom závětrném pytli. A tam jsem udělala další chybu, když jsem skočila na posledním skoku úplně za ní a dopadla jsem na dopadu lehce pod jejím prknem. Takže tam je v cílové rovince vidět, že jsem chvíli nic nemohla dělat, protože jsem měla zaseklé prkno. A pak jsem se trošku snažila tam něco ještě vytvořit, ale ten cíl už byl blízko v tu chvíli.

Je to velký zážitek i díky tomu, jak ty rozjížďky byly těsné.

Asi i kdybych předkopla snowboard, tak si myslím, že Josie i tak dojela o půl prkna. Spíš jsem měla vyskočit na tom skoku už sama a třeba by to klaplo. Byly to jenom čtyři setinky, ale jsem hrozně šťastná, protože jak jste říkal, mohla jsem klidně už vypadnout v první rozjížďce. Bylo to fakt všechno hrozně těsné. Je to velký zážitek i díky tomu, jak ty rozjížďky byly těsné, jak jsem předjížděla. Hrozně jsem si ten den užila, bylo to skvělé.

V čem spočívá pohyb, který snowboardcrossařky dělají na sněhu? Pomohla Evě Adamczykové průprava ze soutěže StarDance? A potkala se na olympiádě s Ester Ledeckou? Poslechněte si celý rozhovor!